Hliníkový poklad

Když jsme před lety za pomoci družic sledovali tah čápů černých z Čech do subsaharské Afriky, občas jsem šéfa Kroužkovací stanice Národního muzea, Jirku Formánka, zlobil výroky o tom, že kroužkování ptáků už ztratilo smysl a že je zcela nahradí moderní technologie. Nebyla to tehdy pravda - a není dodnes. Hliníkové kroužky nám umožnily získat velmi přesné představy o fascinujících cestách tažných ptáků i dalších aspektech jejich života a suma našich znalostí se díky nim nadále rozšiřuje.

A co si budeme povídat, kroužkování ptáků je také velké dobrodružství.  Líčit sítě a označovat opeřence s nadějí, že přijde zpětné hlášení třeba odkudsi z Afriky, opravdu stojí za to. Před nějakou dobou jsem se tomu také věnoval a mít víc času, asi bych byl nadále zaníceným kroužkovatelem. Koneckonců, kroužkování je koníček, který není samoúčelný, ale má hlubší smysl. Podobně jako ho může mít třeba „detektorování“, se kterým jsem se přednedávnem setkal při průzkumu staré štoly a poté i dalších míst u nás v zoo. Naprosto rozumím tomu, že když se detektorem kovů nalezne historická mince – lhostejno jak stará – cítí se člověk málem jako Howard Carter při objevu Tutanchamonovy hrobky.

Ale zpět ke kroužkování. Nejde jen o to ptáky označovat, ale také shromažďovat zpětná hlášení, což může znamenat i získávání kroužků, které někdo sejmul z ulovených jedinců anebo je prostě našel. Před lety jsem hned dvakrát měl pocit, že mi na dosah leží úplný poklad. Hliníkový poklad. Poprvé, když se ukázalo, že kroužek z černého čápa s nápisem N.MUSEUM PRAHA neputoval z Mali k nám, do české metropole, nýbrž do kapverdské  Praiy. Africkým pošťákům se nemusíme příliš divit; v jejich atlasech nebyla Praha, nýbrž Prague. Našli si tedy Praiu - a já na základě tohoto zjištění tajně doufal, že v Praie na hlavní poště budou ležet haldy kroužků, které se dostaly právě tam namísto pošty v Jindřišské ulici. Když jsem byl mnohem později na Kapverdách, šel jsem se dokonce na tu hlavní poštu zeptat, ale bohužel jsem nepochodil... Podruhé jsem se hliníkovému pokladu přiblížil, když jsme v deltě Nilu navštívili tamního ptáčníka Zeina, který do stovek metrů sítí a různých pastí chytal ptactvo, aby je na trhu prodával jako sezónní lahůdku. Strčil mi tehdy pár kroužků a prohodil, že před pár týdny jich vyhodil plnou igelitku.

Ano, mělo mě to napadnout už dřív, ale došlo mi to teprve včera. Už potřetí se přibližuji k hliníkovému pokladu! Při pátrání detektorem kovů po stopách minulosti se nezbytně musejí nacházet i ptačí kroužky, spousty ptačích kroužků – a když se je podaří získat pro Kroužkovací stanici i s informací o tom, kde přesně byly nalezeny, poskytnou badatelům mnoho nových informací. Moje označení „poklad“ nebude ani příliš velká nadsázka. Tak do toho! Do třetice to snad konečně vyjde.

Miroslav Bobek, bobek@zoopraha.cz

P:S: Vážení přátelé, pokud máte ptačí kroužky, informujte o nich, prosím, Kroužkovací stanici Národního muzea, krouzkovaci.stanice@nm.cz, anebo přímo mne. Děkuji! (Poznámka: Jde o ornitologické kroužky, které jsou vždy rozevíratelné, nikoli o chovatelské kroužky, což jsou celistvé válečky.) MB

V sekci Lovců historie je již sekce ptačí kroužky. Bylo by dobře kdybyste u přidávaných kroužků uváděli souřadnice GPS. Bez nich má nález podstatně nižší hodnotu.

Elmara

Kroužky určené pro ornitology

Kroužky určené pro chovatele