Jezero, které nedá spát

Psal se rok 1939, Evropa je zmítaná válkou a v nacistických hlavách se rodí další plán, jak upevnit svou moc a zranit nepřítele. Rozjíždí se tedy největší penězokazecká akce s krycím jménem Andreas, která měla ochromit největšího soka Třetí říše, Anglii…

V létě roku 1959, Vídeňské noviny a po nich mnoho dalších, hlásaly do světa ohromnou senzaci: „„Poklad v Toplitzském jezeře jižně od Salcburku… Potápěči v akci… Co skrývají hlubiny…? „ Rakouský filmový žurnál přinášel divákům senzační záběry, jak potápěči vyzvedávají ze dna jezera bednu, v nichž se nacházely svazky bankovek s nápisem Bank of England…

Toplitzské jezero leží nedaleko Bad Aussee a je skryto mezi vysokými stěnami hor a cesta k němu je velmi komplikovaná. Je třeba zdolat tři vysoko polokožené horské průsmyky. Po druhé světové válce tuto oblast začali navštěvovat turisti i neturisti, nebylo jim zatěžko zdolat i sebevětší stoupání.

Velkou turistickou sezonu zahájili po válce Američané a Angličané, hned v prvních poválečných dnech. A vedle nich ještě „náhodní hosté“, kteří se pohybovali na tzv. Kammerboden nad Toplitzským jezerem s lopatami a motykami už několik dnů po skončení války. Ti pak vylovili pomocí přístrojů z blízkého jezera Grundl vodotěsné schránky. Když se dostavili pracovníci americké CIC, záhadní muži zmizeli…

Američané vybaveni skupinou potápěčů sami ukončili akci poté, co se Toplitzské jezero stalo jednomu ze žabích mužů hrobem. Zajímavé je svědectví místního horala, pocházejícího z prvních poválečných časů: „Chlapi pod vodou dlouho nepobili. Tam dole, říkají, je úplná džungle: slyším, jak si to vyprávějí. Jsou tam křížem krážem propletené kmeny stromů, pronikat hlouběji je životu nebezpečné, to svinstvo plave někde v poloviční hloubce, čili je to jezero s dvojitým dnem.“

Rok co rok tu někdo za záhadných okolností zahynul, byl zavražděn nebo zmizel. V únoru 1946 byly ze skalní stěny, která se tyčí z Toplitzského jezera, sneseny dvě mrtvoly. Kdosi se objevil náhodou ve sněhovém bivaku a identifikací mrtvých se zjistilo, že se jedná o inženýry Mayera a Pichlera z Lince. Pichler měl zaschlou krev jen na konečcích prstů, Mayerovi však záhadný pachatel rozřízl břicho a žaludek, jako by vrah hledal situační plánek, který snad stačil inženýr před smrtí polknout.

Příčina smrti nebyla nikdy zjištěna, lecos napovídal fakt, že jména obou inženýrů figurovala až do konce války na výplatních listinách pokusné stanice válečného námořnictva, umístěné u Toplitzského jezera. Kromě toho nebylo asi náhodou, že 80 metrů od bivaku bylo objeveno plně natankované a poškozené letadlo typu Fieseler Storch, které v poslední fázi války obstarávalo spojení Hitlerova hlavního stanu s hlavní základnou SS pro ukrývání pokladů v Aussee. A konečně v Pichlerovi byl místními občany poznán pilot, který tuto přepravu ve finále války obstarával.

Roku 1950 jezero „navštívili“ další dva příslušníci Hitlerovy dílny tajných zbraní na Toplitzsse, byl to ing. Keller a Gert Gehrens. Oba muži šplhali na vrchol Reichensteinu a technik Gehrens se krátce po výstupu z neznámých důvodů zřítil ze stěny. Dr. ing. Keller se však ve stejných místech o devět let objevil znovu.

Roku 1952 byly na břehu jezera zastřeleny dvě osoby. Shodou okolností se jednalo o dva esesáky, kteří na konci války asistovali při potopení beden. Krátce poté objevila horská služba další mrtvolu. Bylo to na tzv. Gamsstelle, k níž vedla stezka známá jen několika místním obyvatelům. Mrtvý ležel v tůňce, do níž spadl z výšky asi jednoho metru. Jednalo se o dipl. ing. A. Maiera. Obyvatelé viděli předchozí noci na místě činu světelné signály. Maier údajně pátral podle plánku a přišel o život „nešťastnou náhodou“.

V roce 1953 tu pracovala potápěčská firma Kandel ze Štýrského Hradce. Hledalo se i Eichmannovo zlato na Blaalpe v oblasti Aussee. Avšak největší největší zájem vyvolala expedice magazínu Stern, která se změřila rovnou na Toplitzské jezero obestřené tolika legendami a poznamenané vyslovenými zločiny. Málokteré svědectví, jež bylo v souvislosti s jezerem zveřejňováno, lze pokládat za důvěryhodné- jedno však tuto cenu má. Sovětskému tisku jej sdělil bývalý ruský zajatec Ivan Volkov: „ Koncem války odjížděla auta naložená těžkými bednami s falešnými penězi, zlatem i šperky, doprovázená silnou stráží, především do Alp. Při jedné z těchto cest jsem se ocitl v jedné dědině. Kde jsem objevil směrovku s nápisem Toplitzsee. Když auta dorazila k jezeru, nakládali jsme bedny na lodě. Nevraceli jsme se ani z následujících výprav. Můj známí z tábora mně varovali, že nás chtějí všechny zlikvidovat. Pomohl mi dostat se ke skupině vězňů, kterou poslali na tajné podzemní práce. Tam se mi podařilo, zachránit si život…“

Avšak nejvíc zatřásl společností případ z roku 1963 a to noc z 5. na 6. října, kdy na Toplitzské jezero vyjel gumový člun s devatenáctiletým sportovním potápěčem Alfredem Egnerem z Haaru u Mnichova. Vše však skončilo jako u předešlých případů, smrtí. Mladý potápěč zahynul za nevysvětlitelných okolností v hlubinách. Důvodem bylo záhadně přeříznuté lano, které potápěče pojilo s člunem na hladině.

Nějak moc záhad na jedno jezero, ale to ať posoudí každý sám…

Ravik, S.: POKLADY POD NÁMI,

internet