Letadla a lodě na Peleliu part 3 - závěr

Venku zase sněží. Pojďme se tedy  ještě  naposledy ohřát na souostroví  Palau  v Pacifiku. Horko bylo tehdy  i posádkám japonských letadel, které se marně snažily uhájit ostrov Peleliu před americkou invazí.

Na to, co z letadel slavné císařské armády zbylo jsme se vydali podívat, jako obvykle na kole. Nakoupili jsme balenou vodu v plastových lahvích v místním bufetu. Tehdy mariňáci ráno před útokem vyfasovali hliníkové polní  láhve s vodou, která jim na celý den opravdu stačit nemohla! Tyhle originál US láhve ležely po celém ostrově všude. Zmačkané , otlučené, pověšené na křížkách, ale pořád lesklé tak, jako tahle před bufetem na zemi.

Minuli  jsme na kole místní předvolební kampaň. Pod plátěnou stanovou střechou seděl  politik s mikrofonem a snažil se přesvědčit, že to je právě on, kdo zajistí pro chod ostrova nejvíc peněz od Američanů, Japonců a turistů jako jsme my. Sotva jsme ho minuli, kámošovi se zaseklo torpédo u zadního kola. Zpátky do půjčovny pro jiné kolo se potupně vracel okolo shromážděných domorodců. Kolo nesl v ruce ve 40 stupňovém vedru, lilo z něj jak z konve. Když ho uviděl  pán za mikrofonem, přestal mluvit a zřejmě nechápal ...

Nakonec jsme dorazili na jižní část ostrova kde v blízkosti letiště skončila jedna  z japonských slavných stíhaček Zero v džungli  s ještě vytaženým podvozkem ve spleti lian vypadalo dost nepřirozeně.

Na zemi okolo trupu  ležela spousta trosek . Na kusu křídla na zemi  bylo ještě patrné červené kolo japonského císařství. Někde jsem zaslechl,  že se Zera dělala z překližky a proto se jich  do dnešních  dnů mnoho nezachovalo. Tahle stíhačka byla z větší části z hliníku a držela vcelku pohromadě. Udivil mě hodně malý kokpit  letadla.

Překryt kabiny už neměl sklo, ale byl stále funkční.

Pak jsme to vzali na druhou stranu ostrova nejvíce zasaženou tajfunem. Moře tady zvedlo tuny písku a zasypalo džungli 100 m do vnitrozemí. S pískem nadzvedl vítr i tuhle leteckou vrtuli a odnesl jí do džungle.

Vrak letadla mohl ležet na korálové lavici a tajfun jej přestěhoval do džungle. Z jakého  však letadla vrtule byla se už asi nedozvíme. S čím však tajfun nehnul, byl tenhle japončickej bunkr.

Uvnitř bunkru jsme v přítmí zahlédli na stropě jakési nápisy v japonštině.

Představoval jsem si, že osádka bunkru v obležení  napsala svou krví na zeď pevnosti nápisy jako třeba ,,NOPASARAN,, nebo ,, POBEDA ,, ale po ,,odborné analíze,, nám kamarád pomohl přeložit, že se jedná pravděpodobně  o nápis  v japonštině ,,CEMENT,,. .. Museli jsme se trmácet až na konec světa, abychom se dověděli, že se jedná  o nápis  ,,Cement,,?  Umístěném  v betonovém bunkru? Dále se dozvíte, že se nejednalo o poslední překvapení takového druhu.

Vyrazili  jsme zpět. Kopce okolo nás ještě dnes skrývají zbytky letadel a jejich pilotů.

Naplánovali  jsme si   výlet  k  hlavnímu  ostrovu  COROR.  Vody kolem tohoto ostrova jsou mělké, ale pro horší viditelnost vnitřní laguny nejsou pro  potápěče tak zajímavé. Tam se také v roce 1943 ukryla  japonská  loď  s nákladem nafty a benzinu Iso Maru.

Dostala přímý zásah leteckou pumou a šla ke dnu.

Dnes  leží  ve třiceti metrech  a kromě kanonu na zádi, pár barelů nafty a dopitého saké nic zvláštního nenabízí.

Zato Zero na mělčině před hlavním městem v 15 metrech vypadá jako nové. Jen  vyměnit svíčky dotankovat a vzlítnout. Asi by to nešlo. Má ulomený plovák a motor taky není v nejlepší kondici.

Nevím, jak se jmenovaly všechny ty typy japonských  letadel,  ale když jsem se ptal našeho japonského potápěčského průvodce,  vždy odpovídal,  ,, tohle je Zero,, .Na plováku hydroplánu  jsem si všiml malé přinýtované destičky opět s japonským nápisem.

Kamárád nás opět konsternoval s faktem, že v překladu to znamená  ,,VODOŤESNÉ,,. Což se viditelně  nezakládalo na pravdě. Mám ještě jeden japonský  nápis na  komunikační destičce pro  potápěče v japonštině. Trochu se bojím nápis přeložit, takže kdyby někdo  z vás věděl?

Ještě jsem objevil poblíž vraku  baterii a plovák letadla.

Po cestě domů jsme míjeli zbytky japonského jeskynního opevnění.

V těchto jeskyních nebyli jenom Japonci, ale také hadi.

Po příjezdu domů jsme si zašli v přístavu na chlazený (jap. plech. pivo ASAHI) a ještě chvíli jsme rozumovali nad dvěma leteckýma motorama vedle Dive Centra. Průvodce opět hrdě hlásil, že jsou to také  Zera!?

Neměl jsem v úmyslu se na těchto stránkách pasovat do znalce bojové techniky.  Budu rád, když se k jednotlivé technice fundovaně vyjádříte a vše uvedete na pravou míru. Jen jsem vám chtěl zprostředkovat atmosféru místa, kde se nejenom potápěči, hledači pokladů  ale i obyčejní turisté cití jako v ráji. Ostrovu se také říkalo ,, Zelené Peklo,,. Tehdy to  tak bylo. Dnes o tom vypovídá množství  pomníčků a pietních míst.

K tomu snad jen dodám. Všimli jsme si rozmrzelosti místních, že prý jim tajfun vzal nejenom střechy  domů ale i políčka s marihuanou. V době kdy jsme tam byli my, byla prý  tráva ještě mladá ale díky sedmi stupńům nad rovníkem místní věří, že jim rychle doroste!

A nad ostrovem se zase rozhostí pohoda a mír.  A tak to má být!