Jedno opomenuté výročí, 500 let od úmrtí Vladislava II. Jagellonského

Tak trochu ve stínu probíhajících oslav 700 let od narození českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. jsme v letošním roce zaznamenali ještě jedno kulaté výročí spojené s českou historií.  V březnu uplynulo 500 let od úmrtí českého a uherského krále Vladislava II. Jagellonského a nástupu jeho syna Ludvíka na český a uherský trůn. Jagellonská dynastie vládla v zemích Koruny české 55 let a zanechala nesmazatelnou stopu také v českém vládním mincovnictví. Kromě samotných mincí se nám z této doby dochovaly i bohaté písemné prameny. Mezi ně můžeme zahrnout zejména kutnohorské mincovní účty, tzv.registra verková, která v pravidelných týdenních intervalech sepisoval pověřený úředník kutnohorské mincovny. Informují nás nejen o všech standardních a mimořádných vydáních z pokladny (např. za výkup stříbra a mědi od rudokupců, platy zaměstnanců, výdaje za uhlí a další potřeby atd.), ale zprostředkovaně také o průběhu mincovní výroby a typu a počtu vyražených mincí.

Zachovaná registra z období vlády Vladislava II. Jagellonského začínají rokem 1472 a dokládají ražbu pražských grošů již nedlouho po nástupu vlády. Přispěla k tomu po několika desetiletích trvajícího úpadku obnova kutnohorského dolování za vlády předchozího českého krále Jiřího z Poděbrad a na základě mincovní reformy z roku 1469 i znovuobnovená ražba pražských grošů. Dnes známých pouze několik dochovaných kusů grošů se jménem Ladislava I. (Pohrobka) nemůžeme považovat za obnovení pravidelné ražby, důvodem omezeného počtu ražených kusů byl velmi pravděpodobně pouze reprezentační účel, vyloučit nelze ani jejich ražbu až v období královského panování Jiřího z Poděbrad. Za dobu Vladislavovy vlády vyšlo z kutnohorské mincovny ohromné množství pražských grošů, registra verková uvádějí například v roce 1473 takřka 3 miliony vyražených kusů a v roce 1504 více jak 2,6 milionu. K výraznému poklesu těžby stříbra dochází v posledních letech vlády, pražské groše z tohoto období patří k nejvzácnějším. Co se týče jakosti Vladislavových mincí, informace nalézáme zejména v dochovaných písemných pramenech. V počátečním období vlády se razily devítilotové groše ryzosti 562/1000 ve shodě s mincovním řádem z roku 1469. Postupně však dochází ke snížení obsahu Ag, v roce 1483 na 8 lotů (ryzost 500/1000) a od roku 1486 až do konce vlády opouštěly mincovnu sedmilotové pražské groše ryzosti 437/1000.

Během dlouhé vlády Vladislava II. Jagellonského zaznamenává vývoj také celková obrazová podoba pražského groše, a to ztvárnění lva, koruny, písma a rozdělovacích znamének. Tato proměna probíhá v závislosti na období ražby spojeném s osobou řezače ražebních kolků. K nejvýraznější změně dochází na samém konci Vladislavovy vlády, kdy původní gotická podoba lva s hřívou složenou z několika řad půlměsíčků je nahrazena jeho novým ztvárněním v duchu nastupujícího renesančního slohu. Spolu s novou podobou lva nacházíme na rubní straně groše i opis provedený poprvé písmem v renesanční majuskuli. Typologickým zpracováním pražských grošů Vladislava II. Jagellonského se podrobně zabývala J.Hásková.

 Pražský groš s tzv. gotickým lvem

Pražský groš s tzv. renesančním lvem

V počátečním období vlády Vladislava II. Jagellonského byly v kutnohorské mincovně raženy pouze pražské groše. Drobných mincí ražených ještě za vlády Jiřího z Poděbrad ale začalo v oběhu postupně ubývat, což si vyžádalo v březnu roku 1482 zaražení nového typu haléře. Tento nominál s předepsaným obsahem Ag 187/1000 a nazývaný také malý nebo černý peníz, měl platební sílu 1/14 pražského groše a byl ražen v nepravidelných intervalech a nezměněné ryzosti až do konce Vladislavovy vlády. Jako černý byl někdy nazýván pro svou tmavou barvu způsobenou nízkým obsahem stříbra a také tím, že při výrobním procesu již nebyly střížky před ražbou běleny. Na jednostranně raženém haléři je vyobrazena korunovaná iniciála jména krále, dle jejího provedení dnes rozlišujeme několik obrazových variant.

