Mince Ferdinanda V. a revoluční ražby z let 1848–1849

V dnešním článku věnovanému Ferdinandovi I. Dobrotivému se zaměříme nejenom na jeho osobu a těžkou dobu doprovázející konec jeho panování, řeč bude tak jako obvykle hlavně o mincích.

Ferdinand I. Dobrotivý – křehký Habsburk

Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin se narodil jako nejstarší syn císaře Františka II. (I.) a jeho druhé ženy Marie Terezie Neapolsko-Sicilské 19. dubna 1793 ve Vídni.

Už od narození trpěl vážnými zdravotními problémy, včetně epilepsie, rachitidy (křivice) a hydrocefalu který měl u Ferdinanda za následek zvětšenou hlavu k již tak disproporčnímu tělu. Tyto obtíže byly částečně důsledkem častých příbuzenských sňatků v habsburském rodu a vysloužily mu přezdívku „der arme Trottel Nandel“ („chudáček blbeček Ferdáček“).

Vzdělání a pečlivé výchovy se Ferdinandovi dostalo až po devátém roce života, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení epilepsie. Ač údajně ještě v devátém roce neuměl samostatně otevřít dveře a pít z hrnečku se, navzdory svým limitům, učil rychle. Kromě čtení a psaní se naučil pět jazyků (opomeneme-li rodnou němčinu), byla mezi nimi i čeština, kterou ovládal jako jediný Habsburk. Tak jako mnozí z jeho rodu měl hudební nadání – hrál na klavír a trubku, zajímal se o techniku, vědu a botaniku, které se aktivně věnoval i v pozdějších letech života.

První korunovace Ferdinanda čekala 28. září 1830 v Prešpurku (dnešní Bratislavě), kde byl korunován králem uherským jakožto Ferdinand V. O pár měsíců později, 12. února 1831, byl per prokuratio oženěn s Marií Annou Savojskou a dne 27. února byl pár (již osobně) oddán ve Vídni. Marie Anna byla po celý život spíše Ferdinandovou pečovatelkou, nežli skutečnou manželkou, a jejich svazek zůstal bezdětný.

Když v roce 1835 zemřel jeho otec, stal se Ferdinand Rakouským císařem a 7. září 1836 také posledním králem českým (tak jako v případě Uher pořadím V.). Faktická moc však zůstala v rukou Státní konference, v jejímž čele stál kníže Metternich. Ferdinandova mírná povaha a zdravotní omezení jej činily méně schopným čelit radikálním změnám. Revoluční události, které zasáhly habsburskou monarchii, jej nakonec donutily abdikovat. Dne 2. prosince 1848 v Olomouci předal moc svému synovci Františku Josefovi I., jenž se ujal vlády v komplikovaných podmínkách.  

Po své abdikaci se Ferdinand stáhl z veřejného života a většinu času strávil v ústraní na Pražském hradě. Navzdory svým omezením byl mezi lidmi oblíbený pro svou prostou a laskavou povahu. Na svých každodenních procházkách Prahou daroval milodary chudým a bonbony dětem. Finančně podporoval pražské nemocnice a sirotčince a nemalými prostředky (v řádech sta tisíců zlatých) přispíval i na rozvoj města. Dodnes je známý svou údajnou prostomyslností, která se odráží v populárním výroku: „Když jsem císař, tak chci jíst knedlíky.“

Ferdinand zemřel 29. června 1875 v Praze ve věku 82 let. Ačkoliv nebyl výrazným reformátorem ani silným vládcem, jeho životní příběh připomíná důležitost lidskosti a skromnosti. Ferdinand I. Dobrotivý zůstává jednou z nezapomenutelných postav habsburské monarchie.

Mincovnictví za vlády Ferdinanda I. Dobrotivého

V době Ferdinandovy vlády byl v oběhu konvenční měnový systém, jehož hlavní měnovou jednotkou byl zlatý (gulden), který však již vykazoval znaky zastaralosti. Jeho mincovnictví navazovalo na mincovní činnost jeho otce a patří spíše k těm méně pestrým v Habsburské (nyní již Habsbursko-Lotrinské) dynastii. Až na opětovnou introdukci stříbrného 6 krejcaru (naposledy ražen v roce 1795 za vlády Františka II.) a zavedení měděného 2 krejcaru se mincovní systém nesetkal s žádnou větší reformací.

V provozu byly mincovny ve Vídni (A), Kremnici (B, v revolučním roce 1848 KB), Praze (C), Karlovském Bělehradě (E), Milánu (M), Benátkách (V a na drobných mincích z roku 1848-49 Z.V.) a nouzová mincovna provizorně zřízená roku 1848 v Lombardské Mantově (G.M.), které razily následující typy mincí.

