Keltské Hradiště u Stradonic I.

„Na vysoké pláni, při ústí Habrovského potoka do Berounky, kde dnes rolník v kamenité půdě mělkou vede brázdu, kypěl někdy bujný život.
Z povrchu zemského zmizelo znamenité město, o jeho někdejším bohatství
vydávají svědectví zlaté a stříbrné mince, občas na povrchu půdy nalézané, jakož i drobné předměty ozdobné, při orání tak často se objevující.“

Jedno z nejdůležitějších českých a snad i evropských keltských oppid, Hradiště u Stradonic, stálo na kopci nad Berounkou, nad vesničkami Nižbor a Stradonice nedaleko Berouna. Okolí je dnes spíš známé jako chatařská oblast pro Pražany, jedním ze známějších byl František Nepil, na kterého ve Stradonicích místní bardi rádi vzpomínají, památka nad vsí veřejnosti moc známa není. Kopec zvaný Hradiště modeloval ze západu a z jihozápadu nenápadný Habrovský potok, ze severu Berounka. Nejpřirozenější přístupová cesta vzhůru vede po pozvolném svahu přímo ze Stradonic. Cesta, dodnes zvaná „hradištská“ vede souběžně s hlubokým korytem nepatrného potůčku, dnes převážně vyschlého. Pokud do koryta vstoupíme a prodereme se křovinami, po čase zjistíme, že se jedná v podstatě o zarostlou, zapomenutou cestu. Tou se v pravěku vstupovalo do Hradiště.

Napravo se tyčí ostrý sráz s dodnes jasně patrnými zbytky systému valů. I zleva nás obklopuje val a náznak opevněné pozice, kde mohla sídlit hlídka.

Nevyhnutelně se dostaneme na planinu, kamenitou, ale přesto zemědělsky obdělávanou. K cestě se z obou stran sbíhají stíny valů a tušit můžeme klestitou bránu. Na kopci nad námi, na severozápadě, nás upoutá dřevěný kříž, stojící v „dukátovém poli“, na místě, kde byl roku 1877 nalezen zlatý poklad. Vlevo od nás se táhne planina neobdělávaná, vlastně terasa, ohraničená z jihu příkrým umělým srázem, příznačně nazývaná „Vysoká mez“. Pokud bychom odbočili po valu dál, prošli bychom se okolo celého vrcholku kopce. Na několika místech je val přerušen výběžkem, kde mohla být pozice hlídky. Někde je vidět zbytek kamení a je evidentní, že se jedná o součást opevnění Hradiště.

Cestou ke kříži se k nám připojí ještě jedna cesta, jež stoupá vzhůru po severovýchodní straně kopce zhruba v od poloviny silnice mezi Nižborem a Stradonicemi. Když pokračujeme dále po cestě až k vrcholku kopce, zjistíme, že jsme se vlastně ocitli v sedle mezi vrcholky dvěma.

Napravo od nás, na severozápadě, je členitější a vyšší vrchol (381 m), sem badatelé staví Akropoli.
Nalevo, na jih, je vyvýšenina nižší (374 m), avšak s širší a velmi plochou planinou.

Sedlo mezi oběma vyvýšeninami – jak se podle val ů zdá, samostatně opevněnými – se svažuje do příkrého údolí k Habrovskému potoku. Dolů je nejlepší běžet, dobývat tudy Hradiště pod palbou směrem vzhůru by se nám asi moc nechtělo. Přesto (proto?) tudy vedla další z cest k oppidu.
Na severu od Akropole se už Hradiště svažuje k Berounce, svah je přerušen opět náznaky několika řad valů a to nejen ve směru po vrstevnicích, ale i napříč. Zdá se, že rozčleňovaly Hradiště i uvnitř.

Nejvýstižnějším popisem tohoto místa je dokonalé ticho, slyšet je jenom roj drobných ptáčků , neustále prělétávajících nad Hradištěm. Člověk tu většinou nikoho lidského nepotká, sídlí tu ovšem stádo vysoké zvěře, obvykle se pasoucí na poli mezi Vysokou mezí a Hradištěm. Ráno, po dešti, večer, prostě skoro pořád, se v okolních úžlabinách válí mlha a skrývá tak i okolní civilizaci a vrchol Hradiště se vytrhává z času.

Dalším silným dojmem je velikost. Hradiště je skutečně monumentální,zabíralo téměř celý kopec. Celková rozloha se uvádí 82 ha.
A až zarážející je právě opuštěnost, klid, který na nejvýznamnějším českém oppidu v době zuřící keltománie panuje.

Málokdy lze říct, že nález pokladu by byl katastrofou. V případě Hradiště u Stradonic tomu tak bylo. Když tam byl 2. srpna 1877 nalezen poklad asi 200 keltských mincí, duhovek, v koženém vaku, stalo se místo magnetem pro samozvané archeology, kteří hradiště překopávali skrz naskrz. Situaci ještě zhoršili dělníci, v té době propuštění z hutí v Hýskově, kteří našli v hradišti zdroj příjmů. Archeologové, či spíše sběratelé starých předmětů, prý sídlili pod kopcem a nálezy od dělník ů jen vykupovali. Dokonce se mluví o zlaté horečce a „českém klondajku“, zlato se ovšem prý ve větším množství nenašlo.

