Mincovnictví Leopolda II.

Leopold II. – Umírněný pragmatik ve stínu svého bratra

Leopold II., který se narodil 5. května 1747 jakožto Peter Leopold Josef Anton Joachim Pius Gotthard, byl devátým dítětem a zároveň třetím synem císařovny Marie Terezie a jejího manžela, císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Jelikož se původně nepředpokládalo, že by se stal císařem, byl předurčen pro dráhu úředníka a získal vzdělání se zaměřením na teologii.

V roce 1753 byl zasnouben s Marií Beatrix Estenskou, princeznou Modenskou. K manželství však nedošlo a Marie Beatrix byla provdána za Leopoldova mladšího bratra Ferdinanda Karla. Po předčasné smrti svého staršího bratra Karla Josefa v roce 1761 se rodina rozhodla, že Leopold bude následníkem jeho otce ve funkci toskánského velkovévody. 5. srpna 1765 se Leopold oženil s Marií Luisou, dcerou španělského krále Karla III. a Marie Amálie Saské.

18. srpna 1765 František Štěpán Lotrinský umírá a Leopold se tak stává novým velkovévodou toskánským. Po dobu prvních pěti let v Toskánsku Leopold vládl pod dohledem rádců jmenovaných jeho matkou. Během následujících dvaceti let prosadil ve svém malém státě velkou řadu reforem, jako například zrušení cechů a snížení daňových sazeb (zavedených za vlády Medicejských), zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, což v praxi ušetřilo velkovévodství nemalé finanční prostředky a zrušení trestu smrti spolu se zákazem mučení (Jednalo se o první trvalý zákaz v moderní době!).

Leopold též zavedl a podporoval mnoho sociálněekonomických reforem. Systematicky bylo zpřístupněno očkování proti neštovicím a byl založen raný ústav pro rehabilitaci mladistvých delikventů. Leopold také zavedl radikální reformy systému, které zamezovaly zanedbávání a nelidskému zacházení s duševně nemocnými.

Během své vlády v Toskánsku však prosazoval i osvícenské reformy, které zasahovaly do moci církve, například omezování klášterních řádů a zvyšování státního vlivu na církevní záležitosti, které ho tak dostaly do sporu se Svatým stolcem. Jeho stabilní, důsledná a inteligentní správa přivedla velkovévodství na vysokou úroveň materiální prosperity. Ke konci svého panování v Toskánsku začal Leopold pociťovat obavy z narůstajících nepokojů v rodinných dominiích v Německu a Uhrách, které byly přímým důsledkem vlády jeho bratra Josefa. Přestože mezi oběma bratry existovalo jisté citové pouto (ač v letech Josefovi samovlády se vztah důsledkem jeho radikálních tendencí značně zhoršil) a často se setkávali i po smrti jejich matky, Leopold nevyslyšel žádost svého umírajícího bratra, který ho roku 1789 požádal, aby přijel do Vídně a stal se spoluregentem – obával se dopadu bratrovy neoblíbenosti na svoji hlavu. Po Josefově smrti 20. února 1790 Leopold zůstal ještě nějaký čas ve Florencii a k odjezdu do Vídně se odhodlal až 3. března.

Po svém příjezdu do Vídně začal urychleně pracovat na zklidnění situace, která byla po posledních letech panování jeho bratra bezútěšná. Stavy jednotlivých zemí prohlásil za „pilíře monarchie“ a pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu. Zároveň si naklonil církev vrácením výchovy kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Ukončil poslední rakousko-tureckou válku (stvrzeno Svištovským mírem ze 4. srpna 1791), čímž zároveň odvrátil hrozící válku s Pruskem, které bylo od ledna 1790 spojencem Osmanského sultanátu. Uklidnil poměry v Čechách, a především v Uhrách, a i s částečnou pomocí ústupků potlačil povstání v Rakouském Nizozemí.

Korunovace za císaře Svaté říše římské proběhla 9. října 1790 ve Frankfurtu nad Mohanem, tradičním místě korunovací římských císařů. Korunovace na krále uherského následovala 11. listopadu téhož roku v Prešpurku.

Leopold II. postupně zaměřoval více pozornosti na Francii, kde probíhala revoluce, která se osobně týkala jeho sestry Marie Antoinetty a hrozila rozšířením se do dalších zemí. V srpnu 1791 vydal spolu s pruským králem Fridrichem Vilémem II. Pilnickou deklaraci, na jejímž základě byla v únoru 1792 uzavřena spojenecká smlouva mezi Pruskem a habsburskou monarchií, zaměřená proti revoluční Francii.

Z Vídně nechal převést svatováclavské korunovační klenoty zpět do Prahy a 6. září 1791 byl ve svatovítské katedrále korunován na českého krále. K této velké události objednaly české stavy operu La Clemenza di Tito od Wolfganga Amadea Mozarta a ve vídeňské mincovně bylo raženo vícero druhů korunovačních medailí. Císař v Praze v rámci své korunovace několik týdnů pobyl a zúčastnil se tak například první české průmyslové výstavy, konané v Klementinu.

