Křtinská kostnice se záhadnými lebkami

Když dnes přijel do republiky papež, rozhodli jsme se ho uctít návštěvou známého kostela, který máme nedaleko, a zdokumentovat návštěvu tamního podzemí. Křtiny jsou obec opředená mnoha pověstmi, drastickými událostmi a zábavnými spekulacemi.
Po příjezdu do Křtin jsme začali obhlédnutím nám již známého kostela s půvabnou křížovou cestou, zvonkohrou a úsměv vyvolávajícími obrazy věřících, které zobrazují zdejší kostel a sochu Madony. Pro ty, kterým historie kostela není známá, lze zmínit pár podrobností, které mají určitý vztah i k podzemí, které bylo naším hlavním cílem.
V současnosti je možné obdivovat barokní kostel, který je dítětem slavného architekta Santiniho. Chrám Panny Marie je jedním z nejznámějších a nejstarších poutních míst Moravy.

Historie tohoto území ale sahá mnohem hlouběji do historie, protože podle archeologů zde žili pralidé již před 100 000 lety. V tomto případě se jim asi dá věřit, protože známé pravěké naleziště Býčí skála se nachází opravdu nedaleko Křtin. Pak se tu ale dlouho nedělo nic zvláštního. Za zmínku stojí, že v 9. století zde podle vyprávění křtili lidi ze širokého okolí samotní Cyril a Metoděj.
Ale přeskočíme až do 13. století, kdy začala historie zdejších sakrálních staveb. Podle popisu křtinské historie z roku 1663 zábrdovického mnicha Martina Alexandra Vigsia byl první sakrální stavbou na tomto území kostelík, který byl v roce 1210 doplněn o panenský klášter. Letos se tedy slaví 800 let výročí od tohoto okamžiku. V tomtéž roce sem zřejmě byla přemístěna socha Panny Marie, která se o rok dříve zjevila v nedaleké obci Bukovinka. Právě tato socha je duší kostela i v dnešní době.

