Kde se původně hospodařilo na vsi

Při hledání v krajině se často dostáváme před otázku, která je klíčová pro naše další pátrání. Bylo tady vůbec něco? Dalo by se říci, že vždycky bylo?  Sami archeologové se pokusili na tuto otázku nějak obecně odpovědět, a vymezili pojmy „ něco“ a „nic“ následovně: Pokud je odtěženo všechno, co by mohlo být ze čtvrtohor, považujeme to za “nic“. Zbytek je potenciální „něco“ z hlediska historie člověka a jeho stop.  Dobře, stojíme někde na okraji nynějšího lesa, a pozorujeme pole role. Kde asi byly pole role před  500 léty? Nebo před tisícem let? Když nás lákají nálezy starých mincí, tak by bylo dobré to vědět, ne?

Soustředíme se na vesnice. Prvně je třeba přijmout informaci, že zhruba dvě třetiny starých osad, maličkých i větších, zanikly. Nemůžeme se opřít o písemné záznamy. Kde je psáno, že co je psáno, to je dáno, když se z psaných záznamů skoro nic nezachovalo. Vzpomeňte si,  jak je těžké najít v kronikách majitele pečetítka, protože na obci se dozvíte, že kronika se jaksi ztratila, po válce...    Takže nepsaná historie a pozorování bude obsahovat víc informací, než strohé črty na papírech. 

Pozorování z okraje lesa může ukázat terénní tvar, jako jsou různé plošiny, zlomy, a třeba  pravoúhlé křížení cest.  Starých cest. Vzpomínáte si, jak jste kolikrát stáli někde na mezi a dumali… kde to sakra bylo…?  Ale my nejsme dost vysoko, abychom vše viděli z ptačí perspektivy, tak hurá do map.

První příklad je typická středověká vesnice. Vzorová, abychom si uvědomili po čem vlastně jdeme.  Vsi byly v zásadě jednoduše uspořádané, a to buď laicky řečeno „dokulata“, a nebo „nadlouho“. Vesnice „dokulata“ má pravidelný katastr.  Byla uprostřed vykáceného prostranství. Někde kolem musela být voda, a musí tam být i teď. Právě nedostatek vody je jedním z důvodů zániku a stěhování vesnice. 

Příklad vesnice dokulata – současný stav. 

Jak byla taková ves uspořádána? I teď, na primitivní mapce nahoře, vidíte onen pravý úhel cest.  Pole byla rozprostřena tak, aby bylo možné vyjíždět přímo ze dvora, v ideálním případě. To znamená, že rozpoznané uspořádání polí nám odpoví i na otázku kde nebyla kupecká cesta
Výřez je z www.cuzk.cz pozemkový katastr.

Ještě lepší přehled by daly mapy z josefských a tereziánských katastrů  a nebo také letecké snímky z doby před dokončenou kolektivizací. My máme jen ten snímek… .

Takovou vesnici nelze na mapě přehlédnout. A plyne z toho i poučení. Měla docela pravidelný katastr. To znamená, že podezřelé budou co? Ano, správně, nepravidelné katastry v jinak přehledné  krajině.  Různě podlouhlé,  spojené, mnohotvaré, či tokové kde je ves mimo centrum katastru….

 
Ves mimo střed v jinak poměrně pravidelném tvaru katastrálního území. Jistě může hrát roli i terén, ale otázkou je, zda by byla pole v severovýchodním cípu víc než kilometr od vesnice skutečně bez osídlení. To si ale prověřte sami… na svých vesnicích.  Určitě najdete při studiu map v poměrné rovině ještě podivnější katastry, kde chybí (v centru) podle teorie „dokulata“ osídlení.  Když nic, je to prima zábava, příprava na lov…

Proč tedy vesnice zanikaly? Zanikaly proto, jelikož byly zničeny válkou, nemocemi, změnou pánů feudálů, ztrátou ochrany...  Zničení je popisováno v literatuře jako „villa desolata“. K opuštění vesnice, „villa deserta“, docházelo po jejím přeložení z důvodů sucha, záplav, rozhodnutím vrchnosti…. Nebo po vymření po nemocech. Příčin je za staletí mnoho. Víc než důvodů setrvat…. Zase nám napoví staré názvy v mapách, různé ty Lhoty v katastrech, Modletíny, místa končící na ..ice, ičiny… Chce to představivost, a číst.  Lhotecký les. Na Vyhořelém. Za chalupami. A okolo není nic co  by jako osídlení vypadalo. Není to podezřelé? Ovšem pozor, zkontrolujte si v seznamu památek, zda nelovíte vyloženě na panském, tedy na místě zapsaném v ústředním seznamu archeologických nalezišť. Pokud si tam najdete svoje vydumané místo, nechte císaři císařovo…

Pokud není vesnice zařaditelná do kategorie „dokulata“, lze ji vměstnat do škatulky „nadlouho“. To znamená, že chalupy byly podél cesty, nemáme k dispozici žádné pořádné centrum, může chybět i typické pravoúhlé křížení nebo jeho pozůstatek. Nemusí jít jen o nějaké opravdu horské, rokloidní osídlení.  Hrany polí jsou často vyskládány z kamene, někdy se uprostřed polí vyskytují podlouhlé vršky se sebíraných kamenů. Nadlouho skládané kameny se možná zemědělcům objížděly lépe než kulaté hromady, kdo ví.  Při lopotě s pluhem si skládali kameny po vrstevnicích, a tak vznikaly jakési terasy. Určitě jste je tisíckrát viděli, a přemýšleli, zda tam byly sady nebo vinice. Pole to byla.

 
Hrany s kameny jsou mírně zvýrazněny slabou červenou linkou.

Vesnice „nadlouho“ obklopena pozemky jako  paprsky kolem – plužina podle způsobu obdělávání - je typická pro různé vysočiny, návrší, zvlněné krajiny. Pokud najdete místo, kde se kamenné valy rozbíhají na obě strany od střední linie, máte alespoň cestu. Pozor ale na záměnu s vyskládanými hranicemi lesa… ale tam vedla alespoň pěšina také.
 
Něco se ještě poznat nechá, něco už ne. Studium podkladů každému hledači může zvednout šance, ale není to všechno. Svoji roli hraje štěstí, a také množství nachozených kilometrů. Obě události, jak štěstí, tak rozsah proskenované plochy, ovlivní co budete mít nakonec pod cívkou.  Ještě jedna poznámka na závěr. Je o minci s dírou. Pokud najdete minci s dírou, s takovou co vypadá jako od hřebíku, na poli, v lese, může to znamenat že …
   … že máte někde okolo sebe lokalitu, kde se lidé scházeli. Nemělo by to být tak, že se tam najde jen ta jedna a už nic.  Mince, které ztrácely platnost, což bylo při ražbách stříbrňáků jak o závod  ve středověku normální, se přibíjely na sloup. Aby každý věděl, co už je bezcenné…

litrfree

Chcete také najít nějaký historický poklad? Prohlédněte si naše detektory kovu.