Křišťálová lebka

KŘIŠŤÁLOVÁ LEBKA ZAHALENÁ ROUŠKOU TAJEMSTVÍ

Vy, co jste již viděli nový díl filmového seriálu o Indiana Jonesovi, asi není třeba blíže přibližovat tajemství křišťálové lebky. Právě on doslova vtrhl na plátna filmových kin, aby svým osobitým způsobem tuto záhadu divákům objasnil. Křišťálové lebky však neexistují pouze na filmovém plátně…
Existence křišťálové lebky je přisuzována máyské civilizaci. Nejslavnější z nich se nazývá lebka zkázy a v roce 1925 jí našla výprava anglického badatele Fredrika Mitchella – Hedgesema v ruinách mayského chrámu v Lubaantunu ve Střední Americe. Konkrétně se o objev postarala jeho sedmnáctiletá dcera Anna, která pak příběh s velkým zápalem vyprávěla. Lebka údajně ležela pod troskami oltáře a při obřadu prý mohla kohokoliv připravit o život. Existuje však i hypotéza, že ji koupil na londýnské aukci v roce 1943. Této tezi také přihrává fakt, že neexistují žádné fotky vyfocené dříve jak v roce 1943. Podle nynějších výzkumů by mohla lebka dosahovat až 3600 let.
Vůbec první lebka byla nalezena v Mexiku v roce 1890 a nachází se v Britském muzeu. Antropolog H. J. Braunholtz v roce 1936 potvrdil, že její stylizovaná podoba s kulatými očnicemi a nesprávně pojatými zuby je charakteristická pro pozdní aztécké umění. Když se však porovnaly obě křišťálové lebky, jisté rozdíly se našly. Zatímco spodní čelist lebky z londýnského muzea je pevně a nehybně připojena, spodní čelist Mitchell-Hedgesovy je vytvořena samostatně a lze s ní hýbat nahoru a dolů. Vzhledem k tomuto rozdílu je muzejní exponát mnohem stylizovanější a Mitchell-Hedgesův nález se více blíží skutečnému anatomickému tvaru.

Podobných lebek se posléze našlo hned několik a to na různých kontinentech. S pohyblivou čelistí se nalezly pouze dvě. Dohromady, i s méně propracovanými kousky, se nalezlo celkem 21. Liší se i výrobní materiál. Našly se i kusy vyrobené z ametystu nebo méně kvalitního křišťálu. Lebka zkázy (některé zdroje uvádí lebka osudu) je vyrobena z křišťálu a na výšku měří 13 centimetrů. Její pravost však nelze ověřit, protože nelze zjistit stáří křemenného materiálu. Musíme si však přiznat, že i tento fakt přispívá k ještě větší maximalizaci oné tajemné bubliny, v níž je lebka po dlouhá léta ukryta.

Ať už se však jedná o kopii či nikoliv, její technologická propracovanost z ní dělá předmět o nevyčíslitelné hodnoty. Ovšem zda pochází z dob mayské civilizace, je víc než diskutabilní. Také proto, že tak věrohodné linie ženské lebky mohly být vytvořeny jen za pomocí moderní techniky. Dosud není totiž známo, že by Máyové takové předměty vlastnili.
Asi hlavní otázkou z této oblasti je způsob opracování. Vezmeme-li v úvahu, že křemenný krystal má podle Mohsovy stupnice tvrdost sedm (Mohsova stupnice tvrdosti jde od 1 pro mastek do 10 pro diamant), potom může být křemenný krystal opracován jen tvrdším materiálem, tedy např. diamantem nebo rubínem.

VĚDECKÝ VÝZKUM

Firma, která začala na lebce dělat testy, se jmenuje  Hewlett-Packard. Přinesla novou teorii, podle níž by měl být základní tvar vyroben z diamantu a detaily pak dotvořeny ze směsí vody a křemičitých písků. Výroba takové lebky by podle firmy trvala bezmála 300 let. Ani a pomoci dnešních moderních technologií by ji údajně nebylo možno vyrobit.
Velmi zajímavé je pak zjištění, že křišťálová lebka byla vyrobena podle předlohy lebky Evropana. Ovšem její delší přímé linie čelisti se mohlo jednat i o amerického indiána. Původním vlastníkem mohl být tedy i indián, který lebku používal jako posvátný předmět.

V poslední době se uvažuje i o dalších možných zdrojích křišťálu použitého při výrobě lebek, včetně Brazílie, Cavalaveras County v Kalifornii a Peru. Je totiž skutečně pravděpodobné, že lebky byly vyrobeny mnohem později, než se původně předpokládalo, a mnohem dále od jakéhokoli zdroje křišťálu - v Japonsku, v Číně za dynastie Čching, nebo dokonce v Evropě za renesance.

http://tuseniepravdy.blog.cz
http://www.velkaepocha.sk

www.worldonline.cz

www.mystika.cz

www.rozhlas.cz