Jak jsem hledal v Itálii

Večer jsem dorazil do mého nejoblíbenějšího letoviska Bibione - Pineta. Je tam nejlepší volně přístupné, nikdy zcela obsazené a celkem klidné parkoviště přímo u pláže a hned vedle záchody s umývárkou nejlepší v mě známém Středomoří. No, v půlnoci bylo zamčeno. Hodinku jsem poběhal po pláži. Padlo několik mincí, sprcha na pláži a šel jsem spát.

Ráno jsem vyrazil směr jih. Když jsem byl tak hodinu pod Benátkami, začal jsem se rozhlížet po nějakém příhodném políčku. Chtěl jsem takové, kde na mě nikdo neuvidí. Neznám italské zákony, ale vím, že dostat se do křížku s italskými carabinieri není dobré. Jsou mnohem přísnější, než naši. Na cizince trojnásob. Nevím, co by se vylíhlo v hlavě majiteli pole, kdyby viděl, jak mu ho luxuje cizinec. Jenže najít pole bez dozoru v Itálii není jen tak. Na severu je taková hustota obyvatel, že mezi vesnicemi nejsou prakticky žádné mezery a téměř na sebe navazují třeba několik desítek km. Je tady také jiný koncept, než v Čechách, kdy všechny domy jsou shluklé ve vesnicí a za ní jsou všechna pole. V Itálii je vesnice volnější, víc roztahaná, ale hlavně jsem si všiml, že většina zemědělců má pole a uprostřed toho pole je dům, ve kterém žijí a v okolí hospodaří.

Tady hledání na dohled od domu majitele nepřicházelo v úvahu. Když už jsem konečně našel pole, kde nikdo nebyl, našel kde zastavit, vytáhl vercajk, přišel blíže k poli a co to, kolem celého pole byl vodní příkop široký tak 1,5 až 2m, hluboký také tak. Možná by se to dalo přeskočit, ale rozhodně ne s detektorem, rejčem a dohledávačkou. Toto ze silnice nebylo vidět. Jedu tedy dál. po dlouhé době pole, které by možná šlo. Zase ten příkop. Došlo mi, že to jsou zavlažovací kanály, jelikož tam asi moc neprší. Kolem celého pole je kanál, který je napájen z řeky. Dále na poli jsou příčně vykopané menší kanály, které nejsou spojeny s tím hlavním. Přijede farmář s traktorem, za kterým má čerpadlo ( nebo přívěsné, viz foto) a přečerpá vodu z okružního kanálu do těch příčných. A je zalito.

Byl začátek srpna, takže část polí byla ještě nesklizená, část byla hned vedle domů majitele, část byla zoraná, ale to byly vlny klidně 80 cm ( ! ), část měla kolem sebe zavlažovací kanál. Pak jsem uviděl pole, říkám si tady to půjde. našel jsem příjezdovou cestu, vybalím detektor, přijdu na pole a další zrada. Pole bylo posekané, bylo na něm strniště, ale oni to nezorali a rovnou mezi strniště naseli kukuřici, která už měla asi 20 cm. No to si snad dělaj kozy. Znáte to, připravíte se na deset eventualit, které mohou nastat a ona přijde jedenáctá, kterou jste nečekali. Tak tohle je ten případ. Pomalu jsem opouštěl představu polního hledání. Tak jedem dál. Občas jsem si všiml, že některý ten farmářský dům je opuštěný, někdy polorozpadlý, ale často nebyla hned vidět cesta, kudy se k němu dalo dojet a prověřovat všechny časově nešlo. Někde na úrovni Bologni jsem přece jenom u jednoho takového opuštěného domu zastavil, jiný dům v dohledu nebyl, tak jdeme na to. To léto byla v Čechách pořádná vedra a v Itálii je to jako když českému vedru přimontujete turbo. Zkusil jsem kousek pole za domem, hlína jak beton, a první úspěch. Měďák, něco jako krejcar. Potom jsem hledal vedle na travnaté ploše a ejhle, ještě dva podobné měďáky z konce 19. st. Během té hodiny hledání jsem vypil 3 l vody a byl ůplně vyřízenej. Smrtelný horko. Tak směr jih a moře.

V dálce na obzoru se začaly rýsovat kopečky. Tak asi konečná. Na cedulích mě zaujal nápis Cattolica. Přijel jsem tam a hledal místo na parkování, nejlépe co nejblíž pláže. A nic. Takhle narvané letovisko jsem ještě neviděl. Parkování trvalo půl hodiny. Jdu se vykoupat a prověřit pláž. Málo domů, samé hotely. No uvidíme. Veřejnou pláž nevidno, tak na kraji, téměř u vody, nikomu nepřekážeje jsem sundal tričko a kraťasy a že jdu do vody. Ihned ke mě přišel chlápek a povídá, že tady nemůžu být, že je to soukromá pláž. Ptám se tedy, kde mají veřejnou pláž. Ukázal směrem k jednomu výběžku pláže který přecházel v kamenitý vlnolam. Ok tedy. U vlnolamu jsem odhrnul chaluhy, nafoukané odpadky a konečně se smočil. Ještě tam se mnou byly dva černošské páry s tlustými dětmi a jeden důchodce. Rádoby snobská Cattolica se mi nelíbí. I když, mohli by tu poztrácet  nějaké groše.