Druhým drobným nominálem se stal bílý peníz, v dobových písemných pramenech uváděný jako denár. K první ražbě této 1/7 pražského groše došlo 10.března 1483, ryzost Ag byla stanovena na 437/1000. Obsah stříbra byl od roku 1485 snížen na 6 lotů (ryzost 375/1000) a dále se již neměnil. Bílý peníz byl zpočátku ražen jako dvoustranný, na líci s obrazem českého lva a opisem se jménem krále, na rubu s korunovanou iniciálou W. Se snížením obsahu Ag v roce 1485 souvisí i změna provedení, od této doby je nadále ražen jako jednostranný. Výjimkou je dvoustranná ražba z roku 1498, kdy došlo po cca 11 letech přerušení ražby bílých peněz k jejímu obnovení. Po roce 1498 jsou však bílé peníze nadále raženy již jen jako jednostranné. Podobně jako u pražských grošů, tak i u bílých peněz dochází postupně ke změnám ve ztvárnění podoby českého lva a písma. Například ražby do roku 1487 a po obnovení ražby v roce 1498 jednoduše rozlišíme dle provedení ocasu lva, s nahoře otevřeným koncem se jedná o starší ražbu, mladší mají ocas lva nahoře již uzavřený. Typologií bílých peněz z období vlády Jagellonců se podrobně zabýval ve třicátých letech minulého století K.Castelin, jeho závěry u Vladislavových ražeb upřesnil a doplnil před několika lety V.Brádle při zpracování nálezu mincí z Radče.

             Haléř                                            Bílý peníz dvoustranný                      Bílý peníz jednostraný

Během vlády Vladislava II. Jagellonského došlo po mnoha desetiletích k obnovení ražby českých dukátů. Naposledy byly raženy za vlády Václava IV. v devadesátých letech 14. století. Ražba zlatých mincí probíhala již od doby Jana Lucemburského tradičně v Praze pod dohledem krále a nejvyššího mincmistra. Na rozdíl od uherských zlatých ražeb které v jagellonských Čechách také obíhaly, byly české dukáty raženy pro nedostatek zlata pouze ve velmi omezeném počtu. Na dodávkách žlutého kovu do pražské mincovny se podílely zejména doly v Jílovém a Kníně. Na lícní straně Vladislavových dukátů nalezneme pod iniciálou W českého lva ve štítě, na rubu je vyobrazen stojící kníže sv. Václav v plné zbroji. Obrazovou část doplňuje po obvodě opis se jménem krále resp. sv. Václava, v případě jediného typu také letopočet. Z více obrazových a opisových variant českých dukátů Vladislava II. Jagellonského zaujme zejména typ s letopočtem 1511, jedná se o vůbec první českou datovanou minci.

         
                                                                        Dukát bez letopočtu

                                                                                Dukát 1511

Kutnohorská registra verková uvádějí také příležitostnou ražbu některých atypických nominálů. Na výrazně silnějších a tím hmotnějších střížcích byly raženy tzv. tlusté groše a tlusté peníze o shodné ryzosti jako standardní mince. Pečlivé provedení těchto výjimečných ražeb určených výhradně pro osobní potřebu krále a nejvyššího mincmistra ukazuje na jejich použití pro obdarování význačných osob spojené s prezentací bohatství kutnohorských dolů.

Vedle vládních mincoven v Kutné Hoře a v Praze byla během posledních let Vladislavovy vlády v provozu i městská mincovna v Chebu, produkující nevládní ražby na základě staršího mincovního privilegia potvrzeného Vladislavem II. Jagellonským v roce 1506. Razila peníze s vyobrazeným městským znakem na líci a gotickým písmenem E na rubu (zkratka německého názvu města Eger).

Dne 13.března 1516 umírá v Budíně král Vladislav a vlády v zemích Koruny české se ujímá jeho syn Ludvík Jagellonský. Korunovace Ludvíka českým králem proběhla již v roce 1509 za života jeho otce, na tuto událost se dochovala památka v podobě pražského groše nesoucího na lícní straně jména obou panovníků. Při této příležitosti složil Vladislav II. Jagelonský jménem svého nezletilého syna slib o budoucím nezlehčování vládní mince, který Ludvík po celou dobu své vlády dodržoval.