Klášter ale nebyl moc klidným místem, protože byl v roce 1241 vyloupen Tatary a definitivně zničen husity v roce 1423. Ti podle pověstí vyvraždili jeptišky žijící v tomto klášteře. Jejich těla prý byla pochována pod troskami zdí. Pro celou věc s premonstrátkami ale nebyl do dnešní doby nalezen jediný písemný důkaz, doložena je pouze existence „nějakého“ kláštera ve Křtinách. Ale „Premonstráti nikdy neopomněli zdůraznit, že zdejší půda je posvěcena krví nevinných panen, které zde statečně položily život pro Krista. Toto vědomí nemohlo jistě zůstat bez odezvy u poutníků, zvláště když jim bylo ukazováno přímo samotné místo, kde měly být tyto panny od husitů povražděny. Nalézalo se poblíž většího křtinského kostela a zasahovalo až k dnešnímu vchodu do ambitu. Jeho načervenalé zabarvení bylo považováno za stopy prolité panenské krve.“ Stopy údajně zmizely po stavebních úpravách v 18. století.
Podle písemných důkazů byly Křtiny již v 1. polovině 14. století velmi významným poutním místem. V 15. století byl pak vybudován ve křtinách další kostel, tzv. „německý“, nedaleko původního „českého“ kostela.
Odtud přeskočíme až k třicetileté válce, která i zde probíhala bouřlivě. Roku 1623 sem vtrhli Turci a Tataři, v 1638 Valaši a samozřejmě 1645 pak Švédi, kteří ale Křtinami jen proběhli po cestě na Nový hrad. Ten zničili a ještě k tomu „Obrovské bohatství, které zde ukryla celá řada kostelů, klášterů a panství, pak odvezli na šestnácti vozech.“ Po válce byly Křtiny jedním z nejvýznamnějších rekatolizačních center.
V 17. století docházelo k rozsáhlým přestavbám obou zdejších kostelů. Poutníků ale přicházelo pořád víc a kostely praskali ve švech. „Od poloviny 18. století jich zde bylo v jednotlivých letech zaznamenáváno 50-60 tisíc. Do Křtin již nenacházeli cestu jen obyvatelé Moravy, ale přicházeli i poutníci z Čech, Slezska a Uher.“ Proto díky příspěvku bohaté šlechtičny byl vybudován dnešní barokní klášter podle návrhu Jana Santiniho Aichela.
Dál už historie není tak zajímavá, takže ji necháme být. Můžete se o ní dočíst v níže uvedených pramenech. Podobu kostela si ale můžete představit podle fotografií, které jsme zde udělali.
Tak po kostele už jsme hořeli netrpělivostí a obcházeli jsme kostel, abychom našli vchod do kostnice. Ale ouha – všechny dveře zamčené a nikde nikdo. Naštěstí nezklamalo tradiční shromaždiště a objevili jsme mírně unaveného domorodce u místní hospody hned u kostela. Ten nám poradil, že klíče od kostnice má hospodský a farář. Pak nasedl do auta a odjel. Po krátkém rozmýšlení jsme šli za farářem s nadějí, že by mohl dát k dobru nějaké informace o zdejších tajemstvích.
Faráře jsme našli a řekli jsme mu o naší touze spatřit slavné křtinské podzemí s těmi tajuplnými lebkami, o kterých jsme již dost slyšeli. Farář nám hned podal klíče, za které jsme mu nechali jako zástavu techničák od auta, a hned nás urputně přesvědčoval, že na lebkách není nic zajímavého, že ty malůvky jsou normálním poznamenáním předků, kteří byli z hrobu přemístěni do krypty, aby uvolnili místo novým mrtvolkám. Tak jsme ho nechali bez poznámek, abychom už konečně na vlastní oči viděli to, co nás nejvíc lákalo.
S klíči jsme sami zamířili k dvířkům pod hlavním kostelem. Za nimi čekala malá, tajemstvím dýchající chodba, za kterou se nacházel drobný zděný prostor plný kostí a lebek.

A teď zase něco z oficiálního pramene. Krypta byla znovuobjevena až 9. února 1991 v 21.25 hod. speleology pod vedením Marka Šenkyříka. Při objevení byla prostora zaplněna lidskými pozůstatky, které zde byly volně naházeny. Mezi nimi ale bylo nalezeno něco, co nemá v blízkém okolí obdoby – 12 lebek k malbou vavřínových listů a písmenem T uprostřed čela. Podle oficiálního materiálu by mohlo jít o vliv proroka Ezechiela k označení „svatých lidí“.

Vavřínové věnce mají podobu dvou ratolestí, které jsou spojeny v týlní oblasti někdy s ozdobnou stužkou. Mezi lístky je nakresleno 6-8 plodů na každé straně. Podle historiků byly kresby vytvořeny v 17. století. Přes tvrzení faráře podobné kresby nebyly nalezeny jinde na území České republiky.
Na Internetu můžete najít mnoho různých spekulací, co ve skutečnosti kresby na lebkách znamenají, záleží na každém čemu věří. Z těch zajímavějších (i když ne zrovna nejpravděpodobnějších) vysvětlení lze zmínit, že se může jednat o lebky popravených českých pánů na Staroměstském náměstí nebo rovnou dvanácti apoštolů.
Dnešní návštěvníci kostnice zdaleka nemohou viděl všechny pozůstatky, které tu byly nalezeny. Neodhadnu, kolik „normálních“ kostí zde je, ale z dvanácti pokreslených lebek jich zde je k vidění pouze šest. Podle materiálů zde byly nalezeny ostatky nejméně 974 lidí žijících v 13. -18. století.
Kostnice by měla být přístupná o hlavních poutích a na vyžádání po předchozí domluvě. Ale je nutné zmínit, že my jsme se tam dostali i bez předchozího upozornění.

Text : Pavla
Foto: Bobanx