Mince Františka Josefa I. (část II.) - měna konvenční a zlatníková

Naši pouť po mincích obíhajících na našem území jsme započali netradičně, v opačném chronologickém pořadí, tedy měnou korunovou. S každým dalším článkem budeme odkrývat starší a hlubší „vrstvy“ historie kovových platidel, které obíhaly v našich zemích tak, jak činíme s detektory kovů. Dnes se v druhé části článku zaměříme na starší měnu konvenční a rakouskou. Prvně bychom si ale měli podrobněji představit osobu císaře Františka Josefa I.

František Josef I. – poslední velký císař

Prvorozený syn arcivévody Františka Karla, mladšího bratra císaře Ferdinanda I. a bavorské princezny Žofie Frederiky, se narodil 18. srpna 1830 na zámku Schönbrunn ve Vídni. V turbulentním revolučním roce 1848 pod nátlakem okolí abdikoval císař Ferdinand I. Dobrotivý z důvodu nepokojů ve Vídni došlo v Olomouci 2. prosince 1848 k předání vlády tehdy osmnáctiletému Františku Josefovi (faktická korunovace však neproběhla, při obřadu nebyly přítomny rakouské císařské korunovační klenoty ani žádný církevní hodnostář). Dne 24. dubna 1854 se v augustiniánském kostele ve Vídni oženil se svojí sestřenicí Alžbětou, princeznou bavorskou (známou též jako Sissi).

Do povědomí Evropského politického dění vstoupil roku 1853 v souvislosti s Krymskou válkou (1853-1856), kdy nepodpořil svého spojence, ruského cara Mikuláše I. V roce 1859 přišlo Rakousko během druhé italské války o nezávislost po porážce v bitvě u Solferina o Lombardii, a roku 1866 po pro Rakouské císařství zdrcující prusko-rakouské válce i o Benátsko, čímž Rakouské císařství přišlo o državy v severní Itálii. Postupný přechod z absolutismu v konstituční monarchii, prohraná válka s Pruskem a prosazení dualistické koncepce států Maďary v rámci tzv. Rakousko-uherského vyrovnání vedly k zániku Rakouského císařství. Korunovace Františka Josefa I. na uherského krále 8. června 1867 v Budíně byla formálním stvrzením vzniku Rakousko-Uherska. Přes opakovaný slib však nikdy nebyl František Josef I. korunovaný českým králem.

Postupem času se z císaře stal velice populární a respektovaný panovník, který byl znám svou pílí a pracovitostí. V osobním životě jej však provázelo mnoho tragédií jako sebevražda syna a korunního prince Rudolfa, smrt jeho milované (ač postupně odcizené) manželky Alžběty v roce 1889 a atentát na synovce Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914, který se stal záminkou pro vypuknutí I. světové války. Císař zemřel na zápal plic druhý rok I. světové války, 21. listopadu 1916 ve Vídni. Navzdory těžké nemoci usilovně pracoval do posledních okamžiků tak, jak bylo pro stařičkého mocnáře zvykem. Bez pouhých 10 dnů vládl úctyhodných 68 let a do dnešního dne zůstává nejdéle vládnoucím českým panovníkem.

František Josef I. zanechal hluboký otisk v dějinách střední Evropy. Byl posledním velkým symbolem absolutistické monarchie, ale zároveň vládcem, který musel čelit modernímu nacionalismu, industrializaci a sociálním změnám. Ačkoli jeho říše zanikla krátce po jeho smrti, jeho jméno zůstává symbolem jedné éry.

Měna za vlády Františka Josefa I.

Období vlády císaře Františka Josefa I. bylo z hlediska vývoje měnového systému v Rakousku-Uhersku klíčové. Během této doby prošel měnový systém významnými reformami (z nichž jsme si již jednu představili), které odrážely modernizační snahy monarchie a měnící se ekonomické a politické podmínky v Evropě.

Konvenční měna do poloviny 19. století

Na počátku vlády Františka Josefa I. se používal tzv. konvenční měnový systém (budeme se mu podrobněji věnovat v následujících článcích), který vycházel z konvenční mince zavedené roku 1753 během vlády Marie Terezie. Hlavní jednotkou byl zlatý (gulden), rozdělený na 60 krejcarů. Dva zlaté (tedy 120 krejcarů) se rovnaly jednomu tolaru. Mince byly raženy v nominálních hodnotách ¼, ½, 1, 2 a 3 krejcar v mědi, 6, 10, 20 krejcary, zlatníky a tolary ve stříbře a 1, 4 dukáty ve zlatě. V provozu byly mincovny Vídeň (A)*, Kremnica (B), Praha (C) (V provozu do 19. března 1856. Měděné krejcary a jejich díly z roku 1851 vznikaly pouze jako zkušební ražby v desítkách kusů a dnes jsou extrémně vzácné.), Karlovský Bělehrad / Karlsburg (E) a Velká Baňa / Nagybánya (G).

Tento systém se však v polovině 19. století ukázal jako zastaralý a nedostačující pro potřeby rostoucího hospodářství. Bylo zapotřebí stabilizovat měnu, kde by papírové peníze byly směnitelné za drahé kovy.

Další komplikaci představoval systém bimetalismu, ve kterém jsou jako zákonné platidlo používány dva různé kovy. V oběhu byly mince zlaté i stříbrné, což způsobovalo problémy s jejich reálnou hodnotou v závislosti na výkyvech cen drahých kovů.

