Je to pecka, tohel se už moc nevidí 
Jedna malá dírečka
Kategorie: Druhá světová válka
Na sobotu jsem si naplánoval výlet za hranice svého obvyklého teritoria, tedy "mého" milého kraje Za hvozdem, který jinak neopouštím prakticky vůbec. Tentokrát jsem ale potřeboval úplně vypnout, v poslední době toho bylo trochu moc a potřebná duševní relaxace byla nutně na pořadu dne. To jsem ještě netušil, jak hezky se ten den ve všech směrech udělá...
O den dříve: Plánujeme
Abych se necítil zcela provinile, vzal jsem rodinku sebou. V plánu byl jejich výlet po houbách a můj po "pokladech". Předtím ovšem proběhlo vzhledem k neznámé lokalitě nezbytné školení, hlavně jakou trasou kdo půjdeme, kde a v kolik se sejdeme. Jak již asi tušíte, tohle školení se samozřejmě zcela minulo svým účinkem :-) O tom ale později...
Den D – čas odjezdu posunut
Je sobota ráno. Jsem probuzen v 7:45, ačkoli jsme domluvili, že budu vzbuzen v 7:30, abychom nikam zbytečně nekvaltovali. Inu, žena moje milá, aby mi udělala radost, dopřála mi těch 15 minut spánku navíc. Ovšemže sama zaspala, ale gesto to od ní bylo milé. Vadou na kráse je tak pouze fakt, že jsme vyrazili o těch 15 minut později. A já to mám rád „pintlich“.
08:16 – vyrážíme
Konečně. Děti v autě, dům zamknutý, bágly typicky srovnané (prostě jeden na druhém) bezpečně v kufru auta, alarm (rozuměj pes) uveden v činnost (vypuštěn na zahradu). Můžeme vyrazit. V 08:17 začínám hořce litovat své včerejší slabosti a původní pocit provinění zcela mizí s rostoucím povykem dítek za mým krkem. Jó holt řidič, ten tvrdý chleba má...
09:00 – Na místě
Zhruba po 45 minutách jízdy přerušené snad jen několikerým čůráním (když čůral jeden synek, ten druhý samozřejmě nepotřeboval teď, ale zcela neodbytně až za 5 minut), jsme dorazili na místo. Lokalita byla záměrně vybrána s ohledem na potřeby nás obou dospělých – rovina s „mechýčkem“ ve vysokém lese pro pohodové chození s dětmi a snadný sběr hub a současně na druhé straně melancholický a nikým nerušený mírně kopcovitý terén s údolíčky a potůčky pro můj relax.
Konečně klid. Nastartoval jsem „géemčtyřku“, odladil zem, energicky zasunul dohledávačku do připraveného pouzdra na opasku navyklým pohybem westernového pistolníka a nakonec již méně teatrálním gestem utáhl opasek (zasunul pod břišní lalok - špek), aby mi nelezly trenýrky nahoru a kalhoty dolů, až se budu ohýbat při kopání signálů. Hotovo, jsem připraven vyjít vstříc svému hledačskému dobrodružství...
Konečně v lese
Krásné chození, co mám povídat. Nádherný a sluncem prozářený den, barvy kam se člověk podívá, listí na zemi vonělo a tak krásně pod nohami co krok šustělo... Nikde ani živáčka. Obvyklý řev vzdalujících se dětí konečně zmizel a já si tak mohl dosyta užívat krás přírody, její kouzelně podmanivé krajiny a úžasně tichého prostředí.
Tu a tam jsem zachytil signálek, většinou spodky brokových patron, občas kulatou hliníkovou očkovací návnadu pro lišky. Sem tam knoflík nebo zatoulaná měděná či mrtvá zinková mincička, vše by se dalo na jedné ruce spočítat. Nevadilo mi to, užíval jsem si klid a samotu. Vzpomínal jsem přitom na nedávno zesnulého kamaráda Bobra, se kterým jsme toho tolik zažili, kde co prolezli a vyzkoumali. Objevoval se mnou krajinu, její historii, učil se poznávat a radovat se z ní, stejně jako já. Při tom všem vzpomínání uteklo hledání docela rychle. Čas neúprosně běžel. Otočil jsem to raději zpět.
Kopat – nekopat, to je ta věčná otázka...
Ani na zpáteční cestě žádné velké překvapení, tak jsem aspoň sbíral houby. Už mi k autu mnoho nechybělo, když mi silnější tón signálu většího cíle, přerušil poklidné rozjímání. Došlo mi to ale až o několik vteřin později, ušel jsem mezitím pár kroků vpřed. Váhal jsem. Neměl jsem v tu chvíli ani moc náladu signál kopat, beztak to bude zase nějaký zinkový plech... Ale nakonec jsem se vrátil, říkaje sobě, že je to poslední kop a pak vypínám detík.
