Krvavé květnové události u Českého Krumlova

Je sobota 5. května 1945.  Všichni, kteří toho dne ráno zapli rádio, byli překvapeni hlášením: Je  sechs hodin. To byl také první náznak toho, že se v Praze děje něco mimořádného. Poté se v poledne z rádia ozvalo volání o pomoc. Toto posílilo víru, že skončilo šestileté utrpení českého lidu. Bohužel tato radost byla zkalena následujícími událostmi.

     V odpoledních hodinách přijel do Domoradic vrchní strážmistr ze Zlaté Koruny Macek. Všude kde projížděl křičel vyvěste prapory, ať žije republika. Na jeho pokyn začli být odzbrojováni ustupující Němci, pokud jim zbraně nesebrali již v Přísečné a v Rájově. Revoluční národní výbor začal vyzbrojovat hlídky, které měly střežit u      Trojice.
     K večeru přijel z Krumlova německý důstojník s příkazem, aby byly zabavené zbraně okamžitě vráceny. V opačném případě vyrazí z Krumlova oddíl SS a zaútočí proti obci. Po debatě, ve které byly návrhy pro i proti bylo usneseno, že zbraně budou vráceny ze strachu, aby nedošlo ke krveprolití při případném konfliktu s SS. Místní lidé byly zatím nedostatečně vyzbrojeni jen asi 8 puškami. Nato byly důstojníkem vyzváni i ke svěšení praporů.
     6. května byly SSmany někteří občané z Přísečné odvedeni do Rájova, kde se místní postavili na odpor. Rájovský most byl pro hrdlořezy první překážkou a proto přivedené lidi použili jako živý štít. Rájovští občané vyzbrojeni zbraněmi zabavenými němcům utíkajícím od Českých Budějovic se bránili společně s maďarskými vojáky, kteří sami ustupovali před Rudou armádou. Maďarská jednotka, která se bojů na straně rájovských zúčastnila, odpočívala před tím asi týden v Chlumu a ve Křemži. 5. května ráno z Chlumu odjela s tím, že je prakticky válka u konce a že se do Maďarska nějak dostanou. Byli to šlušní lidé, velitelem této jednotky byl kapitán, v civilu ředitel gymnazia a jeho zástupcem byl mladý hrabě Palawitziny (V jejich sídle byl ve 30. letech ubytován  kardinál Beran, když byl u příležitosti církevního svátku na návštěvě v Budapešti).  Po delší přestřelce podlehli mnohonásobné přesile SS.

     7. května byly občané Přísečné Kozák Vojtěch, Fošum Josef a Puffer Tomáš v Rájově popraveni. Týž den bylo popraveno i sedm rájovských občanů a dva maďarští vojáci. Všichni byli téhož dne zahrabáni v rokli za Zlatokorunským hřbitovem.
     V tyto dny dochází na silnici z Českých Budějovic na Český Krumlov k zácpě ustupujícími německými jednotkami, kdy jim postupně dochází palivo nebo dochází k poruchám motoru. Příkopy u silnice se začly naplňovat výzbrojí a výstrojí. Směrem k Chvalšinám kde jsou již Američané odjíždí i oddíl SS, který má na svědomí uvedené vraždění.

     13. května došlo k exhumaci zavražděných a k pietnímu pochování na hřbitově ve Zlaté Koruně. Později byl postaven velký pomník, na památku  hrdinů popravených v posledních hodinách nejhorší války v dějinách lidstva.
      

( čerpáno z obecní kroniky Domoradic a Přísečné )

                                                                                                                                   autor: pasnau