Křížky jako symbol a co o nich vlastně víme

TROCHU HISTORIE

Jak anebo proč je vlastně kříž křesťanský symbol. Jak je všeobecně známo Letopočet se právě udává od roku narození Ježíše Krista. Rok Ježíšova narození se pokusil vypočítat jako první na základě historických záznamů, dostupných v 6. století, mnich Dionysiu Exiguus, který však tento rok neurčil přesně. Na základě Dionysiova výpočtu se přesto začal užívat křesťanský letopočet, který je dnes letopočtem celosvětově nejběžněji používaným. Během prvních tří staletí se s křížem v křesťanské ikonografii nesetkáváme. Namísto toho křesťané užívali jako symbolu ryby (ichthys) nebo sybolu chíró, který převzal Constantinus I. na korouhev římských legií (labarum).

Ryba, řecky ichthys (ιχθύς), je symbolem pro Krista, který se používá od doby rané církve. V řečtině je to zkratka pro Ježíše Krista, Syna Božího, našeho Spasitele.
Kristův monogram - chíró, je jedním z chrismonů (odlišuj od christogramu IHS), tedy vyjádření Kristova jména zkratkou. Symbol je zkratkou pro řecký zápis slova Kristus (řecky Χριστός - Christos) a je tvořen jeho prvními dvěma písmeny, řeckými písmeny Χ (chí) a Ρ (ró). Odtud pochází označení chíró případně chí-ró. Je to jeden z nejstarších a nejrozšířenějších křesťanských symbolů a vyskytuje se na křesťanských náhrobcích už od 3. století. Ve východním křesťanství má christogram podobu čtyř řeckých písmen ICXC = Isos Christos.

TVAR KŘÍŽE

Popis kříže lze nalézt v křesťanských spisech od počátku 2. století. O významu kříže v křesťanské úctě se zmiňují autoři až ve 3. století – Kléméns Alexandrijský a Tertullianus (ten označuje křesťany jako crucis religiosi, (uctívače kříže). První vyobrazení kříže s Ježíšovým tělem pak můžeme najít teprve na dveřích baziliky S. Sabina na římském Aventinu, které pocházejí ze začátku 5. století.

V křesťanství je kříž symbolem Kristova vítězství nad smrtí a hříchem. Katolíci a pravoslavní užívají od raných dob znamení kříže pravou rukou na svém těle, tato praxe byla běžná už v době sv. Augustina. V katolické i pravoslavné tradici má své významné místo svátek Povýšení svatého Kříže (14. září), které připomíná zasvěcení baziliky na místě, kde stál Ježíšův kříž, který měla roku 326 najít svatá Helena, Constantinova matka.

Nápis INRI

Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky: Ježíš Nazaretský, Král Židovský. Podle Janova evangelia umístil Pilát Pontský (římský správce Judské provincie) na kříž tabulku s těmito slovy. Vzácně se můžete také setkat s variantou JNRJ nebo s řeckými a hebrejskými znaky.

Foto: fragmenty z vlastní sbírky

Zdroj: WEBové stránky + vlastní úprava

Tvary křížů nejlépe vystihuje tato stránka : Heraldika - terminologie

NÁLEZY V PRAXI

Obrovskou škálu křížků, a to zcela nejpočetněji zabírají tzv.“Intarziální křížky“. Jsou to převážně křížky z kovu latinského typu, jehož vnitřek je vykládán dřevem, které je přinýtováno s postavou Krista. Bohužel častým nálezem, jsou křížky bez přítomnosti Ježíše nebo i bez dřevěné intarzie

Foto: vlastní sbírka

Tento typ křížku je povětšinou vykládán jednostranně, ale existují i oboustranné exempláře.

Foto: vlastní sbírka

Stejně tak jako u prostředního kříže s dochovaným očkem, který je oboustranně vykládán.
Drtivá většina těchto křížků pochází z růžence viz. obrázky

Foto: WEB stránky

Dalším poměrně častým zástupcem jsou „Mariánské poutní křížky“ ty mají krom Krista na lícní straně vyobrazen i reliéf pojící k poutnímu místu jako například zde.