Signál šel z jámy po starém vývratu dávno shnilého stromu. Pro jistotu jsem mávnul cívkou ještě kolem, zda tu nebude nějaký menší smetáček, to bych mizel okamžitě. Kolem dokola nic, jen vedle prvního signálu, asi 50 cm zleva, byl další podobný signál. Rozmýšlel jsem, který kopnu, první nebo druhý? Stanovil jsem si přeci, že tohle bude poslední kop...
Rozhodl jsem se pro původní signál. Zaměřil jsem ho, a následně ze strany zajel rýčkem do měkké, listím pokryté půdy. Na hloubku rýčku jsem vyjmul zeminu a dle svého zvyku zaklekl a dohledávačkou propátral oblast v díře, abych náhodou případný nález rýčem nepoškodil. Jaké štěstí, že jsem byl opatrný! V necelých 20 cm díry jsem s pinpointerem v pravé ruce zaměřil signál a opatrně vsunul levou ruku do kypré hlíny. Nahmatal jsem něco jako plíšky, bylo jich mezi slabými kořínky více. V rukavicích nemám takový cit a myslel jsem zprvu, že jde o zlámaný zinkový plech, občas podobný nález nechtěně učiním. Ale tentokrát bylo vše jinak!
Adrenalin
V rukavici jsem držel dva nebo tři zajímavé předměty. Oválný tvar a uvnitř hlína. Lehce jsem vydrolil hlínu a k mému úžasu se objevily odznaky z 2. světové války. Jen jsem je položil stranou a zmocnil se mně takový ten vzrušivý pocit, který ještě násobil adrenalin. Následovaly další a další signály. Musel jsem si oddechnout a trochu se vzpamatovat. Depůtek odznaků, i když maličký, člověk taky nenachází každý den...
Mechanicky jsem vyjímal předměty z díry ven a pořád jsem myslel na to, co asi bude skrývat druhý signál? Mince? Další odznaky? Ledva jsem dokopal první, nedočkavě jsem „vletěl“ na druhou díru. Jaká náhoda, že jsem se rozhodl pro původní signál, nehluboko zde byly jen zbytky paštiky, alobal a kdejaký bordel novodobějšího charakteru. Zřejmě jakýsi turista – prase zde kdysi na kmeni vyvráceného stromu seděl, posvačil a pod kořeny odpad zastrčil. Kdybych tento signál kopal jako první, zda-li pak bych se pustil do toho původního?
Konec dobrý, všechno dobré
Adrenalin postupně odcházel, zůstal pěkný pocit, jaká že to náhoda mě k depůtku přivedla. Naplněn energií krásné přírody, pocity z učiněného nálezu a zase s myšlenkami na Bobra, který na cokoli z WW2 letěl doslova jako šílený (že by mi s tím dnes seshora pomohl?), vracel jsem se k autu. Tam samozřejmě zbytek rodinky v daný čas nebyl, dovolat se jim nebylo díky absenci signálu možno.
Hledání se tak rozšířilo i o nacházení toho skutečného pokladu, tedy mé drahé ženy a našich roztomilých dětiček... Její orientační smysl totiž pečlivě zvolenou trasu v reálu změnil natolik, že chodila zcela neplánovaně místy, o kterých snad nemají tušení ani tamější myslivci... Nakonec však hledání nebylo tak těžké; řev dvou hyperaktivních nezmarů, táhnoucí se všemi směry i extra hustým lesem, mě nasměroval lépe, než ta nejlepší GPS navigace na trhu. Cesta domů pak proběhla hladce a již bez čůrání i řvaní. Oba kluci usnuli jako dva špalky, jen jsme vyjeli a vydrželo jim to vlastně až do rána...
Dodatek: Já sice nejsem válkař, proto mě artefakty z WW2 až tak moc neberou, ale samozřejmě nález takhle pohromadě potěšil. Výsledek vidíte na fotografiích. Bohužel, odznaky jsou ze země, zabalené původně asi jen ve voskovaném papíře, jehož zbytky jsem na nálezech vypozoroval, takže stavy tomu taky odpovídají. Medailičky jsou na tom o něco lépe. A závěrem bych poprosil zkušenější, zda by pomohli s radami kolem čištění „železňáků“, především pak jejich středů? Předem děkuji.
Zdraví GM4PRO – Roman
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Bože můj !! ..to je pecka, upřímná gratulace !! 
tohle se nevidí každý den..... 
nadhera
pěkně sepsaný, výlet s parádním výsledkem. To gratuluju
MASAKR!!!...nemám slov....... 
Romane te prdel... ;-gratuluju.nedavno tu byla docela divoka diskuse v tvem clanku na tema valkar nevalkar. a ja se te d ptam.kde jse vzal ten andrenalin a to vruseni kdyz jsi mincickar?jeste jedno gratulace.je to luxus
Přesně jak píše Staroch-prostě mazec..