Vládní ražby pro Rakouské císařství

• 3 krejcar (Ag), ražen v mincovnách Vídeň, Praha, Karlovský Bělehrad a v roce 1838 též v Kremnici.
• 5 krejcar (Ag), ražen v mincovnách Vídeň, Praha (v letech 1839 a 1840) a v roce 1838 též v Kremnici.
• 10 krejcar (Ag), ražen v mincovnách Vídeň, Praha, Karlovský Bělehrad. Uherské typy s Madonou a Jezulátkem v Kremnici jakožto 10 KRAJCZAR.
• 20 krejcar (Ag), ražen v mincovnách Vídeň, Kremnice, Praha, Karlovský Bělehrad a Milán. Uherské typy s Madonou a Jezulátkem v Kremnici jakožto 20 KRAJCZAR.
• ½ tolar konvenční – gulden (Ag), ražen v mincovně Vídeň a uherský typ v letech 1837 a 1839 v Kremnici.
• Tolar konvenční - 2 gulden (Ag), ražen v mincovnách Vídeň, Praha (pouze ročník 1836) a v letech 1837/38 též v Miláně. Uherské typy v Kremnici taktéž s letopočty 1837/38.
• Dukát (Au), ražen v mincovnách Vídeň, Kremnica, Karlovský Bělehrad a Benátky. Uherské ražby zobrazují v aversu stojící postavu panovníka a v reversu již tradičně Madonku s Jezulátkem.
• 4 dukát (Au), ražen v mincovně Vídeň. Znám je i z mincovny Karlovský Bělehrad s ročníkem 1848 o počtu emitovaných kusů však neexistují záznamy (dle zjištění autora nebyl v posledních minimálně 30 letech veřejně nabízen).

Ražby pro Lombardsko a Benátsko

• Centesimo (Cu), rovnající se 1/5 krejcaru, bylo raženo v mincovnách Milán a Benátky.
• 3 centesimi (Cu), rovnající se 3/5 krejcaru, bylo raženo v mincovnách Milán a Benátky.
• 5 centesimi (Cu), rovnající se krejcaru, bylo raženo v mincovnách Milán a Benátky.
• ¼ lira (Ag), v hodnotě 25 centesime neboli 5 krejcarů, byla ražena v Milánu a Benátkách, známy jsou i kolky (raznice) z let 1835 a 1837 pro vídeňskou mincovnu (platí i pro ostatní níže zmíněné Ag mince), zda z nich vzešly alespoň zkušební ražby, není známo.
• ½ scudo (Ag), v hodnotě 3 lir neboli guldenu, bylo raženo v Milánu a Benátkách.
• Scudo (Ag), v hodnotě 6 lir neboli tolaru, bylo raženo v Milánu a Benátkách.
• ½ sorvano (Au), v hodnotě 20 lir, bylo raženo v Milánu, Benátkách a v roce 1839 ve Vídni (známo i razidlo 1837).
• Sorvano (Au), v hodnotě 40 lir, bylo raženo v Milánu, Benátkách a ve Vídni.

Revoluční ražby 1848–1849 a nouzové mince z Mantovy

Série revolucí známá též jako Jaro národů přinesla změnu v politické, sociální a národnostní rovině. Záměr odtrhnout a odlišit se co nejvíce od autoritářského režimu se odrážel i v mincovní činnosti jednotlivých částech císařství.

Během revolučního roku 1848 pokračovala ražba mincí v Rakousku a Čechách pod kontrolou císařského dvora, v Uhrách a Italských državách byla situace odlišná. V Uhrách a Lombardii se během revoluce začaly razit mince pod správou revolučních vlád, stejně tak jako Benátkách, které vyhlásily 22. března republiku svatého Marka.

Po potlačení revolucí v roce 1849 byla mincovní činnost v císařství opět začleněna pod rakouskou správu.

Revoluční ražby 1848

• 2 krejcar (Cu), ražen roku 1848 ve Vídni.
• 6 krejcar (Ag), ražen roku 1848 ve Vídni a Praze.

Uherské revoluční ražby z let 1848–1849

V seznamu jsou zahrnuty i ražby vzniklé na počátku vlády FJ I.

• Krejcar (Cu), jako EGY KRAJCZÁR, ražen roku 1848 bez značky (v Kremnici?) a v roce 1849 ve Velké Báni (Kremnice pouze zkouška).
• 3 krejcar (Cu), jako HÁROM KRAJCZÁR, zkušebně ražen v Kremnici a roku 1849 ve Velké Báni.
• 6 krejcar (Ag), v roce 1848 ražen v rakouském provedení v Kremnici a roku 1849 jako HAT KRAJCZÁR s uherským erbem na rubu ve Velké Báni.
• 10 krejcar (Ag), ražen s maďarským opisem roku 1848 v Kremnici.
• 20 krejcar (Ag), ražen s maďarským opisem roku 1848 v Kremnici.
• Dukát (Au), ražen s maďarským opisem roku 1848 v Kremnici.

