Mincovní technika – mincovní značky

Mincovní technika prodělala od doby vzniku mince, stejně jako i jiné obory, řadu změn a prošla mnoha vývojovými stupni, na nichž vždy po určitou dobu setrvala. V této práci si kladu za cíl osvětlit částečně vývoj mincovní techniky, zejména strojní se zvláštním přihlédnutím k mincovnictví českému, které reprezentují v období historickém mincovny pražská, kutnohorská, jáchymovská a českobudějovická, posléze pak v době nejnovější kremnická mincovna a po rozpadu Československa mincovna jablonecká.

Dříve než se zmíním o prvních strojích, které usnadňovaly na přelomu středověku a novověku práci mincovním zaměstnancům, je třeba, abych se ve stručnosti dotkl celé technologie výroby mince, která zůstala od dob římského impéria až do počátku našeho věku v podstatě neměnná.

Od dob svého vzniku (cca 650 let před naším letopočtem) až do poloviny 18. století, kdy se do oběhu dostala první platidla kreditní, musela mince splňovat zásadní imperativ. Totiž, aby mohla být měřítkem cen, musela sama představovat určitou hodnotu. Zárukou této tzv. vnitřní hodnoty mince byl drahý kov, který obsahovala. U dnešních kreditních platidel tuto záruku supluje autorita státu nebo banky, která minci, bankovku či státovku vydala.

Do mincovny, která se zabývala výrobou mincí (mimo to ale i medailí, žetonů a jim podobných předmětů), přicházel drahý kov - tedy zlato, stříbro, pak pomocné kovy měď a olovo již přetaveny, zbaveny nežádoucích příměsí, nebo v podobě tzv.mincovního nebo klenotního pagamentu - rozlámané šperky, neplatné mince a pod. Výroba v mincovně byla rozdělena do dvou etap. V první etapě došlo ke zpracování mincovního kovu do podoby tzv. střížků, tj. kotoučků kovu připravených ke druhé etapě - ražbě.

Ražba je tvářecí procedura, jejímž prostřednictvím dochází k pozitivnímu otisku negativního obrazu z razidel na minci, medaili či jiný předmět. K uskutečnění ražby musel mít pregéř (jak byl nazýván středověký razič mincí z německého "pregen" - razit), prováděl-li tzv. ražbu pod kladivem - čili ruční ražbu - k dispozici svrchní a spodní razidlo, kladivo, samotný střížek a pomocníka, který kladl zahřátý střížek pomocí kleští mezi razidla, z nichž spodní (většinou lícní, u pražských grošů rubní) spočívalo napevno v jakémsi dřevěném špalku a svrchní (rubní) držel pregéř v ruce. Zkušeně vedeným úderem pak vtiskl pregéř střížku vloženému mezi razidla (též ražební kolky, či železa.) konečnou podobu ražené mince. (V případě výroby jednostranných mincí se upotřebilo pouze jedno razidlo, přičemž střížek byl kladen na měkký podklad - většinou kůži na mincovní kovadlině. Při výrobě brakteátů ( kolem roku 1210 do r. 1300) bylo někdy jedním úderem vyraženo mincí hned několik (většinou 3 až 5) a to tak, že střížky narovnané na sebe se vložily do shora uzavřené trubky - pouzdra vyloženého kůží, přiložily se na spodní razidlo na něž se pak vedl několikanásobný úder kladiva)

Téměř současně se strojem na válcování cánů spatřil světlo světa i první stroj usnadňující práci pregéřům (Vzhledem k poměrně malému podílu ražebních chyb na českých denárech se lze domnívat, že již jejich ražba byla nějakým způsobem mechanizována. Nemůžeme to ale tvrdit s jistotou). Bylo jím částečně mechanizované razidlo. Jeho princip spočíval v tom, že svrchní kolek upevněný na jakémsi malém beranu (beran - činný - hybný komponent lisu) zdvihal pregéř pomocí mechanického zařízení, které uváděl v pohyb nohou našlapováním na třmen. Po uvolnění třmenu padal beran se svrchním kolkem na kolek spodní, na němž spočíval připravený střížek. Tím vyrážel minci. Doba vzniku tohoto zařízení není přesně známa. Víme jen, že s jeho pomocí byly snad již raženy první tolary (dvacátá léta 16. stol.), převážně se ale používalo při výrobě mincí drobných. Tento stroj je poměrně neznámý a většina historiků - numismatiků mu, byť ve stručných přehledech, téměř nevěnuje pozornost.

V polovině 18. století bylo učiněno jedno z prvních moderních opatření přispívající k ochraně mincí před paděláním, používané dodnes snad ve všech světových mincovnách, a sice zhotovení ornamentu či vlisu do hrany mince, později ještě vylepšené zvýšením okrajové plochy mince. K tomu bylo zapotřebí zvláštního zařízení, jehož pomocí se vlis na hraně prováděl. Stroj se nazýval rolka či rolovačka a pracoval opět s válci, které se tentokrát otáčely shodně a na stroji byly umístěny vertikálně.

Zdroj: internet + Bobanx