Nazdar Marczus 
Tak já to koncem tohoto článku taky uvádím - nejsem válkař a moc mě to nebere, ale zase vzrušení z depůtku, je prostě vzrušení z depůtku. Pravdou je, že člověka to jaksi vzruší, především při vědomí a očekávání, co asi je ve druhé díře. Ale zas nějak moc dlouho adrenalin netrval, zůstal ten hezký pocit, ale nějak z toho odvařenej nejsem.
Dodatek pro Marczuse: Já nejsem zaškatulkavanej "mincičkář", jen nejsem typickej válkař. Ale kopu a beru samozřejmě vše Třeba mě potěší víc nějaký dokument nebo stopa, po které můžu jít a objevovat další detaily minulosti té věci a lidí, jí užívající. Prostě, nejsem válkař, ale ani typický mincičkář
jde preci o soucast historie tveho okoli ne,, kdo tudy sel a kam? proc to zahodil atd.jeset jedno gratulace--
chapu.mej se...
Tak v tomhle případě nejde zrovna o moje okolí, nicméně z tohohle nálezu uprostřed lesa asi nic moc nevyčtu, než že si to někdo schoval "pro jistotu". Ono se samozřejmě koncem války nevědělo, co bude, zda se něco vrátí nebo se to zcela změní. Co kdyby... Ten někdo musel projít východní frontou. Určitě se nejednalo o zához, ale záměrně uložený depůtek minimálně dvou, spíše tří osob. Takže to schoval někdo v té oblasti místní. A dost možná to byly třeba i kamarádi nebo bratři / členové jedné rodiny. Víc z toho nezjistím a jde spíše jen o domněnky...
Hmm, pěkné 
Dobře ty! Moc gratuluju
parádní nález i počteníčko ..... gratulace
Moc pěkně napsané.depůtek parádní. Gratulace
KRÁSA ŠKODNA U NĚKERÝCH KOUSKŮ STAVU.
závidím a gratuluju
No to je paráda, moc hezky na psané.Gratuluji k takovému depůtku
Moc pěkný kop,gratuluju
Tak to je opravdu hodně dobré
Pěkné počtení o povedené vycházce Gratuluju k nálezu.
SUPER, GRATULUJI
adrenalín - sednul bych si na prdel - super nález
Vyborne sepsany a nalez (alespon pro me) z rise snu (nadrzenej valkar). Velke gratulace a pis dal!
Líbí se mi nápad s mapou jako podkladem u některých fotografií. Pokud se tedy nejedná o náhodu. Každopádně to pěkně dokresluje bádačsko-pátračskou atmosféru.
Odznak na obr. 12 a 13 zachycuje Pražská hrad a Karlův most?
Mazec pěkný.
Ahoj, všem díky moc za vaše ohlasy.
Eduard: Jojo, pražský hrad. Tady je k tomu povídání: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sudetská_pamětní_medaile
gratulka a moc hezky sepsany vylet
Tak to je superkop...Veliká gratulace ..Je to nádherný....
Moc pěkne
Tak to je pecka jak hrom!
Velká gratulace !!!
Čtu ,že jsi mincičkář - mohl by jsi se mi prosím ozvat na lk.d@seznam.cz
Dík D.
Pěkné čtení i nálezy
Parádní kousky,sedl bych si na zadek Velká gratulace
GM4PRO můžeš se mi prosím ozvat na meil děkuji hledacpicasso@seznam.cz
GM4PRO,je to bomba jak prase,mě potěší mince i válka,té tu ale moc nenacházám.Nedávno sem kopl v jednom zákopu zapalovač asi německého vojáka,potěšil jak hrom,původně sem si říkal že to je nálož nebo pouzdro plné briliantů,naštestí to byl ten zapalovač Pěkný článek co se dobře čte
Nalezy super ale klobouk dolu pred tim jak jsi to krasne napsal. Parada,jen tak dal.
Já nejsem ani válkař ani mincičkář ale takovej kop potěší opravdu každého.Bud´si to vystaví a nebo hodně pádnej argument při výměně.Gratuluji.
Moc pěkně napsané. Já můžu oboje a z tohodle depotu bych si asi ukrůpnul
Hehe, to je krásný slovo :D Ukrůpnul. To si půjčím
Gratuluju - dost dobrý
Gratuluji k nálezu,je to paráda a slovní doprovod také nemá chybu.Nádherně jsi to dění kolem tvého,nebo spíše vašeho výletu a následně nálezu popsal.
Super,bomba.
Super,bomba.
To bych taky rád jednou zažil Gratulace.
GM4PRO zapůjčuji ti slovíčko. Autorským právům je učiněno zadost
Díky, plně jsem v to doufal...
LoL hezký článek a gratuluji
pěkné,nebude tam ještě zbytek toho odznaku-puštičky v tý díře?