Jak nás informují registra verková, během Ludvíkovy vlády byly raženy především drobné nominály, a to haléře a bílé peníze. Na haléřích Ludvíka Jagellonského doplňují korunovanou iniciálu L po stranách písmena R a P (zkratka Rex Lvdovicvs Primvs). Kromě těchto jednostranných ražeb známe i vzácný dvoustranný haléř s českým lvem na reversu. Na jeho líci nalezneme místo písmen R a P po jednom dvojitém soustředném kroužku. Obdobně jako u Vladislavových ražeb, i mezi Ludvíkovými haléři rozlišujeme řadu variant v provedení iniciály i královské koruny a dle polohy písmen po stranách iniciály i několik chyboražeb. Podrobnou typologii těchto ražeb zpracoval a nedávno zveřejnil P.Gregor.

Ludvíkovy jednostranné bílé peníze si zachovávají podobu Vladislavových ražeb z posledního období vlády. Kromě změny v provedení opisu uvedením jména nového krále zaznamenáváme také rozšíření
počtu variant u použitých rozdělovacích znamének. Také u českého lva nalezneme rozdíly ve ztvárnění jeho těla a zadních nohou.

     Haléř jednostranný                                                              Haléř dvoustranný                                 

Bílý peníz jednostranný

Pouze ve dvou týdnech během Ludvíkovy vlády jsou v kutnohorské mincovně raženy také pražské groše, a to v prosinci 1523 a v únoru 1524. Pro rok 1524 se ale nedochovala registra kompletní, některé indicie ukazují na ještě jeden týden spojený s ražbou grošů v uvedeném roce. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s těžbou stříbra byl objem ražby pražských grošů v porovnání s obdobím Vladislavovy vlády naprosto minimální, dle písemných záznamů bylo v období od prosince 1523 do poloviny března 1524 vyraženo pouhých cca 60000 kusů. Po groších Ladislava Pohrobka patří dnes Ludvíkovy pražské groše mezi nejvzácnější. Nalezneme na nich českého lva gotického nebo renesančního typu známého již z grošů Vladislava II. Jagellonského, novým typem je renesanční lev s bohatými ozdobami  vyskytující se zejména na nedatovaných pražských groších Ferdinanda I.  Tento výskyt shodného typu lva na groších více panovníků je spojen s dalším použitím ještě neopotřebovaných rubních razidel při ražbě grošů následujícího panovníka. Lícní razidla musela být s nástupem vlády jiného krále zhotovena naopak vždy nová a tak nepřekvapí i výrazná změna ve ztvárnění královské koruny. Ta si zachovává na kutnohorských groších Ludvíka Jagellonského vždy jednotnou podobu nezávisle na typu použitého písma v opisech. Zásluhou různých kombinací při spárování lícních a rubních razidel známe Ludvíkovy groše nejen s gotickým či renesančním typem písma na obou stranách, ale také s jedním typem písma na líci a druhým na rubu. Dle dostupných informací se připravuje vydání nového typologického rozboru pražských grošů z období vlády Ludvíka Jagellonského nahrazující dosud používané zpracování od J.Háskové.

Písemné prameny v podobě pamětí Mikuláše Dačického z Heslova zmiňují předání většího množství tlustých grošů králi Ludvíku Jagellonskému a jeho manželce královně Marii Habsburské při návštěvě Kutné Hory v roce 1522. Pokud došlo v Kutné Hoře opravdu k ražbě tlustých grošů s Ludvíkovým jménem, tak v současné době není znám ani jeden dochovaný kus.

                   Pražský groš s tzv. gotickým lvem

                   Pražský groš s tzv. renesančním lvem

Po obnovení ražby českých dukátů Vladislavem II. Jagellonským pokračovala jejich velmi omezená produkce v pražské mincovně i za Ludvíkovy vlády. Obrazově si zachovávají ráz Vladislavových ražeb, český lev je umístěn ve štítě nebo volně uvnitř vnitřního perlovce. Nad lvem se nachází korunovaná iniciála L, případně M nebo W. Rubní strana se stojícím sv. Václavem je doplněna pod nohami světce erbem nejvyššího mincmistra Viléma Kostky z Postupic nebo Jindřicha Tunkla z Brníčka. Ludvíkovy české dukáty známe jak nedatované, tak s letopočty 1518 a 1521.

