Lovci historie desátá část soutěže pro všechny hledače s detektory kovů

Jižní a Západní Čechy byly součástí rozsáhlé keltské pravlasti, jejíž jádro můžeme hledat někde na horním Dunaji. Asi i proto byla pro naše Kelty řeka Vltava možná nejdůležitější vodní cestou. Vždyť tři ze šesti nejvýznamnějších hradišť, nebo chcete-li Keltských měst proto leží právě na Vltavě (Závist, Hrazany a Třísov). I když se nám zachovalo spousta keltských jmen našich řek a hor, Vltava mezi ně bohužel nepatří. Název pochází ze starogermánského Wilth – Ahwa. Což by mělo znamenat divokou a dravou vodu. Poprvé se pod německým názvem řeka objevuje ve Fuldských análech jako Wultha a roku 1125 v počeštěné podobě ji Kosmova kronika jmenuje jako Wlitaua. Zajímavé na tom je, že my Slované vidíme Vltavu spíše jako klidnou a zadumanou a náš pohled na naši nejdelší řeku se tak od starých Germánů hodně liší.

Okolo řeky pak můžeme najít řadu menších sídlišť a strážných bodů. Mnoho z nich ještě čeká na archeologické zpracování a v podstatě celá řeka je tak jedno velké archeologické území. Bohužel řada míst, na kterých by se dalo tušit, že by pro Kelty měla být významná, je dnes překryta pozdější výstavbou nebo poškozena jinou stavební činností. Tak se asi ani přes velkou snahu již nikdy přesně nedozvíme, jak skutečně fungoval život na Keltské Vltavě a budeme muset neustále fabulovat.

O Keltech, alespoň pokud budeme vycházet z toho, jak je viděli jejich římští současníci, se píše tak, že se neradi nechali ovládat. Jednotlivé kmeny prý spolu často válčily a celý keltský svět byl rozdroben na poměrně malá území. Je tak dost možné, že i na Vltavě tak bylo několik takových “knížectví” a řeka byla přirozenou spojnicí mezi nimi, po které probíhal obchod a doprava.

Poklad vltavského Kelta

Archeologickými nálezy je prokázána výroba různých řemeslných výrobků na všech nejvýznamnějších Vltavských oppidech. Keltové, po tom co opustili kořistnický způsob života, a začali se usazovat na nových územích, dokázali velice rychle vyniknout v řadě řemeslných odvětvích. Do veškerých výrobků nejenom že vkládali veškerý řemeslný um, ale také svoje vidění a cítění světa kolem sebe. Jejich výrobky jsou tak často malá umělecká díla a pověstný byl též jejich velký důraz na kvalitu. Díky velkým hromadným nálezům – depotům se často spekuluje nad náboženstvím Keltů. To je, jak se zdálo, nutilo část jejich majetku natrvalo vracet do půdy, přičemž pravděpodobně vhodná místa pro takové uložení hledali v posvátných dubových hájích nebo v prameništích.

Poklad Kelta, který budeme hledat určitě není největší známý depot, přesto jsou předměty v něm velice zajímavé. Ve dvou případech se jedná o závěsky, přičemž ten s lžičkou na konci pravděpodobně sloužil pro čištění uší. U druhého se pouze spekuluje nad různými účely, pro nás je to ale otvírač ran pro jich čištění. Kolečka jsou Sluneční symboly boha Taranise. Od Španělska po Maďarsko, od Irska po severní Itálii platilo kolo za symbol boha Taranise.  Svým rozšířením je srovnatelné s křesťanským křížem.
„Taranis býval největším ze všech bohů. Ovládal blesk a hrom, proto byl Římany přirovnáván k Jupiterovi, ale současně byl i bohem slunce, a proto byl zobrazován  se slunečním symbolem,   podobným kolu s loukotěmi.

Co se našlo v okolí?

Kde to leží?

Všechny čtyři předměty jsou přesné bronzové kopie. Stejně tak je tomu u tuhové nádobky ve které jsou umístěny.

Kde se bude hledat, na Vltavě

První nápověda - mapka

Druhá nápověda - louky poblíž depotu

Třetí nápověda - kde zůstalo auto

Čtvrtá nápověda - křížení cest

Pátá nápověda - přesnější mapa

Velká gratulace pro Kobru!