LEOPOLD I. HABSBURSKÝ (9. 6. 1640-5. 5. 1705)

Dalším panovníkem, který brzy přibude do on-line katalogu mincí je Leopold I. , jeden z nejdéle vládnoucích Habsburků na českém trůně…

Leopold I. se narodil 9. 6. 1640 jako čtvrtý potomek Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny Španělské. Jeho otec mu v životě vytyčil duchovní dráhu, ale protože jeho dva starší bratři zemřeli ještě před jeho narozením a nástupce trůnu, nejstarší syn Ferdinand IV. zemřel náhle v roce 1654, stal se Leopold I. Habsburský 27. 6. 1655 uherským a 4. 9. 1656 českým králem.

Po smrti jeho otce chtěl Leopold I. získat i císařskou korunu, v roce 1658 zvítězil a 18. 7. byl ve Frankfurtu zvolen, římsko – německým císařem. Třináct dní na to byl korunován. O necelý rok poté musel přijat kroky na principu unifikace drobné měny, aby sjednotil a zároveň stabilizoval měnovou strukturu celého habsburského mocnářství (bez Uher). Cizí, uvnitř státu obíhající (méněhodnotná) mince byla radikálně devalvována (přibližně o 25 %). Stabilita měnové soustavy pro další léta 17. a první polovinu 18. století neznamenala naprosté fixování vnitřní hodnoty ražených mincí, třebaže se o tom panovník ve vlastním zájmu soustavně staral vydáváním devalvačních předpisů, které měly zabránit pronikání cizí mince do země.

Měnový vývoj v německých zemích, který byl odlišný, pokud šlo o mincovní jednotku, soustavně působil na strukturu měny užívané v habsburském soustátí, jeho vliv byl tím větší, čím rychleji vzrůstaly politické kontakty Habsburků s německými státy. Provedení měnové reformy se stávalo takřka historickou nezbytností.

Dalším úskalím pro Leopolda byly nepřátelé, kteří neustále ohrožovali habsburskou monarchii. Na jedné straně Francie a na druhé Osmanská říše. Vnitřní stabilitu říše dále ohrožovala špatná situace v Uhrách, přesněji v jejich západní a severní části. Zdejší šlechta se několikrát vzbouřila. Jejími spojenci byla sedmihradská knížata a obávaní osmanští Turkové. V letech 1663- 1664 pak došlo ke střetům a o dvacet let později obsadila osmanská vojska Vídeň. Díky pomoci evropských panovníků, především polského krále Jana III. Sobieského a německých knížat) byli Turkové Leopoldem I. 12. září roku 1683 poraženi a započalo tak jejich postupné vytlačování z Uher. Nakonec je po vítězství u Zenty (1697) uzavřen v roce 1699 karlovický mír, podle kterého připadne Habsburské monarchii území Uher se Sedmihradskem, Chorvatskem a Slavonií. Balkánská hranice monarchie se ustaluje přibližně na linii Sáva-Dunaj-Transylvánské Alpy.

Za vlády Leopolda l. vstoupila habsburská monarchie mezi evropské velmoci. Českým zemím přinesla jeho vláda trvalý mír, mohly se hospodářsky zotavit z následků třicetileté války. Velkým problémem byla ale sociální situace na venkově, jehož poddané obyvatelstvo se dostávalo do konfliktů s vrchnostmi. K velkému selskému povstání došlo v Čechách roku 1680, v době kdy Leopold pobýval v Praze.

Leopoldova vláda je v Čechách charakterizována též atmosférou vypjaté barokní zbožnosti, kdy je již zklidněna rekatolizace a celé Čechy i Morava jsou v podstatě katolické. Císař Leopold I. Habsburský je osobně kultivovaným a uměnímilovným panovníkem, věnuje se komponování a provozování hudby, účastní se mnohých dvorských baletních a divadelních produkcí. Byl jedním z nejdéle panujících Habsburků, na českém trůně ho délkou vládnutí předčil jen František Josef I. Zemřel ve Vídni 5. května roku 1705, pohřben je v habsburské kapucínské kryptě.

http://zivotopisyonline.cz/, www.panovnici.cz

I. Hlaváček, J. Kašpar, R. Novotný: VADEMECUM POMOCNÝCH VĚD HISTORICKÝCH
V. Novotný: MINCE LEOPOLDA I.