HRAD COLDITZ – SYMBOLEM NACISMU

Na vrcholu útesu nad malým městem ve východním Německu stojí jeden z největších symbolů druhé světové války. Jedná se o hrad, jež nechal postavit v roce 1083 král Jindřich IV. jako lovecký zámeček. Během 15. století byl zcela zničen v důsledku husitských válek. V 19. století byl přestaven do neoklasického stylu. Poté sloužil dokonce jako nemocnice pro mentálně postižené. Nejvíce známým se však stal až během nacistické vlády, kdy sloužil jako internační tábor pro spojenecké důstojníky.

Během této smutné části historie se zde vystřídalo hned několik národnostních skupin. Mezi první uvězněné patřilo několik poláků, které záhy vystřídalo 140 jejich krajanů. V listopadu tady byla uvězněna hrstka britských RAF důstojníků společně se šesti britským armádními důstojníky, doprovázeny i několika francouzskými důstojníky. Tak se stal hrad mezinárodním táborem.  Do 16. dubna 1945 se zde objevilo i několik důstojníků z Belgie a Nizozemska.

Během války navštívil hrad Colditz i Hermann Göring, aby rezolutně popřel informace o tom, že se vězni pokouší utéct z tábora. Ve skutečnosti se odehrálo 300 pokusů o útěk. 120 utečenců však stejně později chytli. Až po osvobození americkou armádou v roce 1945 se podařilo 31 vězňům znovu vrátit domů.

 
První britští vězňové přijeli do tábora 6. listopadu 1940. Mezi nimi byl i kapitán Kenneth Lockwood, který sehrál jednu z hlavních úloh při mnoha pokusech o útěk. Vyznačoval se pečlivou formou mluvy, kterou dokázal splést dokonce i dozorce. Jeho přezdívka byla – ucho. Stal se pravou rukou vedoucího tzv. únikové skupiny Pata Reida. Ten disponoval 80 tisíci kusů německých cigaret, které prodal strážným za 700 říšských marek. Ty potom využil jako platidlo při únikových operacích.

Jednoho dne se jim také podařilo najít poklop od kanalizace v podlaze dílny. Využili nepozornosti strážce a do mýdla si otiskli klíč, aby mohli vytvořit repliku, která jim umožnila jít do dílny i v noci. Pak se pustili do budování tunelu (únikové cesty). Pat Reid také předstíral nemoc, aby byl záměrně přemístěn na marodku, kde pod postelí schovával své kolegy, kteří tam měli lepší přístup ke kanalizaci.

Když se v Londýně dozvěděli o roli Lockwooda v táboře, poslala mu MI9 další důležité věci k úniku např. mapy nebo peníze. Protože však úřady tyto zásilky dokázaly odhalit, navrhl Lockwood, aby byly mapy vyrobeny z rosolu a nakresleny nesmazatelnou tužkou. Rosol nakonec snědli.

Po třech týdnech kopání se konečně uchýlili k samotnému úniku. Převlékli se za ženy a podprsenky si vycpali cukrovím, které se drobilo a vypadávalo. Nejprve odešel Reid se dvěma dalšími vězni. Noc poté pak také Lockwood doprovázen také dvěma kolegy.

První byl chycen Reid a Lockwood hned záhy, protože si spletl vlak a cestoval jiným směrem.

Nakonec byli obviněni z krádeže kol, kompasu a armádní deky, neboť všechny tyto věci patřily říši. Strávili týden v samovazbě a pak je znovu převezli do Colditz. Dlouho se však divili, že nebyli zastřeleni. Když však na nádvoří potkali skupinu polských spoluvězňů, ihned se s nimi dali do řeči. Ti jim pověděli, jak zkoumali hrad. Dozvěděli se, že má celkem 700 místností a proto se pustili do sestavování nových plánů pro další útěk.

Do dubna 1945, kdy byli osvobozeni americkou armádou, se již nestačili o útěk pokusit. Když pak pomáhali při osvobozování blízkého koncentračního tábora, uvědomili si, že vězni tam se měli o hodně hůře než oni. Maďarští židé museli vyrábět keramiku, dokud je nezabili. Vojáci našli čtyři vězně ukrývající se pod mrtvými těly. Lockwood jim dával napít. Po válce se vrátil zpět do USA, kde pracoval v otcově firmě.

Odhodlal se také napsat o tomto příběhu knihu. Později byl natočen i film, kde Lockwooda hrál Richard Wattis a Reida ztvárnil John Mills, avšak se zpracováním nebyl vůbec spokojen. Nelíbilo se mu, jak byli vězňové až příliš hezky oblečeni a živeni. Také mu připadalo scestné, že vězňové žebrali dozorce o život, resp. klečeli před popravčí četou a prosili.

Kapitán Kenneth Lockwood zemřel v roce 2006 ve věku 95 let.

www.mikekemble.com

www.telegraph.co.uk