                                                                    Dukát bez letopočtu

                                                                         Dukát 1518

V průběhu vlády Ludvíka Jagellonského došlo k významné události která ovlivnila české mincovnictví na následujících více jak 150 let. Na české straně Krušných hor, v okolí dnešního města Jáchymov byla objevena bohatá naleziště stříbrné rudy. Stalo se tak na pozemcích patřících do vlastnictví hraběcího rodu Šliků z Pasounu. Vzhledem k tomu že vývoz neraženého stříbra byl již od měnové reformy Václava II. zakázán, hledali Šlikové způsob jak nabyté bohatství co nejlépe zákonně využít. Správnou volbou se nakonec ukázala jednání s tehdejšími nejvyššími představiteli šlechty, Zdeňkem Lvem z Rožmitálu, Ladislavem ze Šternberka a Janem Pluhem z Rabštejna a následné smluvní ujednání s nimi o vyplácení určeného podílu ze zisku. Tito předáci na oplátku prosadili na zemském sněmu schválení usnesení ze dne 9. ledna 1520 které povolovalo Šlikům ražbu vlastních mincí s podmínkou, „pokud právům a svobodám zemským nebude věc ta na újmu“. Mimochodem, tohoto ustanovení později obratně využil Ferdinand I. k převzetí šlikovské mincovny do rukou českého krále v roce 1528. Sněm také v usnesení stanovil podobu a parametry šlikovských mincí. Dále určil že dvě třetiny získaného stříbra budou využity pro ražbu velkých mincí v hodnotě rýnského zlatého a jeho dílů (1/2 a 1/4), ze zbývající třetiny měly být povinně raženy pražské groše lišící se od kutnohorských pouze vložením šlikovského erbu do opisu. Sněmovní usnesení podléhalo ještě schválení králem Ludvíkem Jagellonským, toto se však v písemné formě nedochovalo a dnes převažuje názor, že ražba mincí Šliky jím byla pouze tolerována. Vzhledem k tomu že přípravné práce probíhaly v utajení již od roku 1519, mohla se ražba šlikovských mincí v Jáchymově rozeběhnout naplno ihned po jejím schválení zemským sněmem.

V období Ludvíkovy vlády razili Šlikové zejména velké stříbrné mince nazývané Joachimsthaler Guldengrosch, poté zkráceně Thaler (tolar) a určené zejména pro trh v sousedním Sasku. Bohužel šlikovské mince byly později pro svou vysokou ryzost ve velkém přetavovány na nekvalitní cizí minci. Naopak oběh pražských grošů nebyl v Sasku povolen a tak jejich ražba nebyla i přes požadavek zemského sněmu Šliky podporována. Přestože písemné prameny dokládající množství v Jáchymově ražených grošů se nedochovaly, lze bezpečně předpokládat že ustanovení o jejich ražbě v objemu jedné třetiny vytěženého stříbra nebylo dodržováno. Potvrzuje to zejména velmi nízký počet do dnešní doby dochovaných šlikovských pražských grošů. Jejich ražba byla velmi pravděpodobně ukončena nejpozději v roce 1524 v souvislosti s obnovením ražby grošů v Kutné Hoře.
   Přestože šlikovské rodové mince nesou v opise Ludvíkovo jméno a jeho titulaturu jako českého krále, nejedná se o mince vládní. Zejména pražské groše z Jáchymova s vyobrazeným malým šlikovským erbem na rubu nalezneme často v katalozích a numismatických aukcích chybně zařazeny mezi Ludvíkovy vládní ražby.

         
                                                                       Šlikovský pražský groš

POUŽITÉ ZDROJE:
Josef Smolík: Pražské groše a jejich díly (1300-1547)
Zdeněk Jelínek: Kutnohorské mincovní účty z druhé poloviny XV. a první poloviny XVI. století
Emanuel Leminger: O českém mincovnictví za krále Vladislava II.
Emanuel Leminger: O mincování v Kutné Hoře za krále Ludvíka
Jarmila Hásková: Pražské groše z let 1471 – 1526. Vladislav II. – Ludvík I.
Jaroslaw Dutkowski: Zloto czasów dynastii Jagiellonów
Lubomír Nemeškal: Jáchymovská mincovna v 1. polovině 16. století

FOTO:
Aurea Numismatika a.s.
archiv autora

Mince z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.