Foto: vlastní sbírka

Křížek vlevo : MariaZell (Rakousko), vpravo: Pieta – Bohosudov (Čechy)

V případě těchto a především pak u poutních křížků se docela často setkáváme s určitým druhem úmyslného poničení. Poničení křížku spočívá v odlomení jeho horního břevna s očkem. S největší pravděpodobností to svědčí o úmyslném zamezení dalšího zneužití v případě, kdy majitel skoná. Křížek se dal získat jen tak že jeho majitel vykonal (fyzicky) pouť do určitého poutního místa, byl na něj tedy právem hrdý a k tomu patřila i výsada jej nosit. Každý věřící spatřuje sílu a „magickou“ moc v tom co mu víru připomíná, což je právě onen křížek či svátostka. Ochranitelský význam, se ale vztahoval pouze na původního majitele, tedy „ona“ funkce předmětu nebyla přenositelná. Pokud, tedy nebyl kříž přidán do hrobové výbavy byl právě takovým to způsobem zmařeno jeho druhotné použití.

Foto: vlastní sbírka

Zde znázorněné exempláře patřili v době Baroka k těm nejdražším a mohla si je dovolit jen movitější vrstva věřící veřejnosti.

Levnější a dostupnější variantou byli „ražené“ křížky z jednoho kusu materiálu (většinou plechový střížek). Jejich tvar je opět velmi různorodý a lze na nich spatřit i nápisy a nejrůznější vyobrazení (tedy krom ústřední postavy).

Foto: vlastní sbírka

Oba krajní, poukazují opět na poutní místo MariaZell, prostřední má nápis „ANDENKEN AD.MISSION“. Což se dá volně přeložit jako UPOMÍNKA NA MISI (POUŤ).

Foto: WEB stránky (způsob jakým byl používán)

Podobné avšak s dalšími hojně se vyskytujícími symboly jsou kříže typu ARMA CHRISTI.

Arma Christi (česky Zbraně Kristovy) nebo také:  Nástroje Kristova Umučení, jsou posvátné křesťanské předměty, které se bezprostředně vztahují k pašijím Ježíše Krista, jeho mučení a smrti ukřižováním. Jejich vyobrazení, poprvé se vyskytující v 9. století (tzv. Utrechtský žaltář z r. 830), pochází z kanonických nebo apokryfních evangelií. Jedná se nejčastěji asi o třicet různých předmětů, jejichž pořadí či kombinace nejsou přesně vymezeny. Arma Christi se vyskytují i v heraldice jako heraldická znamení.

Nástroje Kristova umučení. Zleva doprava: Dismasův kříž, žebřík, houba na kopí (stvolu), kladivo, andělé, Kříž Kristův, kohout, hvězda, kleště, žebřík, kopí, kříž lotra po levici (vyobrazení z kostela Saint-Pierre de Collonges-la-rouge).

Foto: WEB stránky

Nástroje Kristova umučení (další). Zleva doprava: kalich, louč, lucerna, meč, flagellum (důtka), sloup bičování, Veroničina rouška, 30 stříbrných, kostky, žezlo z rákosu, ruka, která Krista zpolíčkovala, louč, karafa ze žlučí a octem (vyobrazení z kostela Saint-Pierre de Collonges-la-rouge)

Přehled nástrojů Kristova umučení

Zatčení a soud:
pochodně, které používali vojáci při cestě do Getsemanské zahrady
meč - jímž Petr uťal ucho veleknězovu služebníkovi v Getsemanské zahradě (Matouš 26:51), nebo také meč římských vojáků zatýkajících Krista
ucho - uťaté mečem veleknězovu služebníkovi
kohout - zakokrhal, když Petr zapřel Krista (Matouš 26:75)
džbán - jenž použil Pilát, aby si umyl ruce, když Krista odsoudil na smrt (Matouš 27:24)
třicet stříbrných mincí, které dostal Jidáš za to, že Krista zradil (Matouš 26:15)
kalich - použitý Kristem při poslední večeři (svatý grál)
svítilny - které vojáci drželi při zatýkání Krista
Pilátova tvář
Kaifášova tvář
řetězy nebo provazy - jimiž byl Kristus spoután