Milánské revoluční ražby z roku 1848

• Lira, pouze jako zkušební ražby ve stříbře, bronzu a cínu
• 2 lire, pouze jako zkušební ražby ve stříbře, bronzu a cínu
• 5 lire (Ag)
• 20 lire (Au)
• 40 lire (Au)

Benátské revoluční ražby z let 1848–1849 (republika svatého Marka)

• Centesimo 1849 (Cu)
• 3 centesimi 1849 (Cu)
• 5 centesimi 1849 (Cu)
• 15 centesimi 1848 (billon 229/100)
• 25 centesimi 1848 (Ag), pouze jako zkušební ražba
• 5 lire 1848 (Ag), emitována ve dvou variantách
• 20 lire 1848 (Au)

Revoluční ražby z Dalmácie

Ač během revolučních let 1848 a 1849 zůstala Dalmácie relativně klidná a pod pevnou kontrolou Vídně, jsou z tohoto regionu zaznamenány dvě (spíše symbolické) ražby. Obě pocházející z chorvatské mincovny Záhřeb (Z) a jejich vydavatelem byl nejspíše bán Chorvatska a Slavonie v letech 1848/49 a polní maršál císařské armády hrabě Josip Jelačić z Bužimi.

• Križar (Cu), oficiálně Jedan Križar, znám též jako Jelačiho krejcar, byl o váze 8,77 g a průměru 24 mm ražen v počtu 46 ks roku 1849 v mincovně Záhřeb.
• Gulden (Ag), znám též jako Jelačiho zlatník o hmotnosti ~ 9,5 g a průměru 27,5 mm, byl ražen v počtu zhruba 500 ks, a ač se jedná spíše o medaili, je mnohými autory a aukčními domy uváděn jako zlatník. V aversu busta bána zprava, v reversu pak srpek měsíce pod hvězdou.

Nouzové ražby pro Mantovu

Když 18. března roku 1848 začalo v Milánu povstání proti rakouské nadvládě (italsky též známé jako „Cinque giornate di Milano“, tedy Pět dní Milánských), podpořil jej vojensko-politicky spolu s vyhlášením války Rakousku sardinský král Karel Albert. Když došlo k povstání i v Benátkách a vojenský tlak na rakouské jednotky zesílil, byl nucen polní maršál Radecký, který v oblasti se svými jednotkami potlačoval povstání, nucen ustoupit do obranných pozic na čtyřech pevnostech známých jako Kvadrilaterál. Jednalo se o pevnosti v městech Verona, Peschiera (jako jediná z pevností 30. května 1848 padla) Legnago a Mantova. Obležení a válečné operace v oblasti narušily místní ekonomiku a způsobily nedostatek oběživa. V červenci 1848 byla v Mantově rakouskou posádkou zřízena provizorní mincovna. Rekvírováním od církve a obyvatelstva bylo zajištěno stříbro potřebné k ražbě denominací v hodnotách 3 a 20 krejcarů a ½ tolaru (zlatníku). Peter Jaeckel ve svém díle Die Münzprägungen des Hauses Habsburg 1780–1918 uvádí, že tyto mince měly být raženy v počtu 3 947 zlatých, 7 799 dvacetníků a 631 kusů grošů (3 krejcarů). Všechny nominály jsou označeny značkou G.M pod bustou panovníka. 20 krejcary a ½ tolary dále nesou drobnou značku Vergiliánské labutě mezi mincovní značkou a portrétem. Význam značky G.M není jasný, poukazuje se i na možnost zkratky Gorzkowski Mantova (podle rakouského generála Karla von Gorzowskeho, kterému se podařilo město uhájit), pravděpodobněji však půjde o Governo Militare (vojenská správa). Dnes jsou tyto kuriozní ražby velmi vzácné a v aukcích dosahují závratných sum.

Malou rozmanitost vládních ražeb Ferdinanda I. Dobrotivého vyvažuje pestrá škála platidel vzniklých v revolučním období, jejichž výčet v tomto článku se týká pouze těch oficiálních. Dvě léta revoluce totiž dala vzniknout nespočtu nouzových platidel a poukázek, které by vystačily na odbornou publikaci.

Krátce po Ferdinandově abdikaci přistoupil nový císař František Josef I. k reformě měnového systému a roku 1857 byla zavedena nová rakouská měna založená na zlatém, která nahradila konvenční měnu a zavedla desetinný systém.

Vliv průmyslové revoluce a efektivnější technologie umožnily vznik plně moderních mincí, které jsou okénkem do složité doby, formující moderní Evropu. Jejich historický význam a snadná dostupnost jim tak jako mincím Ferdinandova otce Františka zajistila oblibu mezi sběrateli, lovce pokladů nevyjímaje.

Příští díl naší rubriky na Lovci Pokladů nás zanese do konečných dnů Svaté říše římské, chaosu napoleonských válek a k státnímu bankrotu nově vzniklého Rakouského císařství – událostem které přímo formovaly podobu platidel které dnes sbíráme a nacházíme detektory kovů.

Highlight Lovce Pokladů – aneb to nejlepší z Ferdinanda V.

Dukát 1848 Vídeň od uživatele CRiss23

• První mince v novém roce

½ tolar 1846 s kontramarkou od uživatele pukas

• Mince

Kremnický 20 krejcar 1840 od uživatele volodo

• Krásná dvacka

Hezký polní 5 krejcar od uživatele Markus.x

• Včerejší polní malá moje premiéra

Revoluční 2 krejcar 1848 v nádherné zachovalosti od uživatele Venda17

• Dvoukrejcar