Hřeb v patní kosti

Ojedinělý nález se podařil archeologům v Cambridgeshire. Našli důkaz o ukřižování v římské době. Během vykopávek narazili na patní kost, ve které byl zapíchnutý hřeb. 

Podle archeologů jde zřejmě o nejvíce zachovalý důkaz ukřižování v období existence Římské říše v UK. Objev se jim povedl ve vesnici Fenstanton, která se nachází v Cambridgeshire v Anglii. Archeologové tam zkoumali dříve neznámé římské osídlení. A to v místě, kde se plánuje nová výstavba. 

Našli pozůstatky muže, který měl v patní kosti zapíchnutí hřeb. Součástí týmu byl i archeoložka Corinne Duhigová, která se specializuje právě na kosti a působí na univerzitě v Cambridge. Právě ona tvrdí, že patrně narazili na nejlépe zachovalý důkaz ukřižování v římské době. Nikde na světě se podle ní nic podobného v takovém stavu nenašlo.

Kost objevili v místě, kde se v minulosti nacházela stáčírna mléka. Archeologové tam zkoumali pět menších římských hřbitovů s ostatky čtyřiceti dospělých a pěti dětí. Hroby jsou převážně ze čtvrtého století našeho letopočtu a vědci již zanalyzovali, co konkrétně obsahovaly.

Na základě ostatků zjistili, že se mrtví během života netěšili dobrému zdraví. Měli nemocné zuby, malárii a různá zranění, a to především zlomeniny. Jedna mužská kostra uložená v hrobě byla nalezena s již zmiňovaných pěticentimetrovým železným hřebem zaraženým vodorovně přes pravou patní kost.

Zubní analýza naznačuje, že muž označený vědci jako kostra 4926 byl 25 až 35 let starý. Na svou dobu byl průměrně vysoký a zemřel někde mezi léty 130 až 360 našeho letopočtu. Kostra 4926 byla v hrobě obklopená dalšími dvanácti železnými hřeby a dřevěnou konstrukcí. Mohlo jít o dřevěnou desku, na kterou bylo tělo položeno, když ho sundali z kříže.

Ostatky vykazovaly známky traumatu. Vědci našli známky infekce a zánětu v nohách, včetně řídnutí holenních kostí. To zřejmě dokazuje, že muž byl svázaný nebo jinak spoutaný. Třináctý hřeb, který měl v noze, byl nalezen až poté, co byly kosti očištěny. Vedle hřebu je patrný menší zářez, což naznačuje, že první pokus přibití na kříž nevyšel. 

Ačkoliv ukřižování lidí bylo v římské období běžné, takových důkazů je však velmi málo. Hřeby se moc nepoužívaly. Trestanec se ke kříži jen přivázal a těla pak nebyla „normálně“ pohřbívána. Tam, kde byly použity hřebíky, bylo běžnou praxí odstranit je po ukřižování, aby se mohly znovu použít. Někdy byly zahozeny nebo posloužily jako amulety. 

„Kombinace zachovalého hřebu, který zůstal v kosti, mně umožnila prozkoumat jedinečný příklad ukřižování. To ukazuje, že obyvatelé i této malé osady na okraji říše se nevyhnuli nejbarbarštějšímu trestu v Římské říši,“ uvedla archeoložka Duhigová.

Zdroj: www.cam.ac.uk/