Mučení a cesta na Golgotu
bič (důtky, flagellum) použitý pro bičování Krista při korunování trním nebo při cestě na Golgotu
roucho - královské purpurové roucho, navlečené Kristovi na posměch (Marek 15:17)
třtina - kterou Krista bili po hlavě (Marek 15:19)
trnová koruna- nasazená na posměch při bičování (Marek 15:17)
kámen- házený na Krista během cesty na Golgotu
tvář vojáka plivajícího na Krista
ruka - která Krista udeřila do tváře
Veroničina rouška - na níž zůstal obraz Kristovy ztrýzněné tváře

Ukřižování
hřeby - čtyři nebo tři
kopí - kopí, jímž byl Kristovi proboden bok, aby se zjistilo, zda je mrtvý (Jan 19:34)
kostky - symbol losování o Kristův oděv (Marek 15:24)
roucho - „suknice nesešívaná“, o niž vojáci metali los
kříž - na kterém Kristus skonal, nebo také tři kříže (Kristův, Dismasův = lotra po pravici, kříž lotra po levici
nápis na kříži - INRI (Jan 19:19)
tyč s houbou - houba namočená do octa byla Kristovi na tyči podána k ústům, když visel na kříži (Jan 19:29)
kleště - jimiž byly vytaženy hřeby při snímání Kristova těla z kříže
kladivo - kterým zatloukali hřeby
slunce a měsíc - které se zatměly při Kristově smrti
žebřík - s jehož pomocí bylo Kristovo tělo sňato z kříže
nádoby na masti - jimiž ženy pomazaly Kristovo tělo
Turínské plátno - do něj bylo Kristovo tělo zabaleno
lebka u paty kříže - narážka na starokřesťanskou legendu, podle níž byl Kristův kříž postaven nad hrobem Adamovým, a Kristova krev stekla na Adamovu lebk

IMMACULATA CONCEPTIO

Je dalším hojně zastoupeným exemplářem. V překladu znamená „NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ“. Lícní strana zobrazuje Krista s Adamovou lebkou u paty kříže a rubová Pannu Marii Immaculatu, jejíž Barokní podoba, představuje „ženu oděnou v bílém šatu a modrém plášti se sepjatýma kukama, se srpkem měsíce špičkami otočenými dolů, františkánským provazem se třemi uzly kolem pasu a korunou sedmi hvězdami okolo hlavy“. Tato podoba je v různých obměnách nejrozšířenější. Někdy je však „imaculáta“ znázorněna na kouli symbolizující svět.

Foto: vlastní sbírka

Někdy bývá i v horní části břevna nápis VIR IMM, v ramenou kříže nápis MARIA MATER a pod půlměsícem nápis GRA TIA. Případně podobné zkratky stejného významu. Spojení VITAM PRAESTA PURAM  je součástí prvního řádku 6. verše latinského hymnu římského breviáře „Ave Maria Stella“.

ADAMOVA LEBKA

Je dalším zástupcem  i když co se velikostí týká podstatně menším. Zpracování je patrné již na první pohled litím. Bohužel je to jeden z nejdrobnějších exemplářů a nález je většinou velmi poškozen. Ale jsou i vyjímky jako v mém případě.

Foto: vlastní sbírka

Proč vlastně ADAMOVA lebka? Tento typ téměř u všech exemplářů mívá pod nohama Krista lebku. V křesťanské symbolice je Adamova lebka odkazem na Golgotu, Ježíš byl podle evangelií ukřižován na pahorku zvaném Golgota, což v překladu znamená lebka, proto se na křížích můžeme často setkat se stylizovanou lebkou. Legenda, podle níž byl Kristův kříž postaven nad hrobem Adamovým, a Kristova krev stekla na Adamovu lebku

Latinské kříže s trojlistým ukončením břeven

Foto: vlastní sbírka

Křížky 18.stol (zdobené linkami)

Jeden z mála častých nálezů, přesto však poměrně slušně zastoupených jedinců. (účel je stejný jako u „Intarziálních křížků“) – tedy především součást Růžence.

