Na římském poli

Je to už pár měsíců, co jsme se srazili s Cobrou (Milan Černý) do muzea v Brandýse nad Labem. Byli jsme tam odevzdávat nějaké ty naše archeo úlovky z okolních polí. (Cobra toho měl nějak víc a jeho římské spony byly větší a hezčí, no stane se:-).)

Archeoložka paní Němcová, vzhledem k množství nálezů z jejich locality, doporučila, abychom ji prochodili ve více lidech. (Po zkouknutí mých nálezů mně nic takového nenavrhla, no musím se zlepšit.)

Domluvili jsme se s Cobrou, že přes lokalitu přeženeme stádo domestikovaných hledačů Archeo LP 2010. Jenomže jsme měli do konce roku už domluvených pár akcí, pak ještě do toho ty Vánoce (padly výmluvy na pečení cukroví a nákup dárků, přitom v naší partě nikdo neumí ani namazat chleba a dárky kupujeme maximálně sami sobě).

Prostě se to do konce roku nestihlo! Lokalita je zvláčené pole s černou hlínou (a z nás se s postupujícím věkem a váhou stávají tak trochu salonní hledači), takže jsme čekali, až to vyschne a nebude se nám ten sajrajt lepit na boty.

Takže ten slavný den nakonec nastal v sobotu 13. února. Vtipnou shodou okolností chodí tu samou lokalitu Jitka Vytinová, která si se svojí partou hledačů domluvila záchraný průzkum na téhle lokalitě a s jiným archeologem o pár dní později. No, to se nám ještě nestalo!

Pilot: V sobotu se scházíme v 11 hodin v počtu deseti lidí. Samozřejmě, největší pakárna – zaměřování nálezů, zůstává na mně. Domlouváme se, že budeme chodit hezky v řadě, abych nemusel běhat křížem krážem přes pole jako trotl. Rozdáme si pytlíky na nálezy a jdeme na to!

Elmara: Přijíždíme s Petrem a snažíme se Pilotovi dovolat. Je jediný, který ví, jaké je to pole. Telefon nezvedá. U jedné strouhy narazím na Wiťáka, stěžuje si, že mu Pilot nezvedá telefon a neví, kde to je. Předseda doráží takřka jako poslední. Je rozverný a hned se nám snaží něco vysvětlovat.

Pilot: Při vstupu na pole hned zjišťujeme, že jsme tady trochu pozdě. Kam se podívám, všude stopy. No co se dá dělat, sondy k zemi a jdeme na to! Dobové nálezy jsou většinou tu větší tu menší kousky spon a slitky. Občas zaměřím i nějakou novější věc, (přeci nepůjdu do muzea se třemi pytlíky :-)) ať toho máme víc.

Elmara: Stop je opravdu hodně, zejména spodní část pole, kde to asi bylo (mám tam půl spony a pět slitků) je vydupaná jako mlat. Pilot má minimum práce, ale brblá. Karel po dvaceti minutách hlásí, že neměl ještě barvu.

Pilot: Po půl hodině už formace ztrácí tvar i směr, nějak se mi to stádo roztahalo. Chodím větší dálky a reaguji podrážděně na Křemílkovy vtípky, kdy se jdu 50 metrů podívat na sestercius, ze kterého se vyklube rekordně zarostlý krejcar Marie Terezie. Na moje varování, že někomu předám funkci zaměřovače, nikdo nereaguje a jsem ignorován.

Elmara: Legenda se nezapře, jak se na poli objeví sukně, Pilot se nám nechce věnovat a stále si něco vypráví s Vitínkou. Ječí při tom přes celé pole (oba), tudíž musíme s Křemou zvětšit vzdálenost, abychom se mohli plně soustředit na detekci. Záměna sesterciuse za krejcar Marie nám přišla dostatečně vtipná, aby se předseda proběhnul.

Pilot: Občas padne novodobé Ag, většinou 1 krejcary a grešle. Pole je plné keramiky, kterou ale dle instrukcí nemáme sbírat.

Elmara: Jak komu a jak kde. V tomto ohledu nás je většina plonkových. Pilot dá na jednom menším fleku pět kousků. Má zdaleka nejvíc. Neustále chodí a ptá se, kolik máš?

Pilot: Jitka Vytinová chce mít přehled, kterou část pole chodíme, aby ve čtvrtek nechodili tu samou. Lokalita je velká a ani v deseti lidech za pět hodin hledání neuděláme víc než půlku.

Pilot: Okolo čtvrté hodiny už nám je zima a máme hlad, takže to balíme. Nakonec pár věcí padlo, na to, jak byla lokalita prohledaná, to je docela úspěch. Přes můj hendikep běžce-zaměřovače jsem vyhrál na počet Ag (ano, počítám i ohnutá a olámaná, no a co :-)), takže jsem spokojený. A lehce nafoukaným krokem mířím k autu.

Elmara: Třeba Karel dostal hlad už ve 12:00, zbytek to zkouší až do odpoledne. Závodilo se na bronzy a měďáky. Jelikož předseda nemá ani jedno ani druhé mění pravidla. Křema mu vysvětluje, že mu ty olámaniny nemůže uznat. Nezní to ale moc opravdově, jelikož je taky na nule.

Bereme „černou ovečku“, našeho slovenského hosta (znalec mincí z LH), na oběd/večeři do Brandýsa a probíráme další možné akce. Byla to fajn procházka, jelikož jsem nebyl 14 dní venku, podařilo se alespoň zahnat abstinenční příznaky.

Pilot: Nálezy mám už nasáčkované, očíslované, opsané souřadnice a protokol vyplněný. V pátek to jdu odevzdat do muzea v Brandýse nad Labem.

Tak zase příště, ahoj Pilot a Elmara

Akce se zůčastnili: Pilot, Elmara, Witte, Křemílek, Cobra, Zukloš, Blacksheep, Endler, Milan, Kikina-k9.