Lovec radí jak ušetřit 300 kč, aneb recenze Gladiátor II

Je sobota večer a tak jsem se rozhodl zhostit role otce a vzal mladšího synka do kina. Jelikož naši kluci s námi museli během svého mládí absolvovat nespočet výletů po antických památkách po Evropě, tak ať to takříkajíc vidí na živo. Jednička se nám líbila, byla hezky napsaná, úvodní bitva skvělou ukázkou kolik toho sebou Římani museli vláčet, aby uplatnili technologickou převahu nad tou bandou Germánskou. Russell Crowe v životní formě, hudba od Hanse Zimmera, prostě se to celé povedlo. Je ale možné, že to možná bylo nejlepší dílko od Ridleyho Scotta a měl mě už varovat Napoleon z kterého udělal prapodivného sexuálního úchyla, doslova jak podle příručky dobové Anglické propagandy. Prostě, že to Ridleymu, asi už moc nejde.

Tak pojďme na Gladiátor II

Pocit který máte celý film je Déjà vu, tohle jste prostě už viděli, jenom v tom hráli lepší herci, mělo to lepší scénář, hudbu a prostě vše. I Gladiátor II. Začíná bitvou, tentokrát tedy římské lodě dorazí k jakémusi Nubijskému městu. Lodě přirazí k hradbám města, Římané vyskáčou z lodí a co drží meč pobijí. Náš hrdina, kupodivu záhadně černovlasý dospělý Lucius Verus tam evidentně dělá v ochrance. Motivační řeč ke svým mužům „kde jsme mi, tam není smrt“ jsem tedy doposud nepochopil. Já bych řekl, že pod tímto heslem by se dalo vytáhnou bílé vlajky nechat se zajmout. Naštěstí film má „spád“ a nemusíme čekat na smrt milované ženy příliš dlouho, jelikož to schytá šípem hned v úvodu…

V rychlém sledu pak následuje odchod do otroctví, provinční aréna – tedy tam scénárista, který asi šňupal koks lopatou vymyslel scénu, kdy se zajatí Núbijci perou v aréně s opicemi. Naštěstí náš hrdina okouše opičákovi nohu, čímž jasně ukáže že není žádné ořezávátko a patří do první ligy v Římě. Postava černého lanisty (Denzel Washington), pobíhajícího celý film kolem v jakémsi zlatém plášti ostatně také stojí za to. A když se na konci filmu stává konzulem, máte chuť mlátit hlavou o sedačku před vámi.

V Římě je to tedy samá "hniloba", kterou tedy nejvíce můžete vidět na postavách císařů Caracally a Gety. Ty jsou nalíčení jako s déčkového filmu o upírech a taky tak mluví. Každopádně přijde schůzka s posledními slušnými senátory, následuje zrada, šípy z boku atd. Aby i těm pomalejším došlo „jo, vykradli jsem tu jedničku úplně“ občas se ve filmu objeví i krátký záběr z původního filmu, jako když Maximus chodí polem, nebo míří do záhrobí atd.

To už opravdu chcete jít domů a nebýt tam z mladým, už jsem byl dávno pryč. Film tak protrpím až do konce, tedy doslova, jelikož má v sobě dva litry čaje a tři vyžvýkané nikoretky. I hned po závěrečné scéně, kde si hrdina v koloseu umatlá prsty matčinou krví, aby do ruky nabral písek areny a mohl si promluvit s otcem si mažu ulevit na toalety…

Celkový pocit, který z filmu mám se dá asi shrnout do věty „Ty voe to si z nás fakt už asi kurva dělají prdel“. A dílko, kterému dominují dialogy jako ze seriálů Plechová kavalerie nebo Okres na severu atd. tedy mohu s klidným srdcem doporučit všem, kdo do sebe rádi řežou nožem.

Hezký zbytek svátečného dne všem 😀

Elmara