Počet vyzdvižených předmět ů se odhaduje na 100 000 , jen malá část z nich skončila v soukromých sbírkách a později se stala majetkem různých evropských muzeí. Nejpočetnější se stala sbírka Dr. Štěpána Bergera, kterou odkoupil zemský výbor a uložil ji zemském muzeu, Další větší sbírku shromáždil ředitel místních hutí Grosse, ta skončila v dvorním muzeu vídeňském. Senzace vyvolaná nálezy brzy přitáhla pozornost archeologů, první řádný průzkum terénu provedl L. Šnajdr, který už v roce 1881 nakreslil první plán Hradiště.

Roku 1886 přebral za Museum království českého (dnešní Národní muzeum) Bergerovu sbírku český historik Josef Ladislav Píč, který se současně zavázal nálezy dále prozkoumat. Píč byl tvůrcem rozsáhlých sbírek Musea, tyto sbírky zpřístupnil ve svých monumentálních Starožitnostech země České (1899-1909), které mají dodnes velkou vypovídací hodnotu.

Píč se vydal do Stradonic, ale zjistil, že všechno je již překopáno. Přesto však provedl alespoň základní průzkum. O Hradišti pak vydal druhý díl svých Starožitností země české. Celou polovinu díla tvoří fotografie předmět ů ze sbírek vídeňského a pražského muzea, většinou v měřítku 1/1, některé dokonce kolorované (rok 1903!). Patrně podle nález ů z doby germánského osídlení přiřkl Píč hradiště Germánům a považoval ho mylně za Marobudum (dodnes si to myslí někteří místní obyvatelé). Píčova interpretace archeologických nález ů vůbec byla odmítána již jeho současníky, dnes se soudí, že se snažil o včlenění archeologických nálezů do vlastní koncepce dějin, která se už v té době neslučovala s tehdejším stavem poznání. Lze to vidět i v díle o Stradonicích, kde sám nalézá mnoho podobností s dřívějšími keltskými nálezy, přesto se drží teorie Marobuda. Obrovský a dodnes nepřekonaný je ovšem jeho přínos faktografický.

Za keltské už Hradiště u Stradonic považoval francouzský archeolog J. Déchelette, který pracoval na výzkumu oppida Bibracte na Mount Beuvray u Autunu. Zaujala ho nápadná podobnost nález ů z Bibracte se stradonickými.
Vydal srovnávací studii Les fouilles du Mont Beuvray de 1897 à 1901 a dokonce se naučil česky, aby mohl Píčovu knihu o Stradonicích přeložit do francouzštiny. Vyšla v Lipsku roku 1906 jako Le Hradischt de Stradonitz en Bohême a zasloužila se o světovou proslulost Hradiště. Svého času bylo dokonce celé vývojové stadium keltského osídlení u nás nazýváno stradonická kultura, dnes se však již tento pojem nepoužívá, protože nálezy podobné Stradonickým známe takřka z celého keltského světa.

Větší množství nález ů z té doby ovšem dosud nebylo publikováno. Potřebu systematického prozkoumání místa počal naplňovat v roce 1929 tým Albína Stockého. Jednalo se zároven o vůbec první moderní vykopávky na keltském hradišti v Č echách. Vykopávky a sondy se soustředily především v „podhradí“ (na mapě vyznačeno značkou 1929). Bohužel náhlá smrt Stockého zabránila publikaci výsledků a navíc se většina jeho nález ů a dokumentace ztratila v průběhu II. sv. války. Zbytek je uložen v Národním muzeu v Praze.
V šedesátých letech minulého (20.) století provedla archeoložka K. Motyková – Šneidrová průzkum osady, která stála přímo pod Hradištěm. Ten je však nad rámec této práce.

V roce 1981 proběhl ve východní části Hradiště, která měla být přetnuta plynovým potrubím pro místní sklárny, záchranný archeologický výzkum pod vedením Aleny Rybové a Petra Drdy. Místa výkopů jsou na mapce označena třemi obdélníky s popiskem 1981.Vykopávky byly poznamenány nedostatkem času (jen asi 10 týdnů) i pracovních sil. Soustředily se tedy především na místo vedení potrubí, vyjímkou byl systém bran při vstupu do oppida.
Průzkum odkryl mnoho domů v „podhradí“ (viz pokus rekonstrukci), stájí a dvorů, také část cesty. Nálezy tvořila hlavně keramika, bronzové předměty a kosterní pozůstatky. Archeologové důsledně zmapovali půdní profily, odborníci pak analyzovali vzorky půd z botanického hlediska, tedy hledali výskyt pyl ů dalších složek rostlin. Vzniklá archeobotanická studie byla potom první studií tohoto druhu o keltském oppidu v Č echách. Po zpracování nález ů vydali autoři výzkumu v roce 1994 zprávu Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic Oppidum.

Bobanx + internet