►květen 1945◄

Byl krásný konec května 1945 a jednotky Rudé armády je třeba podotknout že jen některé už byli připraveni na odchod.Některé tam v těch lesích někde na západě vydrželi až třeba do srpna ale to nebyl tento případ. Klucí mladý,starý mazáci,vojáci osvobození z lágrů po cestě a určitě tam nechyběl aspoň jeden modročepičák se začali připravovat na odchod. Kam? To se těžko dá zjistit možná už domů možná pomoct soudruhům v Mandžusku..někteří i nedobrovolně na Sibiř. Kdo ví kam směřovala dále pouť našeho fiktivního hrdiny říkejme mu třeba Vasil.

Tak když Старшина kamarádům soudruhům včetně Vasila oznámil že zítra nastane ten den kdy se budou muset zabalit a vydat se na některou s cest měli rozporuplné pocity.V lese se jim dařilo místní lidé se o ně dobře starali /někteří teda nadávali protože se ví že nebylo uhlí a Ivani oproti poražené německé armádě byli na konci války klucí voňaví a vypíglovaný a stále prali a koupali se a zrovna tohoto roku nebyl květen tak teplý takže někteří kterým vojáci sdělali uhlí které bylo na příděl prskali a soldáty proklínali a stěžovali si až na Kladně že mrznou...to si pomohli(O:/ale většina těch místních je měla ráda a i holky si tu tam do lágříku přišli pro nějakou tu zlatou cetku kterých šikovní klucí rudoarmějský měli plný bágle.

Občas se dívce šperk natolik líbil že se zdržela když některého za šperk chtěla v zemljance pohladit po vlasech...to se stává no.Ale k Vasilovi našemu.Ten ani dospat již nemohl.Ráno Старшина rozdal vojákům,kamarádům soudruhům nové čepičáky aby nedělali ostudu s těmi co vystříhali ze všeho možného hliníkového německého...Vasil si hvězdičku hrdě přišpendlil na lodičku tu starou co měl vypilovanou z něčeho protože tam byli ještě vidět zbytky ratolesti a nápisu GOOT MIT UNS..Pověsil zrcátko na strom kouknul jak mu sluší a seznal že ještě než se vydá na cestu udělá něco s vousy a s tou neposednou hřívou.Tu si vzpomněl že cestou pruskem někde našel /nezaměnovat prosím se slovem lupnul/hřeben který se mu teď bude náramně hodit.Šáhl do báglu a za chvíli už vyndal ten nalezený předmět který našel..ale to je jedno.Zastříhů si vousy též je čísnul poté si učesal kštici a opět nasadil lodičku.Konečně byl s výsledkem spokojený.Hrdiný a krásný Vasil na něj koukal z toho zrcátka pověšeného na stromě.Byl tak spokojený že na ubohý nalezený hřeben /někde v Prusku asi(O:/docela docelička zapoměl.Vasil ten den odjel a odjeli i všichni jeho kamarádi,soudruzi,spolubojovníci z toho lesa.Zůstali po nich jen nazahrabané latríny a Vasilův hřeben a ještě spousta...ale to je zase jiný příběh