Císař Leopold II. zemřel náhle 1. března 1792 ve Vídni, pravděpodobně na srdeční selhání spojené s obrovským tlakem plynoucím z politického dění v Evropě, krátce poté, co stabilizoval vnitřní poměry a zahraniční vztahy říše. Pohřben je v Toskánské hrobce, která je součástí Císařské krypty pod kostelem kapucínů ve Vídni.

Leopold II. zanechal odkaz osvíceného panovníka, který se snažil skloubit modernizační reformy s rovnováhou v rámci říše, a ač jeho jméno v dnešní době nerezonuje tak jako jméno jeho bratra, jedná se objektivně o jednoho z nejlepších panovníků, který kdy usedl na český trůn.

Mincovní činnost za vlády Leopolda II.

V oblasti mincovnictví pokračoval Leopold II. v zavedených postupech svých předchůdců v rámci konvenční měny. Vzhledem ke krátkosti jeho vlády nedošlo k žádným zásadním reformám měnového systému. Mince ražené během jeho panování navazovaly na mincovní činnost jeho bratra Josefa II. a nesly tradiční ikonografii habsburských panovníků. V provozu byly za jeho panování mincovny ve Vídni (A), Kremnici (B), Karlovském Bělehradě (E), Hallu (F), Velké Bani (G), Günzburgu (H) a Milánu (M), drobné ražby pro Rakouské Nizozemí byly raženy v Bruselu (mincovní značkou pro Brusel byla hlava andělíčka, a to až do roku 1794). Pražská mincovna byla od 30. dubna 1784 uzavřena a nebyla v provozu.

Konvenční ražby pro dědičné země

Haléř = 1/8 krejcar (Cu) – ražen v letech 1790 až 1792 v Günzburgu

½ krejcar (Cu) – ražen v letech 1791 a 1792 v Günzburgu

Krejcar (Cu) – ražen v letech 1791 a 1792 v Günzburgu

III krejcar (Ag) – pro Přední Rakousy, ražen v letech 1791 a 1792 v Günzburgu

3 krejcar (Ag) – ražen 1790 A; 1791 A, B a 1792 A, B, G

10 krejcar (Ag) – ražen 1790 A; 1791 A, B a 1792 A, B, E

20 krejcar (Ag) – ražen 1790 A; 1791 A, B, E, F, G, H a 1792 A, B, E, F, G, H

½ tolar (Ag) – ražen v letech 1790 a 1792 ve Vídni

½ tolar pro Uhry (Ag) – ražen v letech 1790, 1791 a 1792 ve Vídni

Tolar „královský“ (Ag) – ražen roku 1790 ve Vídni

Tolar „královský“ pro Uhry (Ag) – ražen roku 1790 ve Vídni

Tolar (Ag) – ražen v letech 1790, 1791 a 1792 ve Vídni

Tolar pro Uhry (Ag) – ražen v letech 1790 a 1791 ve Vídni

Dukát „královský“ (Au) – ražen roku 1790 ve Vídni

Dukát „královský“ pro Uhry (Au) – ražen roku 1790 v Kremnici

Dukát (Au) – ražen 1790 A; 1791 A, B, E, F, G a 1792 B, E, F, G

Dukát pro Uhry (Au) – ražen roku 1791 a 1792 v Kremnici

2 dukát 1790 (Au) – známo pouze razidlo z Vídně

4 dukát – ražen roku 1790 ve Vídni

Ražby pro Rakouské Nizozemí

Liard (Cu) – ražen v letech 1791 a 1792 v Bruselu

2 liard (Cu) – ražen v letech 1791 a 1792 v Bruselu

10 liard (Ag) – ražen v letech 1791 a 1792 v Bruselu

14 liard (Ag) – ražen v letech 1790, 1791 a 1792 v Bruselu

¼ tolar křížový (Ag) – ražen 1790 A; 1791 A, B, H a 1792 A, B, H

½ tolar křížový (Ag) – ražen 1790 A; 1791 H, M a 1792 H

Tolar křížový (Ag) – ražen 1790 A; 1791 H, M a 1792 H, M

¼ sovrano (Au) – raženo roku 1791 v Milánu

½ sovrano (Au) – raženo 1790 M; 1791 A, F, M a 1792 A, B, E, F, M

Sovrano (Au) – raženo 1790 A, M; 1791 A, M a 1792 B, E, F, M

2 sovrano 1791 (Au) – známo pouze razidlo pro Brusel

Měděné ražby pro Gorici a Gradišku

½ soldo (Cu) – raženo 1790 F; 1791 A, F a 1792 F

Soldo (Cu) – raženo 1790 F, H; 1791 A, F a 1792 F

Ražby mincovny Milán pro Mantovu

½ lira 1791 (Ag)

Lira 1791 (Ag)

Ražby pro Miláno

Lira (Ag) – ražena v letech 1790 a 1791 v tamější mincovně se značkou LB

Ražby pro Lucembursko

Sol 1790 H (Cu)

3 sols 1790 H (Ag)

6 sols 1790 H (Ag)

Highlight Lovce Pokladů – aneb to nejlepší z Leopolda II. nalezené detektorem kovů

• Uherský dukát 1791 od uživatele yetan

• Křížový ¼ tolar 1791 stahad

• 20 krejcar 1790 z Vídně od uživatele Dejv76

• 3 krejcar 1792 Kremnica od uživatele Pittbul