Jak jsme našli torzo vrtulníku MS-2

V sobotu odpoledne jsme si s kamarádem domluvili hledačku. „Kam vyrazíme v neděli?“ ptal se mě. Navrhl jsem zajít do lesa, protože v té době poměrně pršelo a pole byla mokrá. I kolegovi se tento nápad líbil. V rychlosti jsem se podíval do map a zamlouval se mi jeden les. Domluvili jsme se, že v 8:00 hodin mě vyzvedne a vyrazíme.
V neděli 14. 2. 2016 v 8 hodin jsem si sbalil detektor, baterky, rýč, dohledávačku a nějaký proviant.
Vyjeli jsme k vyhlédnutému lesu, ještě jsme ani nevěděli, kde zaparkujeme. Po cestě k lesu přišla průtrž a oba dva jsme si posteskli: „že si to počasí z nás děla legraci“. Přijeli jsme k lesu a já bych už nejraději zastavil a začal hledat. Jenže jsme neměli kde zastavit. Tak jsme jeli dál a narazili jsme na 3 stavení uprostřed luk a za nimi vedla cesta ke krásnému bukovému lesu. Oba dva jsme se shodli, že to bude ideální na hledání. V tu chvíli pomalu přestalo pršet.

Vyndali jsme náčiní z auta a hurá hledat. Brouzdáme po lese a sem tam knoflík, nějaká prvorepubliková mince a samozřejmě všude přítomný alobal. Zhruba po dvou hodinách chození to nebyla žádná hitparáda, když v tom kolega vepředu na mě křičí: „tamhle je spadlé letadlo“ Chvíli jsem hledal, co vlastně myslí a odvětím mu: „Myslíš ten smeťák v lese? Vždyť tam jsou trubky z dvoukoláku, pousmál jsem se“. Nakonec nám to nedalo a šli jsme to prozkoumat. Chvíli jsme se rozhlíželi a hle ona tam ležela nějaká přístrojová deska, kompas a další věci. Mimo jiné i podle kolegy ruční brzda. S úsměvem jsem si říkal, jestli někdy na letadle vyděl ruční brzdu? Vyndal jsem telefon, vše jsem nafotil. Cvak, cvak, odeslat foto s komentářem a teď jen čekat.

Po půl hodině jsem nedočkavě zkontroloval komentáře, jestli přišla nějaká reakce. Kupodivu se ozvalo dost lidí. Všichni začali psát a ano potvrdilo se, že je to letadlo. Jeden komentář mě zarazil: „Jedná se o vrtulník Mi-1“.  Nadšeně jsem to tlumočil kolegovi. S úsměvem na tváři jsme pokračovali v hledání. Ani jednoho z nás by nenapadlo, co pak nastane. Kolem 12:30 jsme šli k autu a odjeli jsme. Zvědavě jsem se díval na nové zprávy v komentářích. Najednou se objevily i soukromé zprávy. V tu chvíli jsem si řekl, že jsme našli něco co se jen tak nenachází. Vše jsem tlumočil kolegovi cestou domů. Domluvili jsme se, že když zjistím nové informace, tak si napíšeme.

Doma jsem si uvařil kávu, nakrájel zákusek a začal jsem odpovídat na zprávy. V několika zprávách byl zmiňován p. Vácha, který pracuje ve Vojenském historicko-technickém muzeu. Vyhledal jsem si na něj kontakt a domluvili jsme se na dalším postupu. Blesku rychle mi potvrdil, že se jedná o vrtulník. Ještě ten den jsme si sjednali schůzku a jeli jsme mu ukázat místo s troskami vrtulníku. Čas byl domluven na 14:45. Hned jsme se s kolegou domluvili a vyjeli jsme na místo setkání. Seznámili jsme se s panem Váchou a přibližně po 30 minutách jsme dojeli k místu nálezu. Pan Vácha začal určovat kousky trosek na povrchu a přidal nám i hezký výklad, který se pěkně poslouchal. Jednu z mnoha věcí určil jako brzdu rotoru. Ano, jednalo se o brzdu, kterou zmiňoval můj kolega.  Znovu jsme vyfotili místo nálezu a domluvili jsme se na dalším postupu.

Když se začalo smrákat, rozloučili jsme se a odjeli domů. Během hodiny nám přišly informace o torzu. Jednalo se o vrtulník polské armády, typ SM-2, který havaroval 12. 10. 1968 v rámci činnosti okupačních armád na našem území. Evidenční číslo 2021. V letadle byli pilot mjr. pil. Stanislaw Boczar, mjr. Jan Cakala a Wanda Kopanowska. Pilot byl během letu zdravotně indisponován, navíc v době letu byla špatná viditelnost a z toho důvodu se pak vrtulník zachytil o stromy a zřítil se do lesa.  Celá posádka tento let přežila. Podle informací pana Váchy: dle stop na místě nedošlo k požáru! Nechce se mě věřit, že nedošlo ke zranění posádky.  Proti tomu mluví zbytky pilotní kabiny, respektive úlomky dveří, rámu zasklení kabiny atd., ze kterých zbyly jen úlomky.

V pondělí se pan Vácha spojil s hejtmanem Pardubického kraje a ředitelem Vojenského muzea Králíky (dále jen VMK), se kterými bylo domluveno vyzvednutí nálezu. Zástupci pardubického kraje zastřešili vyzvednutí torza vrtulníku, bylo nutné zajistit svolení od Lesů ČR, VMK poskytlo nákladní automobil. Termín vyzvednutí se byl naplánován na sobotu. Po schůzce s hejtmanem Pardubického kraje, jsme byli informováni o tom, že se vyzvednutí bude natáčet ČT 1. Vyzvednutí se zúčastnil i zástupce regionálního muzea z Vysokého Mýta. Když jsme torzo vrtulníku našli, ani vesnu by nás nenapadlo, že vzbudíme takový zájem a vše bude takto pokračovat.
V úterý jsme byli informováni, že hejtman PCE kraje se byl podívat na místě nálezu a zároveň nám potvrdili účast archeologa z Vysokého Mýta.

Natáčení proběhlo Českou televizí ve středu 12:00.  Všichni sekali i s panem Váchou a reportérem z ČT. Bohužel jsme zjistili, že od úterý se z místa ztratily minimálně dva předměty a to: rotorová brzda a kompas. Nezbylo nám nic jiného, než že jsme si zanadávali a zaměřili se na natočení reportáže. Poté jsme se rozhodli, že zbylé kousky přístrojové desky raději odvezeme dříve, než přijde další lupka. Rozloučili jsme se a domluvili se na dohledávce zbývajících částí torza vrtulníku.

Dohledávku jsme domluvili na sobotu v 8:00 hodin na místě nálezu společně se zástupci regionálního muzea a spolku HHP. Všichni jsme se sešli a domluvili se na postupu dohledávky torza vrtulníku. V místě dopadu nebylo třeba detektoru ale pouze nářadí, s kterým jsme odkryli mech a začali jsme vytahovat torza pilotní kabiny a další části vrtulníku. V okruhu byly nalezeny další zbytky vrtulníku, vše bylo pro přehlednost zaměřeno za pomoci GPS. V průběhu dohledávky byla natočena reportáž Českou televizí. Veškeré nálezy byly postupně nakládány do nákladního auta. Ve 12 hodin jsme se rozloučili a odjeli domů. Tato hledačka se nám trochu protáhla, ale zbyla nám krásná vzpomínka a radost z toho, že jsme objevili další kousek historie.

V muzeu proběhne katalogizace a následná konzervace nálezů. Během konce roku by nálezy měly být vystaveny v muzeu na území pardubického kraje.

Autor: ilmer