LASCAUX: SIXTINSKÁ KAPLE PREHISTORIE

Lascaux je jeskyní komplex nacházející se v jihozápadní Francii, jež se řadí mezi nejpodivuhodnější prehistorické památky světa. Byl objeven čtyřmi chlapci z Montignacu. Ti se jako obvykle vydali na odpolední dobrodružný výlet…

8. září 1940 se čtyři chlapci z Montignacu (městečko nedaleko Lascaux) vydali na procházku lesem. Při svých toulkách narazili na hlubokou jámu, kterou chvíli zkoumali, ale posléze se vrátili zpátky. Marcel Ravidat, nejodvážnější ze čtveřice kamarádů, však nedokázal utišit svou zvědavost a na místo se za čtyři dny společně s dalšími svými třemi kamarády vrátil. Marcel (17 let) se do hluboké jámy spustil a na dně objevil rozlehlou přírodní jeskyni. Jeho kamarádi se vydali za ním, ale protože sebou měli jenom krabičku sirek, krásné malby zůstaly ukryty pod rouškou tmy.

Ravidat, Angel, Coencas a Marsal se druhý den na místo činu vrátili. Tentokrát si však do výbavy přidali lampu, aby konečně odkryli, co se v jeskyni skrývá. Když se pak znovu spustili do hluboké jámy, zjistili, že se hlavní jeskyně je asi třicet metrů dlouhá a že na konci se nachází jakási velmi úzká chodba, ale dostatečně vysoká, aby jí mohli projít. V tomto místě si poprvé všimli, že zdi jsou pomalovány barevnými obrazci. Podařilo se jim rozeznat hlavně malby zvířat o rozličných velikostech.

Protože se již v této oblasti podobné jeskyně nalezly, začínalo skupině chlapců docházet, že jejich objev může mít historický význam. Proto také svůj výzkum komplexu prodloužili do doby, než jim lampa vypověděla službu. Další den se na místo opět vrátili a tentokrát si vzal lampu každý z nich. Znovu se vydali na nebezpečný sestup do útrob jeskyně, aby prozkoumali onu tajemnou chodbu, která později vešla ve známost pod názvem – Studna.

Na konci této chodby objevili chlapci načrtnutou kresbu poraněného bizona, jak útočí na člověka s napřaženýma rukama, a napravo se ubíral pryč nosorožec. Tato kresba je jednou z mála, která spadá do období paleolitu a zároveň má v sobě tolik realistických prvků.

Ravidat přesvědčil starého ředitele školy, Léona Lavala, aby se na místo šel podívat. Předtím mu však musel ukázat své náčrty maleb, aby něčím povzbudil jeho zvědavost. Když Lavala uviděl krásu jeskynního komplexu, ihned o ní informoval opata Henriho Breuila, který se řadil mezi největší odborníky na jeskyní komplexy své doby. Byl to právě on, kdo jeskyni pojmenoval jako Sixtinskou kapli prehistorie a informoval o ni akademický svět.

Za pouhé čtyři roky později byl o ní také natočen film a ihned po druhé světové válce byla doslova zaplavena přílivem turistů. Bohužel však musela být, podobně jako jeskynní komplex v Niaux, uzavřena pro veřejnost. Stalo se tak v roce 1963 a později došlo také k jejímu plnému zapečetění. Důvodem se stal výskyt zelených řas (způsobeny vydechováním oxidu uhličitého, vodních par a bakterií), které malby velmi rychle ničily. Jejich odstraňování trvalo celé tři roky.

Tyto nedobré zkušenosti se zpřístupněním pleistocénních jeskynních obrazáren vedly v západní Evropě k instalaci umělých jeskyní s malbami v rámci expozicí velkých muzeí a k postupnému uzavírání originálních objektů. Dobré kopie skutečných „sanktuárií“ jsou pro běžné návštěvníky dokonce vhodnější a bezpečnější. Pomocí nejmodernější techniky, např. virtuální reality, se umožní divákovi velmi autentický kontakt s jednotlivými malbami či jejich sekvencemi, např. také „vzlétnout“ ke stropu jeskyně a prohlédnout si simulované obrazy zblízka apod.

Důvodem, proč se Lascaux stala slavnou, tkví především ve vynikající kvalitě maleb. Tyto nádherné skvosty pochází ze starší doby kamenné. Jeskyně sama o sobě není příliš velká – necelých 100 čtverečních metrů.  Co se však hodnotí, je překvapivá jednotnost maleb, které byly s největší pravděpodobností zhotoveny skupinou lidí v krátkém časovém rozmezí.

V tzv. Kruhové místnosti (nachází se nejblíže vchodu) najdeme také realistické malby zubrů, koní a vysoké zvěře. K jejich zhotovení byl použit černý uhel a rumělka. Místnost koček je vyzdobena malbami kočkovitých šelem, podle kterých byla místnost pojmenována. V komplexu se vyskytuje i sob zdobící apsidu, jež je pokryta dalšími nedokončenými kresbami.

Zvířata jsou navíc všude doplněna abstraktními znaky – čarami, čtverci a obdélníky, jejichž význam je dodnes nejasný. Více srozumitelný se jeví podstata maleb zvířat. Paleolitičtí lidé před nimi měli provádět magické rituály a tance, aby byl jejich lov úspěšný. Z toho vyplývá, že se jedná o pravěkou svatyni na svou dobu nebývalého významu.

Kolektiv autorů: STAROVĚKÉ CIVILIZACE

Podborský, V.: DĚJINY PRAVĚKU A RANÉ DOBY DĚJINNÉ

www.culture.gouv.fr

www.metmuseum.org