Lovci mamutů Maška a Absolon

 

První lidé přišli do Evropy již před 1.4 milionem let ale až do 19.st. lidé absolutně odmítali přiznat jakoukoliv existenci pravěku. Teprve až v polovině 19. století dochází napříč Evropou k významným nálezům kamenných nástrojů, kostí neznámých druhů zvířat a nástěnných jeskyních maleb a jsou tak nalezeny nezpochybnitelné důkazy o přítomnosti člověka pravěkého. Pod tíhou těchto významných objevů se rok 1859 stává „rokem 0“ ve výzkumu prehistorie. Uznávají se kamenné pravěké nástroje, studují se z kosterních pozůstatků neznámé druhy zvířat a co více, v listopadu r.1859 vychází slavná Darwinova práce o původu druhů. Dochází tak ke spojení prehistorie, archeologie a moderní evoluční biologie.

 

K prvním uznaným archeologickým nálezům na našem území dochází jen pár let od oficiálně uznaného roku 0 a to v roce 1880. Český učitel a archeologický badatel Karel Jaromír Maška objevuje v jeskyni Šipka ve Štramberku 26. srpna 1880 fragment spodní čelisti neandrtálského dítěte. Čelist ležela v popelu dávného ohniště 1,4 metru pod povrchem. Na místě bylo objeveno také velké množství zvířecích ostatků a kamenných nástrojů vyrobených z místního rohovce a pazourku. Objev byl unikátní tím, že čelist byla jediným přímým pozůstatkem člověka neandrtálského na českém území. Objev čelisti a související nálezy kamenných industrií lze datovat do středního paleolitu a jednalo se o první takto významný nález v rámci Rakouska-Uherska. V roce 1881 Maška Šipeckou čelist presentoval na mezinárodním antropologickém kongresu v Salzburgu, kde si získal všeobecné uznání a popularitu a jeho objev se stal světovou archeologickou senzací.                                                                                                                                                              Dnes již tento významný archeologický nález neexistuje. Byl zničen společně s řadou dalších unikátních artefaktů a souborů v dubnu roku 1945, když na konci druhé světové války vyhořel zámek v Mikulově, kde byly nejvzácnější archeologické nálezy ze sbírek Moravského zemského muzea ukryty. Dnes existují pouze odlitky nalezené čelisti.

Dalším slavným Maškovým objevem je jednoznačně objev naleziště Skalka v Předmostí u Přerova. V r.1882 zde K. J. Maška vykopal na 2 tuny zvířecích kostí (mamut, medvěd, pižmoň, nosorožec a další) a velké množství kamenných nástrojů a šperků. Zvířata tehdy táhla Moravskou bránou z Rakouska do Polska a zpět a vyvýšeniny kolem meandrující řeky Bečvy byly pro paleolitické lidi ideálním místem pro pozorování tahu zvířat a i pro život. 

 

Do světových učebnic archeologie však vstoupil až Maškův objev hromadného hrobu 18 pravěkých lidí, přikrytých mamutími lopatkami. Odborníci později zjistili, že jde o samostatný vývojový druh člověka, který dostal označení Homo Predmostensis. Naleziště dokládá, že Morava byla ve své době středem kontinentu a že mamuti a lidé před 25 000 lety žili vedle sebe. Je to spolu s Dolními Věstonicemi nejvýznamnější archeologické naleziště nejen u nás, ale v Evropě vůbec a Maška se stal jedním ze zakladatelů české moderní archeologie

 

A zde se pomalu dostáváme k nejslavnějšímu světovému nalezišti a Karlu Absolonovi.                   

Karel Vítězslav Absolon byl moravský krasový badatel, zoolog a geograf ale také juniorský mistr Moravy v silniční cyklistice. Vystudoval zoologii a roku 1907 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně. Od r.1918 se začal zabývat paleolitem a vedl výzkum sběru jeskynního hmyzu ve Sloupských jeskyních v Moravském krasu. 

Archeologie však pro něj rozhodně nebyla neznámou veličinou, neboť byl vnukem uznávaného archeologa Jindřicha Wankela. Rozhodujícím podnětem v jeho vývoji směrem k archeologii byl dopis vídeňského profesora J. Bayera, který upozornil na nález mamutích kostí a bíle patinovaných pazourků při rozšiřování cesty v Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost navázat na slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména.                                                                                                                             

První systematický archeologický výzkum na paleolitických lokalitách pod Pavlovskými vrchy započal pod vedením Karla Absolona v roce 1924. Věstonice měly na rozdíl od Předmostí štěstí v tom, že byly zkoumány později. Předmostí bylo totiž již v této době téměř zničeno těžbou spraše na výrobu cihel v cihelnách, které postupně vznikaly na tomto místě od poloviny 19. st.                       

 

Absolon ve Věstonicích použil progresivní metody výzkumu ve větších plochách, odkryl unikátní sídelní situace, skládky mamutích kostí, ohniště a celé série ozdobných a uměleckých předmětů, z nichž část byla vypálena z hlíny. Dne 13. července 1925 dochází v hloubce 2,5 metru, ve zbytcích rozlehlého ohniště v horní části pravěkého naleziště, k nálezu sošky nahé ženy vyrobené z pálené hlíny. Soška pochází z mladého paleolitu a je datovaná do období 29 000–25 000 let př. n. l. Absolon u samotného nálezu nebyl přítomen, ačkoliv je většinou za objevitele označován. Sošku nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m ležela soška společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi.

Soška označovaná jako Věstonická Venuše se stala významným světovým archeologickým artefaktem, Dolní Věstonice nejznámějším sídlištěm lovců mamutů a Karel Absolon jednou z největších postav evropské archeologie první poloviny 20. století.

 

Maška i Absolon byli skutečnými novodobými lovci mamutů na úrovni akademické. Na úrovni literární to byl ale rozhodně Eduard Štorch, který svým románem Lovci mamutů vstoupil do srdce snad každého kluka, toužícího po poznání.  Jeho historický román je zasazen do starší doby kamenné na území českého státu. Popisuje putování pravěké lovecké tlupy od jejich sídla na břehu řeky Dyje u současných Dolních Věstonic až po Libeň na území dnešního hlavního města Prahy. 

Byl to právě Eduard Štorch a jeho román, který mě přivedl k historii. Lovce mamutů jsem četl poprvé někdy v osmi letech a v deseti letech jsem dostal od pozorného Ježíška Velký obrazový atlas pravěkého člověka. Byl jsem studiem pravěkého člověka a touto dějinnou etapou doslova uchvácen a v myšlenkách jsem si často pohrával s představou, že objevuji nová naleziště jako právě Karel Absolon, jehož sošku z Věstonic jsem podrobně znal z atlasu o člověku pravěkém. Věstonická Venuše mi stojí na psacím stole, dostal jsem její kopii od dcery, ale místo archeologických nalezišť objevuji něco zcela odlišného. Tedy alespoň tento článek jsem si, na začátku nového roku pro radost sepsal.