Za připomínku jistě stojí i mince totožné s Italským měnovým systémem ražené pro Lombardsko-Benátsko do roku 1859 v mincovnách Miláno (M) a Benátky (V). Z mincoven vycházely nominály 1, 3, 5, 10, a 15 centesimi v mědi, ½ a 1 lira, ½ a 1 scudo ve stříbře a ½ a 1 sovrano ve zlatě. Po ztrátě Lombardie ještě probíhala roku 1862 ražba měděného ½ a 1 solda pro Benátsko v mincovnách Vídeň, Kremnica a Benátky.

*tučně vyznačeny značky mincoven, které můžeme najít na mincích

Rakouská (zlatníková) měna

Roku 1857 byla v rakouských zemích na základě dekretu z 19. září 1857 provedena měnová reforma, která ukončila platnost konvenční měny a zavedla tzv. rakouskou (zlatníkovou) měnu. Současně s rakouskou měnou byla implementována tzv. celní libra stříbra o hmotnosti 500 g, ze které bylo raženo 45 zlatníků, přičemž jeden zlatník (gulden, florin, forint) byl dále dělen na 100 krejcarů. Poprvé tak byl do měny platné na našem území zaveden desetinný systém.

V témže roce vstoupila v platnost měnová dohoda mezi Rakouským císařstvím, Lichtenštejnskem a státy Německého spolku, která zavedla jednotný měnový systém, tzv. spolkovou měnu (platnou do roku 1867). V rámci spolkové měny byla zahájena ražba spolkového tolaru o váze 18,51 g a 2 tolaru v dvojnásobné hmotnosti. Ražena byla i spolková ½ a 1 koruna ve zlatě.

Jeden spolkový tolar tak odpovídal severoněmeckému a středoněmeckému tolaru, 1 a ¾ zlatého nebo 105 krejcarům jihoněmecké unijní měny či 1 a ½ zlatého (150 krejcarům) rakouské měny. Po porážce Pruskem roku 1866 bylo Rakousko nuceno vystoupit z Německé celní unie a přidružilo se k Latinské měnové unii. Z toho důvodu byly vydávány zlaté mince s hodnotou 4 a 8 zlatých, jenž odpovídaly 10 a 20 frankům.

V rámci rakouské zlatníkové měny byly raženy měděné ½, 1 a 4 krejcary. 5, 10, 20 krejcary a ¼, 1, 2 zlatníky ve stříbře, dukát a 4 dukát ve zlatě (produkce 4 dukátu neprobíhala v žádné z uherských mincoven). Ražby rakouské zlatníkové měny probíhaly v mincovnách Vídeň (A), Kremnice (B), Karlovský Bělehrad (E) a až do ztráty severoitalských území i v Milánu (M) a Benátkách (V).

Jako důsledek rakousko-uherského vyrovnání byly od roku 1868 v Zalitavsku raženy mince pro Uhry samostatně, a to v mincovnách Kremnice (nyní s označením K.B.) a Karlovský Bělehrad (GY.F.)

Za panování Františka Josefa I. byly populární i emise pamětních ražeb a medailí, které se staly nástrojem státní propagandy a byly vydávány nejen při korunovacích, ale také při významných politických a národohospodářských událostech. Oblíbené byly již za svého vzniku a vyhledávány jsou sběrateli do dnešního dne. Za zmínku tak stojí například zlatník a 2 zlatník na sňatek Františka a Sissi roku 1854 ve Vídni (dvou zlatník byl emitován i k výročí stříbrné svatby císařského páru), nespočetné medaile k střeleckým závodům, spolkový 2 tolar 1857 k dokončení rakouské jižní dráhy vedoucí z Vídně do Terstu, příbramský zlatník ražený ve Vídni k upomínce na dosaženou kolmou hloubku 1 000 metrů na dole sv. Vojtěch v Březových Horách u Příbrami,  2 zlatník na znovuotevření stříbrných dolů v Kutné Hoře (velmi vzácný, raženo zhruba 400 ks!) či ražby imitující uherské historické mince vydané k 1 000. výročí Maďarského království.

Zlatníková měna zůstala v oběhu oficiálně do roku 1892, kdy Rakousko-Uhersko přešlo na korunovou měnu založenou na zlatém standardu. Spolková měna pak přispěla k hospodářskému sjednocení střední Evropy.

Highlight Lovce Pokladů – aneb to nejlepší z konvenční a zlatníkové měny nalezené detektorem kovů

• Dukát 1856 Vídeň s portrétem od rytce Konráda Langeho: Na těch panských lukách

• Tolar spolkový 1863 od uživatele Valdstein: Neuvěřitelná radost

• 2 zlatník 1871 od uživatele Detek33: Obrovská radost

• Nádherný zlatník 1861 od uživatele nula: Zlatník

• 20 krejcar 1852 od uživatele exmail: 20 krejcar

• 10 krejcar 1859 Benátky od uživatele plantaznik: Dnešní Frantík

• Uherský revoluční 6 krejcar 1849 od uživatele JohnyGL: Hat Krejcar

• Krejcar 1851 v mimořádné zachovalosti od uživatele jaccob: Jak ze žurnálu