Krížek – relikviář
V mé sbírce jsou dva exempláře, jen jeden je však kompletní a jedná se o pozůstatek po dědictví. A navíc je velmi dokonale dochován. Druhý exemplář je nalezenec a bohužel ve velmi špatném stavu.

Na jeho spodní straně je šroubek, který zajišťuje proti samovolnému otevření.

Foto: vlastní sbírka

Význam vložených textů

AGNUS DEI (lat. beránek Boží) je velmi starý a rozšířený symbol pro Ježíše Krista. Ježíš je pro křesťany beránkem, který se jako Syn Boží obětoval kvůli lidem za odpuštění jejich hříchů; toto přirovnání pochází z Janova evangelia, podle něhož Jan Křtitel po setkání s Ježíšem pravil: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“.
EX TERRA CATACOMBARUM (lat.ze Země  katakomb). V raném křesťanství, jelikož kult byl nezákonný a pronásledovaný, se v podzemních hřbitovech v Římě setkávali ranní křesťané. Mnoho zdejších křesťanských mučedníků tam bylo i pohřbeno, někteří lidé tak přikládají zvláštní magickou moc zemi, která odtud pochází.

CREDO KŘÍŽE

Kříže s nápisem OPNBP jehož materiál je (olovo) a nápis (OPNBP) tvořící součást jejich výzdoby. Tvar latinského kříže. Ačkoliv na jedné straně křížku řada kapitál OPNBP, opakujících se „do kříže“ na svislem i příčném břevně, nápisem z druhé strany se v ploše ramen vzájemně křižuji dvě slova CREDO.  Význam slova CREDO je jasny – vztahuje se k modlitbě (Apoštolské vyznáni víry, lat. Credo), stojící na začátku modlitebního cyklu růžence. Je tedy možné, že byl používán jako růžencový credo-křiž.
Písmena OPNBP jsou patrně zkráceným tvarem věty Ora pro nobis Benedicte pater.

Foto: vlastní sbírka + stav nálezu

O tomto nálezu se vedly spory po dobu  několika let. Odborníci si bohužel nebyli vůbec jisti stářím předmětu a časové rozpětí se tak bez odborné expertízy pohybovalo v řádech staletí. Až nakonec díky úsilí Mgr. Martina Čechury se podařilo rozptýlit veškeré dohady. Za což jsem mu velice vděčný.
Závěrem bych rád poděkoval mým učitelům a zároveň přátelům, kteří mi nemalou měrou pomáhají ve vzdělání v oboru Devocionálií a jsou mými trpělivými učiteli. Jmenovitě Karlu Skalickému (ředitel Městského muzea ve Volyni), Martinovi Kejzlarovi (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.) a Mgr. Martinu Čechurovi (Západočeské muzeum v Plzni - Oddělení záchranných archeologických výzkumů).


Použitá literatura:

SOUBOR KŘÍŽKŮ ZE ZANIKLÉHO HŘBITOVA PŘI KOSTELU SV. JANA V OBOŘE (PRAHA-MALÁ STRANA)II. Speciální kříže, autorů: Martin Omelka, Otakara Řebounová, Věra Šlancarová Archeologie ve středních Čechách, Praha, 2009
SOUBOR KŘÍŽKŮ ZE ZANIKLÉHO HŘBITOVA PŘI KOSTELU SV. JANA V OBOŘE (PRAHA-MALÁ STRANA)I. Obecné formy kříže., autorů: Martin Omelka, Otakara Řebounová, Věra Šlancarová Archeologie ve středních Čechách, Praha, 2009

Náboženské přívěsky a medaile, příspěvky k moderní piety historii jihozápadního Německa z archeologického pohledu, autor: Dr Rudolf Habelt (Bonn – Německo)2003