Jak se hledá detektorem v moři a co se vlastně dá najít?

Na začátku prázdnin jsem měl opět po roce možnost vyzkoušet si hledání v Baltském moři a pokusím se shrnout svoje dosavadní zkušenosti. Od minulého září jsem měl dost času na výzkum a na výsledcích se to projevilo:)

Jak se hledá? Pokud pominu potápění s detektorem, jsou možné dva způsoby - šnorchlování a wading, čili brouzdání. Oba způsoby mají něco společného, ale jsou i podstatné rozdíly.

Vybavení

Základem je samozřejmě vodotěsný detektor. Do moře je nejlepší pulsní
(PI) nebo multifrekvenční (MF) detektor, protože kombinace slané vody
a mineralizovaného písku dává VLF detektorům zabrat. Měl jsem zatím možnost vyzkoušet pouze VLF detektory, které lze pro hledání ve slané vodě použít. Tesoro Tiger Shark (cívka 10,5"), Fisher 1280x (cívka 8") a Detector Pro Headhunter Wader (cívka 10"), což je vlastně obdoba zmiňovaného Fisheru.

Tiger Shark má speciální "salt" mód a ruční odladění ground balance, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Je ze tří zmiňovaných detektorů nejcitlivější a má i nejlepší dosah, ale tím pádem i hodně prozvuků. Překvapilo mě, jak se může během několika metrů podstatně změnit odezva dna tam, kde vypadá písek naprosto stejně. Hledat s ním na rozhraní vody a mokrého písku je takřka nemožné i v "salt" módu. Dá se samozřejmě ubrat citlivost, ale tím
ztrácí TS výhodu oproti ostatním. Slaná voda není hlavním působištěm tohoto detektoru, proto se těším, až jej vyzkouším tam, kde kraluje, tedy u nás ve sladké vodě.

1280x i Wader jsou klidnější a citlivost se dá nastavit bez otevření boxu elektroniky. Citlivost je potřeba nastavovat hodně pečlivě, pod optimem rychle ztrácí drahocenné centimetry. Obecně, VLF detektory potřebují při hledání ve slané vodě hodně trpělivosti, ale po chvíli se dají prozvuky oddělit od zvuku cílů. Se všemi detektory jsem hledal s diskriminací nastavenou tak, aby v žádném případě nevyloučily zlatý prsten, ale aby byla poznat nebo nebyla slyšet malá želízka (kterých naštěstá není díky soli moc:). Shodou okolností se nastavení u všech detektorů pohybovalo okolo čísla 2.

Jediný zástupce PI detektorů, kterého jsem měl v moři, je dohledávačka VibraTector 730. Jako PI detektor je absolutně klidný, ale je prakticky použitelný jenom na některých typech pláží.

Do vody doporučuji určitě neoprenové boty s tvrdou podrážkou, rukavice, šortky a čepičku, popřípadě triko. Když je hezky, stačí bohatě tenké vodácké neopreny, loni v září to ale už v Baltu chtělo alespoň 3mm neopren s dlouhými nohavicemi i rukávy, též učený původně pro vodáky. I v teplých vodách má tenký neopren výhodu, že chrání před sluncem. Pokud je člověku horko, stačí se namočit a je na nějaký čas vystaráno. Pro hledání v opravdu studené vodě se musí člověk inspirovat u rybářů či potápěčů, to je ale už finančně hodně náročné a i tak je to jen pro otrlé povahy. Dále je potřeba kapsička na nálezy(nejlépe síťovaná), plavecké či potápěčské brýle, pro šnorchlování šnorchl a případně malá plastová lopatka/motyčka. Pro komfortní vyndavání cílů při brouzdání je potřeba síto na násadě.

Šnorchlování

Při šnorchlování je potřeba detektor nastavit na kratší délku než obvykle, aby práce byla pohodlná. Po lokalizaci signálu se rukou odvívá písek, mě se také osvědčíla malá pastová lopatka Fiskars. Lze si jí trochu pomoci odhrábnutím horní vrstvy písku, ale také se s ní velmi dobře odvívá písek. Osobně se snažím cíl posunout, protože pak vím, že se nachází na povrchu dna a jemným odvíváním se dá odkrýt a zrakem lokalizovat.

Brouzdání

Při brouzdání se dá použít výše zmíněná technika také, ale je to méně pohodlné. Pro častější hledání rozhodně doporučuji použít síto na násadě. Je to v podstatě šikmo seříznutá větší plechovka o průměru cca 10-15 (ale i až 20) cm s vyvrtanými otvory. Kolmo k ose trubky je připevněna násada, délka stačí asi jako u zahradního rýče - aby síto dalo pohodlně ovládat. Po lokalizaci předmětu se síto položí za cíl, násada se nakloní dopředu a nášlapem se vyhrábne rýha v písku. To opakujeme, dokud je cíl stále v písku. Jakmile je cíl nabraný v sítu (nejlépe napoprvé), stačí několika pohyby vyplavit písek a zkontrolovat obsah. Funguje to úplně úžasně tam, kde není moc kamení.

Co se dá vlastně najít?

Nejcennější nálezy jsou šperky, které lidé ztratí při koupání. Není to ale tak jednoduché. Zlaté prsteny se poměrně rychle v písku propadávají mimo dosah. Písek se naštěstí neustále pohybuje, takže i zlaté prsteny se dají najít. Menší šperky jako náušníce nebo řetízky jsou velmi obtížné cíle a jejich nález bývá vyloženě náhodný a v malé hloubce. Z těch lepších cílů se dají nalézt mince (pokud jsou z rozumného kovu), klíče, psí známky, příbory, nábojnice, rybářské nástrahy, olůvka, autíčka a podobně. Nejvíce je ovšem ve vodě šrotu. Slaná voda si s železem poměrně rychle poradí, ale i tak se občas nějaké najde. Ovšem největší mor mořského hledače jsou víčka od nápojů, trhátka a kusy hliníhových plechovek. Moře dokáže neuvěřitelné věci a tak je možné najít různé hliníkové výkovky podivných tvarů. Pár fotek mých nálezů z moře je pod článkem. Asi nejkurióznější nález byla cca metrový pozinkovaný L profil, nejspíš z přívěsu pro člun.

Pár tipů na závěr

Existuje mnoho druhů pláží. Pro hledače je asi nejlepší ta, kde se pod relativně tenkou vrstvou písku nachází štěrk - tam se totiž většina nálezů zastaví a dál se tolik nepropadá. Na takových plážích lze dobře použít pro šnorchlování i VibraTector s relativně malým dosahem (odpovídajícím
velikosti cívky). Na plážích, kde je hluboký jemný písek se nejvíce nachází věci z hliníků, které pískem jakoby plavou a jsou při povrchu. Na takové pláži má každý centimetr dosahu navíc doslova cenu zlata:)

Zvětšit

Síto pro brouzdání

Zvětšit

Celkový pohled na síto

Zvětšit

Mince a stříbrný prsten

Zvětšit

Třpytka i s háčkem

Zvětšit

Trocha hliníku...

Zvětšit

...a z druhé strany