MINCOVNICTVÍ ZA VLÁDY FRANTIŠKA JOSEFA I. (1848-1916)

Za vlády Františka Josefa I. prošel mincovní systém několika radikálními změnami. Jako příklad můžeme jmenovat zavedení rakouské či korunové měny. To přineslo obrovskou různorodost typů mincí. V oběhu byly tolary, koruny i dukáty…

 

Pod vlivem politických událostí v Evropě ve čtyřicátých letech 19. století, které se dotýkaly i rakouského císařství, rostla nedůvěra k papírovým platidlům. Veřejnost naléhala na výměnu papírů za kov. Z tohoto důvodu byl 12. května 1848 vyhlášen nucený oběh bankovek za kov a 22. května téhož roku pak nesměnitelnost bankovek za kov. Nedostatek důvěryhodného oběživa vedl k jeho odmítání a zavádění nouzových platidel (1848- 1849) s místně omezenou směnitelností.

V prvních letech vlády Františka Josefa I. se tedy pokračovalo v ražbě mincí s podobou jeho předchůdce císaře Ferdinanda V. Měděné mince, krejcary, ½ krejcar a ¼ krejcary se razily dále s letopočtem 1816. První mincí s podobou Františka Josefa I. byl konvenční dvacetník s hlavou zleva a letopočtem 1852, raženy v mincovnách Vídeň a Praha.

 

 

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=613

 

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=612

 

Ovšem další stoupající vnitropolitické potíže a zahraničně politické neúspěchy vedly ke značnému zadlužení státu (roku 1853 činil dluh banky 143 mil.  zl.), které bylo zvyšováno soustavou emisí státovek. Ačkoliv se v roce 1854 od vydávání státovek ustoupilo, jediné východisko ukazovala další měnová reforma.

Rakouská měna (1857- 1892): Zavedení rakouské měny v roce 1857 bylo motivováno jak vnitřními hospodářskými okolnostmi, tak i měnící se situací zahraničněpolitickou. Vyhlášení rakouské měny předcházelo podepsání mincovní smlouvy s Německým celním spolkem, která spojovala emisi mincí na principu tzv. celní libry (hmotnost 0,500 g) s jihoněmeckými státy. Z této peněžní jednotky bylo řazeno celkem 45 nových rakouských zlatých (florenus, maďarský forint, značka fl. nebo zl.r.č.= zlatých rakouského čísla), dělených na 100 dílů- krejcarů.

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=162

 

Souběžně se děly v rámci celní unie pokusy o zavedení jednotné obchodní zlaté mince (zlaté koruny a půlkoruny), která by byla snadno převoditelná na stříbrný nominál ve všech členských zemích unie, v Rakousku např. zastával zavedení zlatého standartu v letech 1855/1856 ministr financí K. L. Bruck. Vídeňský mincovní kongres zasedající v letech 1856/1857, se však rozhodl pro stříbrný monometalismus a obecně platnou kurantní mincí v rámci unie se stal stříbrný tolar (= 1 ½ zl.r.č.). Rokem 1857 byla všude v zemích celní unie zastavena ražba zlatého dukátu.

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=275

 

Přistoupení Rakouska k německému celnímu spolku v roce 1857 bylo motivováno také důvody politickými, přesněji snahou získat vůdčí postavení v Německém spolku a stát se hegemonem říše. Prusko- rakouské střetnutí u Sadové roku 1866 však tyto naděje pohřbilo a nic nestálo v cestě tomu, aby nyní Rakousko unii opustilo. Stalo se tak v roce 1867. Ale důsledky Vídeňských rozhodnutí z let 1856/1857 o stříbrném monometalismu nebylo možno hned a definitivně zrušit.

Druhá polovina 19. století je obdobím vytváření světového trhu: mezinárodní finanční transakce počítaly se zlatem a relace zlata ke stříbru byla velmi pohyblivá. Problémem bylo ostatně také to, že s vývojem těžební techniky, docházelo postupně ve druhé půlce 19. století ke stále intenzivnější těžbě stříbra a jeho zásoby rovnoměrně vzrůstaly.

Klesající ážio stříbra vytvářelo podnikatelskou nejistotu a konečně i krizi úvěru. Hodnota peněz se posléze odpoutávala od kovového základu a závisela na výrobní a obchodní stabilitě a mezinárodním politickém klidu. Těchto skutečností si byli národohospodáři celkem dobře vědomi a od 80. let se děly přípravy k další reformě, která by rakousko- uherskou měnu stabilizovala.

Korunová měna (1892- 1918): Roku 1892 byla zavedena korunová měna, založená na zlatém standartu, která se v praxi projevila ražbou zlatých a stříbrných mincí, jakož i emisí bankovek vyšších nominálů, směnitelných za kov.  Mincovní a měnovou jednotkou se stal jeden kilogram zlata. Z mincovního kilogramu zlata (0,900 zlata + 0,100 mědi) mělo být teoreticky raženo 2 952 korun (označení K).

Zlaté mince byly raženy v hodnotách 20 K, 10 K a později také 100 K.

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=485

 

Nižší nominály: 5 K, 2 K, 1 K byly raženy ze stříbra, drobná mince pak z niklu a bronzu. 1 K ve stříbře tudíž reprezentovala množství 0,304878 g ryzího zlata.

 

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=429

Poměr k rakouské zlatkové měně byl vyjádřen vztahem 1 zl.r.č.= 2 K, přičemž počítání v tomto přepočtu bylo povoleno až do roku 1900. Principy rakouské měny trvaly formálně až do roku 1918, ačkoliv po propuknutí první světové války docházelo k rychlé inflaci, provázené zákazem směnitelnosti drobných mincí ze železa. Předpokládá se, že na konci války byla rakousko- uherská měna kryta zhruba 1 % kovu.

Samotná ražba mincí během vlády Františka Josefa I. Probíhala hned v několika mincovnách. Některé z nich byly postupně uzavřeny: Nagybánya, Praha, Karlovský Bělehrad nebo ztraceny v důsledku válečné situace: Milán, Benátky. Nakonec zůstaly pouze dvě a to Vídeň a Kremnica.

Během vlády Karla I. (v Uhrách IV.) 1916- 1918 a ještě v prvních letech po rozpadu rakousko- uherské monarchie byly raženy mince: 2, 10, 20 heller a filler v pozměněné podobě.

ON-LINE KATALOG:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=380

 

I. Hlaváček, J. Kašpar, R. Novotný: VADEMECUM POMOCNÝCH VĚD HISTORICKÝCH
V. Novotný: MINCE FRANTIŠKA JOSEFA I.