Marie Terezie - Mincovnictví

13. 5. 1717 Vídeň - 29. 11. 1780 Vídeň

Dcera a dědička císaře Karla VI.; římskoněmecká císařovna, česká a uherská královna, rakouská arcivévodkyně (1740–1780).

Jejími patronkami je panna Maria a svatá Teresia.

Roku 1736 se provdala za vévodu Františka Štěpána Lotrinského (František I.) a díky pragmatické sankci usedla roku 1740 na trůn jako dědička rakouské monarchie. Po osmiletém boji (1740-1748) o rakouské dědictví s pruským králem Friedrichem II. nakonec vyhrála, ztratila však Slezsko, Kladsko a Parmu. Stala se královnou uherskou (25. 6. 1741 v Prešpurku) i českou (12. 5. 1743 v pražském chrámu sv. Víta). Farantišek I. byl roku 1745 zvolen císařem římským. Marie Terezie zavedla ve vnitřní politice osvícenské reformy (centralizace správy, oddělení politické správy od soudní, zbavení stavovského vlivu na zemské úřady, evidence půdy, zavedení jednotné měny, vypracování trestního zákoníku, schválení školního řádu a vydání robotního patentu).

Jako císařovna byla denní návštěvnicí alespoň na jedné mši a pravidelně se zpovídala (a to výhradně arcibiskupovi Trautsonovi, výjimečně jesuitovi páterovi Lenherovi). Velmi zbožná byla už od dětství, přesto se i několikrát denně prohřešovala proti přikázání „Nesesmilníš!“. Svého manžela však velmi milovala a byla mu nevěrná "jen" fyzicky. Marie Terezie měla za 40 let manželství "jen" 16 potomků vedle 7 porodů mrtvých dětí, přestože každý rok bývala v požehnaném stavu. František však věděl, že ne všechny děti jsou jeho. Potomci Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského založily habsbursko-lotrinskou dynastii.

Marie Terezie byla známá tím, že všechny šperky měla z perel. Svým milencům (ale i jiným lidem) dávala na památku své medailonky.

Královna Marie Terezie rozmnožila českou minci o 30-, 20-. 17-a 10krejcar, a byla poslední, za niž se razily mince české, t. j. takové, na kterých vyražen byl znak království Českého, ovšem už nikoli tak zřetelně a v celém poli, jaký vidíme od r. 1300 na pražských grošich a odtud na rozličných mincích až do r. 1620, nýbrž menší, jako prsní štítek v orlu říšském. Až do smrti krále Ludvíka (1526) bylo i na tolarech zemskému znaku vyhraženo přední místo, a stavové čeští těžce to nesli, že král Ferdinand I. jej vyměnil za své poprsí; teprve na tolarech Bedřicha Falckého opět vidíme český znak v celém poli, a to naposled. Kdežto v Českých Budějovicích zrušena byla mincovna před r. 1618, v Jáchymově r. 1670, v Kutné Hoře r. 1726, v Praze razilo se ještě r. 1768, avšak na mincích těch není již českého znaku, nýbrž písmě P (Prag). Mincovna pražská byla pak zrušena r. 1784, opět obnovena r. 1795 a na dobro zavřena r. 1857. V této poslední době nebyly zde ražené mince více označeny písmenem P, nýbrž C, které označuje mincovnu pražskou jakožto třetí mezi mincovnami císařství rakouského.

Přibližně od 17. století se jako drobné mince začaly používat krejcary. 120 krejcarů se rovnalo tolaru. Původně se razily ze stříbra, ale od doby Marie Terezie už jen z mědi. Za vlády Marie Terezie se zavedl jednotný peněžní systém, společná tolarová a zlatková měna. Základní měnovou jednotkou se stal 1 zlatý ve stříbře, který měl hodnotu poloviny tolaru nebo 30 krejcarů. Přesto se nepodařilo naplnit státní pokladnu. Roku 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz bankocetlí ve střední Evropě. Byly to neúročné dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se snažila krýt část finančního schodku a snížit státní dluh.

Titulatura v mincovnictví

Vývoj v užívání jednotlivých titulů názorně ilustruje vývoj mincovnictví z dob její vlády. Na mincích a milostných medailích s podobiznou panovnice se objevuje nápis „M THERESIA D G R IMP HU BO REG“ (= Maria Theresia, Dei Gratia Romanorum Imperatrix, Hungariae Bohemiaeque Regina = Marie Terezie z Boží vůle římská císařovna, uherská česká královna) až od roku 1745, kdy byl její manžel František Lotrinský zvolen císařem po smrti císaře Karla VII. Albrechta.

Karla IV otec Marie Terezie, zřídil ve Vídni císařskou mincovnu, kde mincmistrem byl Matthäus Donner (bratr sochaře Georga Raphaela Donnera), který býval na spodním okraji mincí podepsán (případně zkratkou MD). Donner vytvářel a razil na příkaz císaře mince (české tolary, ze kterých později převzal jméno americký dolar, krejcary, dukáty, feniky, liardy. ad.) a milostné medaile, které panovník uděloval za zásluhy významným osobnostem. Císař se tituloval „z milosti Boží“, proto název „milostné“ medaile vyjadřovaly nejvyšší poctu od „milostného“, či „milostivého“ panovníka.

Zdroj internet + Bobanx