Legendární Sedící býk má žijícího pravnuka, identifikovala ho nová metoda DNA

Univerzita v Cambridge a dánská společnost Geo Genetics Center Lundbeck Foundation společně vyvinuli zcela novou techniku analýzy příbuzenských vztahů prostřednictvím DNA. Studie byla nyní použita pro identifikaci příbuzenských vztahů siouxského náčelníka Sedícího býka a jeho pravnuka Ernie Lapointeho. Neuvěřitelný příběh, na jehož počátku stál zájem o netradiční suvenýr… 
Ernie a jeho sestry vystopovali své předky z matčiny strany až k „Sedícímu býkovi“ Tatanka Iotankovi, vůdci a šamanovi indiánského kmene Hunkpapa Lakota, který se proslavil především svou rolí v bitvě u Little Bighorn v roce 1876. Sedící býk, jehož po otci přejaté jméno v lakotštině zní „Tĥatĥáŋka Íyotake“, byl již od mládí chytrý, silný, statečný a štědrý, což jsou čtyři nejdůležitější vlastnosti Lakotů. V deseti letech skolil bizona, ve čtrnácti získal první skalp nepřítele. Byl hrdým a svobodným mužem, který svedl mnoho bitev nejen s bílými vojáky, ale také indiánskými kmeny. 
Za svobodu bojoval a nakonec i zemřel, když byl zastřelen při šarvátce s „indiánskou policií“ 15. prosince 1890. Absurdní okamžik před více než 130 lety má za následek dnešní nová zjištění: Před pohřbem totiž odebral z hlavy Sedícího býka bez jakéhokoli povolení nebo oprávnění chirurg H. Deeble ve Fort Yates vlasový pramen, který nesl pírko blízko temene hlavy a také jeho legíny, které si ponechal jako suvenýry. Oba předměty o šest let později H. Deeble zapůjčil institutu Smithsonian. Pramen vlasů tam zůstal až do roku 2007, kdy byl po více než 100 letech předán zpět rodině Lapointeových. Po repatriaci byla většina vlasů spálena při duchovním obřadu. Malý kousek byl však uložen pro případné budoucí studium.

Rodinný vztah mezi Lapointovými a Sedícím býkem byl až dosud založen výhradně na rodných a úmrtních listech, rodokmenu a přehledu historických záznamů. Mnoho lidí také rozporovalo oprávněnost příbuzenského vztahu. Genetické důkazy by však představovaly další řadu důkazů a posílily by celou dokumentaci.

Když se evoluční genetik Eske Willerslev z Cambridgeské univerzity dozvěděl, že vzorek vlasů Sedícího býka vlastní opět jeho příbuzní, rozhodl se je kontaktovat a vlasy podrobit nové metodě analýzy DNA. Následně se mu společně s týmem spolupracovníků nakonec podařilo ze vzorku vlasů extrahovat degradované fragmenty autozomální DNA, která obsahuje genetický materiál matky i otce. Výsledky pak porovnali s autozomálními vzorky DNA od Ernieho Lapointeho a dalších, i nepříbuzných Lakotských Siouxů.

Zpracování starých vzorků proběhlo v kodaňských laboratořích Lundbeck Foundation GeoGenetics Centre Kodaň v Dánsku podle přísných postupů, které vylučují kontaminaci moderní nebo amplifikovanou DNA. Extrahovala se DNA z malého vlasového vzorku. Výsledná analýza potvrdila, že dnes třiasedmdesátiletý Ernie Lapointe je skutečným pravnukem Sedícího býka. 
S těmito novými informacemi Lapointeovi doufají, že spolehlivě identifikují ostatky Sedícího býka. Udávají se totiž dvě místa, kde mohl být pohřben: Fort Yates v Severní Dakotě a Mobridge v Dakotě Jižní, kde Ernie tuší skutečné místo náčelníkova posledního odpočinku. Pravnuk náčelníka věří, že se dožije jeho přesunu na důstojné a kulturně významné místo, jaké si takto významná postava amerických dějin jistě zaslouží.

Roman Němec
Zdroje: archaeology.org, science.org

Ernie Lapointe - obrázek v pozadí Sedící býk

Pramen vlasů Sedícího býka

Sedící býk s rodinou v roce 1881

Sedící býk v roce 1883

Smrt Sedícího býka na kolorovaném obrázku

Vzorek Sedícího býka označen písmenem S na sekvenačních datech v porovnání s údaji celosvětového datového souboru HGDP.

Ernie LaPointe a jeho tři sestry jsou nyní jedinými známými žijícími potomky legendárního lakotského válečníka Sedícího býka