„Jantarové elity“ ve starověkém Kaliningradu mění pohled historiků

Vykopávky nekropole na Sambianském poloostrově v Rusku odhalily bohaté hroby vysoce postavených elit. Kromě zbraní, šperků a předmětů osobní potřeby byla nalezena např. římská desková hra. Místo se ukázalo jako důležité obchodní centrum, které těžilo z provázanosti s celou tehdejší Evropou.

První výzkumy pohřebišť v této části poloostrova začaly již ve druhé polovině 19. století. Archeologové tehdy datovali nekropoli do 3. až 8. století našeho letopočtu. Nyní, po více než 150 letech, se vědci na místo vrátili a během čtyř let trvajícího výzkumu odhalili rozsáhlou pohřební plochu o rozloze více než 8 000 metrů čtverečních. Nalezeny byly běžné hroby, hrobky s kremačními urnami, ale také hroby válečníků s koňmi a luxusní hrobky místních elit...

Dosud byla prozkoumána jen asi polovina oblasti se stovkami hrobů. Hřbitov Putilovo-2, dříve známý jako Gauten, byl odkryt díky rozvoji infrastruktury. Vykopávky zde byly zahájeny v roce 2015 jakožto záchranný výzkum na popud Kaliningradského muzea jantaru ve spolupráci s Archeologickým ústavem Ruské akademie věd pod vedením Konstantina Skvortsova. Za poslední rok byla plocha v důsledku stavebních prací na dálnici A-217 masivně odkryta.

Nálezy v Putilovo-2 pocházejí ze čtvrtého až sedmého století n. l., počínaje pozdním římským obdobím, pokračuje dobou stěhování národů, charakteristickou nájezdy zejména Hunů, Gótů a Alanů a konče následujícím obdobím – tzv. doba temna s vlnami chladu, hladomorů a epidemií...

Zatímco římský historik a právník Tacitus považoval místní obyvatele za nevzdělané barbary, kteří neznali význam jantaru, archeologická data naznačují jiný příběh. Lidé žijící na Sambianském poloostrově jantar využívali a čile s ním obchodovali výměnou za komodity ze Skandinávie a pobaltských území. Poloostrov byl doslova „jantarovou“ obchodní křižovatkou. Na jih vedla cesta podél řeky Visly do germánských oblastí, procházela dnešním Polskem, Českou republikou a Slovenskem až do římského města Aquileia. Odtud bylo zboží distribuováno přes Středozemní moře do Říma a jeho provincií.

Vykopávky v této oblasti za posledních 20 let odkryly desítky hrobů vysoce postavených jedinců, elit uložených k odpočinku s „namixovanými“ importy ze Skandinávie, pobaltských zemí, Germánie i Říma. Nálezy dokazují, že tyto elity zde působily již ve třetím století n. l. a nikoli pátém, jak se dříve myslelo. 

Navíc se v průběhu výzkumu ukázalo, že spojení s východními germánskými sousedy bylo mnohem hlubší. Žili doslova vedle sebe; germánské kultuře a jejím mýtům dobře rozuměli, dokonce si je osvojovali. Mezi vládnoucími členy komunit pravděpodobně existovaly manželské vztahy. Předměty nalezené na Putilově-2 a dalších místních nekropolích vykazují jasné známky germánského vlivu včetně artefaktů nesoucích germánské motivy a tradice se symboly a mytologickými příběhy.

Putilovo-2 bylo v minulosti rozsáhle vykrádáno, hlavně ve středověku. Ve 12. až 15. století, využívali místní obyvatelé staré hroby jako „lomy“ na kámen a kovy. Hrobové urny byly umístěny v asi 1,5 m hlubokých jamách obvykle překrytých dvěma velkými deskami s navršenou hromadou kamení. Někdy se desky zhroutily, což, mohlo případné zloděje přimět k domněnce, že pod nimi kromě písku není nic zajímavého. I proto se některé hroby kompletně zachovaly.

Vedle kremačních uren zůstaly zachovány také artefakty, které lupiči přehlédli. Jednalo se o keramiku, ozdoby vyrobené z bronzu, stříbra a zlata a širokou škálu broží, od jednoduchých tvarů až po komplikované vzory. Dále mince, nákrčníky, náramky, prsteny, přezky na opasky, korálky ze skla a jantaru – některé dokonce pocházejí ze vzdálených římských provincií jako je Sýrie a Egypt. Mezi zbraněmi převládaly různé typy mečů, hroty kopí, sekery, dýky a štíty. Většina z nich byla nalezena v hrobech válečníků s koňmi. Archeologové objevili také pracovní nástroje, jako jsou nože, nůžky a kosy. 

Jedna z větších jam skrývala urnu s různými předměty, včetně nádoby, která pravděpodobně obsahovala nějakou tekutinu. V urně byl dále hrot oštěpu skandinávského typu, bronzová dýka s rukojetí, brož s fibulou, nůžky, zlatý prsten, železný štít a soubor asi 100 skleněných herních figurek, které byly původně zabaleny v materiálu, jenž podlehl zubu času. Figurky pochází z oblíbené římské deskové hry Ludus Latrunculorum. Žádná jiná hra tohoto typu se v oblasti nikdy předtím nenašla.

Druhá část názvu hry je zdrobnělinou slova „latro“, což je latinský výraz pro žoldáka nebo také lupiče. Název hry se překládá jako „hra na lupiče“ nebo „hra na vojáky“ a byla to strategická desková hra pro dva hráče zřejmě podobná dnešní dámě. Bohužel neexistuje dostatek důkazů pro plnou rekonstrukci hry, která byla oblíbená v celé Římské říši. Je silným ukazatelem integrace aestských společností s okolními regiony.

Roman Němec
Zdroje: haaretz.com, theworldnews.net

Detaily opasku - počátek 5. století.

Kremační urny v jednom z elitních hrobů ze 4. až 5. století.

Část koňské přilby ze 6. století.

Pavouk v baltském jantaru.

Skleněné herní kameny Ludus latrunculorum z konce 4. století.

Bronzová fibula se stříbrnými detaily z konce 4. století.

Nádoba v hrobě jezdce ze 6. století.

Nekropole Putilovo-2.

Pohřební urna a zboží v hrobě vysoce postaveného jedince - pohřebiště Putilovo-2.

Římské denáry z 1. – 2. století.

Fibuly ze hřbitova Putilovo-2.

Jantarové a skleněné korálky a stříbrný přívěsek ze 4. až 6 století.

Zlatý prsten z komorového hrobu v Putilovo-2 ze 4. století.