Fakt super nález, velká gratulace... článek taky parádní... A vo tom to je
Fakt super nález, velká gratulace... článek taky parádní... A vo tom to je
No, tak tohle je opravdu pěkný...gratulačka..
Super čtení
Také nehledám ww2 ale tohle musel být adrenalin!Gratuluji a hezky jsi to napsal.
To je mazec pošli mi email dělal jsem dvě ÉKáčka na jaře pošlu ti fotky a popis...
simanek_michal@centrum.cz
Parádní práce, není mnoho článků na téhle úrovni.
Od začátku az do konce poutavé.
Navíc se trochu vzhlížím v oněch rodinných peripetiích , nemohl jsem odolat a doporučil manželce přečíst.
Po celou dobu čtení se usmívala jako měsícek na hnoji a závěrem konstatovala:,,je to všude stejný,,
Ačkoli také nejsem vyhraněný hledač, adrenalin z tohoto nálezu si umím více než představit.
Parádní práce, není mnoho článků na téhle úrovni.
Od začátku az do konce poutavé.
Navíc se trochu vzhlížím v oněch rodinných peripetiích , nemohl jsem odolat a doporučil manželce přečíst.
Po celou dobu čtení se usmívala jako měsícek na hnoji a závěrem konstatovala:,,je to všude stejný,,
Ačkoli také nejsem vyhraněný hledač, adrenalin z tohoto nálezu si umím více než představit.
Je to vlastně štěstí, že jsi to našel ty, ne-typickej válkař. Co kdyby to našel typickej válkař, třeba by z toho měl druhé vánoce, nebo v horším případě dokonce infarkt!!!(jako u mě) Tak to vlastně dobře dopadlo.
Samozřejmě velká gratulace k nálezu!
Ahoj, článeček pěknej k nálezům gratuluji. Jen bych se trochu pokusil zmírnit tvůj výraz turista prase, protože i já před xxxx atd lety jsem jako čundrák považoval za projev slušnosti, veškerý odpad na vandru uklidit a v té době prostě bylo zahrabání odpadu považováno za slušnost, protože odpad se nepovaloval po lese. kam tyto věci vozili mastňáci. Situace byla trochu jiná a popelnice byla výsadou větších měst. Pochopitelně dnes někdy kopu i projevy mého působení podle hesla " každý dobrý skutek musí být náležitě potrestán". Ať se daří.
Zdarec fakt moc pěkný nález a čtení o výpravě.Gratuluji. mě by asi švihlo radostí něco takového najít.
Gratulace,tohle se mi asi nikdy nepoštěstí.
hlas
Super nálezy! A jak někdo zmiňoval výše, že by tam měl zbytek puštičky být, tak to tak vůbec nemusí být, bylo normalní, že vojáci nosili i pochroumané odznaky. viz. foto
http://www.warlordgames.com/wp-content/uploads/2012/08/German-Officer-directing-tr.jpg
GM4ka je opravdu citliva i na drobek kovu, malinkaty ulomek. Tam ale nebylo uz nic, ani dohledavacka, ani detektor nic nesignalizovaly.
Super! Moc líbí
... nádhera a velká gratulace !
Nádhera!Aspoň něco z toho najít,tak sem šťastnej jako blecha:).Gratulace a super nález.
Chlape, tvé příspěvky, tedy spíš literární dílka, je vždy radost číst Dle mého jde o klučičí skrýš nějakého poválečného puberťáka, vidím tu dvě varianty. Buď byl německý hoch odsunut s rodiči a medaile posbírané po příbuzných už nevyzvedl, nebo šlo o českého přistěhovalce, který tam dorazil s rodiči a sbíral medaile po opuštěných chalupách a aby mu to nikdo nezabavil, schoval si to do země. Proč se pro to pak nevrátil je otázka, buď se zas odstěhoval, nebo to místo už nenašel.
Objevil jsem jednou podobný depot, několik desítek CS mincí z let 1945 až 1948 a u nich čepicový odznak ČS armády z první republiky. Asi rovněž klučičí "poklad", který už nebyl znovu nalezen nebo chlapec po komunistickém puči s rodiči emigroval a už neměl příležitost se pro poklad vrátit.
Tohle mě na našem koníčku baví nejvíc. I ten nejobyčejnější nález má příběh, což teprve pak depoty nebo různé vzácnosti!
Úžasnýýýýýý obrovská gratulace!!!!! 
EL-Mariachi hezky jsi to okomentoval - i ten nejobyčenější nález má příběh
jinak nález na infarkt
opravdu pekne pocteni i pokoukani..jeste tak byt u toho..
krásné počteníčko i nález,velká gratulace.
Gratulace...nádherný nález i skvělé počtení. Děkuji za inspiraci i motivaci...
pěkný
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.