Libice no.9

O víkendu proběhlo už tradiční hledání s AUAV na Libickém hradišti. Jako každý rok je to akce ikonická ve všech směrech.

Elmara: Na Libici spíme tradičně v Motelu u Jezera. Tentokrát je to včetně kulturního programu, v motelu koncertuje Petra Janů, tudíž je plno a pohybuje se zde značné množství fanynek 50+… .  Opravdu je z čeho vybírat. Ale v rámci zachování sebeúcty se věnujeme žebrům, klobásám a ty chytřejší pijí Plzeň a ne Kozla 

Pilot: Musím se přiznat, nejsem milovníkem popíku 80. let, takže když to Petra na podiu rozjede, tak se dostávám trochu do strnulého stavu. Nápad prezentovat to na sociálních sítích jako „Koncert pro všechny slušné hledače– pořádá Archeologický ústav AV“ nakonec opouštíme, ještě by tomu někdo uvěřil .
Pijeme Kozla a modlíme se za trochu deště, Libice je srovnaná jako stůl, ale stejně jako všechny okolní pole proschlá na troud. Spadlo ale pouze pár kapek, bohové nám nepřejí.

Elmara: Ráno jdeme na snídani, kterou si tedy nikdo nezaplatil, a tak ji doplácíme všichni k velké radosti obsluhy na baru. Jíme venku na verandě, popíjím kafe a snažím se mozek dostat do provozuschopného stavu. Což se mi nedaří, jelikož z poblíž odstaveného mercedesu vyleze dvojice opilců co se chce kamarádit. Evidentně mě považují za někoho z ochranky Petry Janů s kým v noci asi leccos zažili. Po chvíli poplácávání se mi je podaří umotat a jde se na hradiště.

Pilot: Kozla si tady už nedám, má na mě po ránu velmi nepříjemné účinky. Snídani nám zpestřují Elmarovi noví kamarádi. Chvilku pozorujeme jejich snahu o bratření. Kdo Máru zná, tak si dovedete představit, jaký je to po ránu milý a empatický jedinec . Konec zábavy, vyrážíme na hradiště.

Elmara: Ráno naštěstí není takové vedro, navíc větřík příjemně pofukuje a tak se hezky chodí. I nálezy přibývají docela slušným tempem. Rozhodně překonáváme počet Ag minulého ročníků a navíc přibyla i řada zlacených kování, část pečeti atd. Prostě i přes vedro to docela padá, tedy ne všem… panu Stříbrnému (Pilot) se tak úplně nedaří. Naštěstí nakonec uprosí Peruna a ten mu pošle jednu grešličku… díky tomu můžeme domů.

Pilot: Jako jediný neobcházím základy kostela, ale beru to hezky skrz. Mára mě upozorňuje, že je to neslušné a že mě přitlučený bůh potrestá. No to určitě. Prohlásím se za „ pana Stříbrného“, který jim ukáže, jak se to dělá.

Dochází k zajímavému jevu. Všichni okolo mě něco mají a já nemám nic. Jenom jeden plíšek za druhým. Kopu už i nesmyslně přeskakující signály a jsou to zase jenom plíšky a drátky. Za dopoledne mám kromě plné kapsy bordelu jeden zlacený plíšek s kytičkou. Ještě na něj musím pořád plivat, protože když oschne, tak to zlacení není vidět a nechtějí mi ho uznat jako hezkou věc.
Magor už je na 3 Ag a já pořád jenom plíškuju. Budeme tady prostě chodit tak dlouho, dokud něco nedám .
Odpoledne, na druhé polovině hradiště mi bohové konečně dopřejí jedno šišaté Ag, moje série 9 archeo akcí na Libici s Ag tedy pokračuje dál . Konečně si můžu odpočinout a objednat pizzu.

Elmara: pozdní oběd okolo 3 řešíme ikonicky, kdy si z Poděbrad necháme přivézt pizzu až na hradiště, je skvělá. Po obědě začnou být všichni už dost utahaní. Ono se není co divit, vedro si vybírá svojí daň. I když jsem poctivě nosil svůj klobouček, slunce se na mém krku dopustilo doslova žhářského útoku a večer strávím v chladivém zábalu útěrky na nádobí. Tacudek je s dětmi na táboře a tak mě nemá kdo ošetřovat a oplakávat

Pilot: Po pizze už se nám v tom vedru moc nechce, Honza Mařík taky vypadá, že toho má dost, přece jenom se u zaměřování dost naběhá. Uděláme výřad, máme 92 pytlíků, ale většinou slitky nebo malé věci, cca 15 Ag minci, pár zlacených ozdůbek a kování. No věcí ubývá a dost se zmenčují, je poznat, že se Libice neorá, ale pouze podmítá. No za rok to zkusíme znovu
Posílám velkou omluvu Dědulovi, že jsem na něj zapoměl, promiň , máš u mě pivo

Elmara: Je neuvěřitelné, co se na tolikrát a tolika lidmi prochozeném hradišti stále najde, letošní TOP věc je ale denárek Soběslava, který dala Míla (Harymarka). Díky tomu se nám konečně podařilo potvrdit Slavníkovské osídlení hradiště  Tak zase za rok.

Pole bylo doslova jako stůl, ale opravdu hodně proschlé.

I když bylo pole neskutečně rovné, ještě se rovnalo :)

Prohlížení pytlíků z nálezy

Jediný nafocený nález... znáte to. Nebe je modrý, tráva je zelená a Melda fotí. A tak mu v neděli píšu, pošli fotky, budeme psát s Pilotem Libici. Jenomže on tentokrát jaksi vezl rodiče na dovolenou do Krkonoš a tak tam vůbec nebyl. Tohle je prostě důkaz, že někteří prostě chybět nesmějí nikdy :). A i když náhodou nejsou, tak jejich duch je s námi přítomen stále :)