Mince Jiří z Kunštátu a Poděbrad

Jiří z Kunštátu a Poděbrad

  Jiří z Poděbrad se narodil 23.4.1420 Victorinu Bočkovi, pánu z rodu Kunštátů, jež byl poměrně vlivným politikem ve velmi náročném politickém období. V Jiříkově sedmi letech však zemřel, tři roky poté i jeho poručník, strýc pan Boček z Kunštátu.  Jiří byl dán na vychování na Moravu k dalšímu vzdálenému příbuznému Heraltu z Kunštátu, s nímž se jako čtrnáctiletý zúčastnil bitvy u Lipan, na straně vítězné panské jednoty. Zde se mladému Jiřímu dostalo náležité vzdělání. Krom tohoto získával i cenné zkušenosti správou svého majetku, vlastnil Kunštát, Boskovice a další statky,  Pečky, Osek, Libice a jiné.
   Po smrti krále Zikmunda se České země ocitly bez panovníka. To se projevilo v roztržkách katolíků s kališníky a šlechty s městy. Na ochranu pořádku byly vytvořeny tzv. landfůdy, územní celky, v jejichž čele stáli hejtmané. V čele východočeských landfůdů stál od r. 1440 učitel a přítel Jiřího z Poděbrad, Hynek Ptáček z Pirkštejna. V r. 1441 se Jiří oženil s neteří Aleše ze Šternberka, Kunhutou. O tři roky později však H. Ptáček umírá a Jiří nastoupil na jeho místo, do čela landfůdů.
   V r. 1448 dobyl katolíky ovládanou Prahu a stal se tak nejvýznamnějším velmožem v zemi.
  V r. 1450, rok po smrti Kunhuty, se Jiří znovu oženil s katoličkou Johanou z Rožmitálu.

      Díky jeho politickým a diplomatickým dovednostem byl v r. 1452 zvolen zemským správcem. Měl zastupovat zájmy a dynastické nároky nezletilého Ladislava Pohrobka, jenž byl vychováván v poručenském opatrovnictví císaře Fridricha III. Po korunovaci nezletilého Ladislava, 28.10. 1453, měl Jiří i nadále výkonnou moc.  O pár let později, r. 1457, však mladý král umírá na leukémii a opět hrozí, že se České země ocitnou v bezvládí.  Bylo nutné jednat a tak český sněm na Staroměstské radnici zvolil výborného diplomata a politika, Jiřího, Českým králem. Tím byl v r. 1458 korunován.
    Nový král měl své příznivce i odpůrce. Čelil tlaku a nepřízni katolického panstva a papeže Pia II., kteří vystupovali proti kališnické víře. Jiří byl považován za husitského kacíře. Na popud papeže Pavla II. vzniklo z české katolické mobility proti Jiřímu hnutí, Jednota zelenohorská. V r. 1466, bylo  zahájeno i křížové tažení v čele s uherským králem, Jiříkovým zetěm, Matyášem Korvínem.
   V bitvě u Vilémova se však Jiřímu podařilo Matyášovo vojsko oblehnout a ten v zajetí slíbil snahu ve smíření Jiřího s papežem. Po propuštění jej však katoličtí pánové zvolili Českým králem. Jiřímu tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech. Po Matyášově volbě nezbylo Jiřímu nic jiného, než uherskému králi vyhlásit válku.
   Již bylo jisté, že jeho potomci na trůn nedosednou, a proto se rozhodl přenechat Českou korunu Jageloncům.
Po vyčerpávajících bojích však Jiří v r.1471 nečekaně zemřel.

Mincovnictví
   Jiří usiloval o stabilizaci peněžního oběhu. V době bezvládí se do místního oběhu dostávaly nehodnotné a nekvalitní inflační drobné mince, vyráběné v pokoutních dílnách (tzv. Husitské, nebo Pražské, měděné flůtky) ražené v Čechách, ale také mince z okolních zemí- rakouské a německé nehodnotné feniky, obsahující jen malé procento stříbra.
  Za vlády Jiřího v Kutné Hoře proto proběhla ražba jednostranných stříbrných mincí, lišících se od předchozích mincí se čtyřrázem. Jeho nové penízky byly již kruhového tvaru, vybíjené průbojníkem, tedy bez čtyřrázu, bez opisu se zobrazením Českého lva - tzv. Kruhové peníze se lvem.
  Jiří z Poděbrad uzavřel dohodu s hlavními producenty mincí ve Slezsku (Vratislavský biskup Petr, město Vratislav, Hlohovský vévoda a města Svídnice a Javor) o výrobě a oběhu mincí stejné kvality ale různého rázu. Kladské mince Jiřího z Poděbrad jsou velmi podobné kruhovým penězům ražených u nás. 
   Na Moravě byly raženy kruhové peníze s orlicí a v Lužici drobné mince ze Zhořelce, tzv. Zhořelecké peníze.
      V této době se na naše území dostávaly i zlaté uherské dukáty, jež byly mezinárodní uznávanou měnou, avšak v běžném oběhu byly velmi málo.

   Starší Pražské groše se v peněžním oběhu příliš neobjevovaly, místo nich se v oběhu vyskytovaly Míšeňské groše a drobné mince, jež se Jiří snažil stabilizovat a zamezit přílivu nekvalitních mincí ze zahraničí. Pronikaly sem relativně kvalitní rakouské feniky ražené ve Vídni, tzv. Vídeňské feniky, ale také nekvalitní a méně hodnotné Německé feniky- Bavorské, Solnohradské atd.

    V polovině padesátých let však v Evropě nastalo zhroucení drobného oběživa, kterému se ani České země nemohly ubránit. V Bavorsku se začaly ve velkém razit inflační feniky z méně hodnotného kovu, později toto začaly napodobovat i sousední země, včetně Rakouska, a do oběhu se začalo dostávat obrovské množství těchto nekvalitních mincí, nazývaných „habránky“ či „šinderlinky“. Místní trh byl jimi zaplaven. Z trhu mizely kvalitnější místní stříbrné haléře a na jejich místo se dostávaly nehodnotné feniky. To vedlo v důsledek, že lidé nechtěli mince přijímat, naopak se jich snažili zbavit. Tuto situaci umírnil až zákaz dovážení této cizí měny do země a zákaz vývozu místní kvalitní stříbrné měny do zahraničí, dokonce pod hrozbou ztráty života i majetku. Následovalo i ozdravování místní měny vykupováním nekvalitních feniků za kvalitnější české haléře. Díky velké potřebě v některých mincovnách vrcholila, či naopak započala ražba kruhových peněz s orlicí-  Znojmo, Jihlava a Brno.
   V r. 1469, po předcházejícím znovuobjevení vydatnějších zdrojů stříbra v Kutné Hoře, mohl Jiří provést zásadní ekonomický tah, vedoucí k zásadní reformě domácí měny- zavést opětovnou masivní výrobu kvalitní české mince- Pražského groše.

Pražský groš Jiřího z Poděbrad

Kruhový peníz se lvem

Husitský flůtek

Kruhové moravské peníze- Brno, Jihlava, Znojmo

Zhořelecký peníz

Použ. Literatura:
-Vorel P., Od pražského groše ke koruně české, nakl. Havran, Praha 2004
–    http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_z_Pod%C4%9Bbrad
–    http://www.panovnici.cz/jiri-z-podebrad
–    http://www.husitstvi.cz/ro18.php