Hledání trochu jinak, pod hladinou moře

Letos na jaře na mě drahá polovička opět vyrukovala s dotazem, jestli se s ní a synem pojedu poválet k moři. Několik let jsem byl této pro mě nepopulární činnosti ušetřen, jezdili s babičkou, sestrou.  Ty letos nemohly, tak jsem jako hlava rodiny nemohl zůstat doma.

Už dopředu žena vyřadila destinace, kde se musí nosit roušky (nejsme sebevrazi v tom horku) 
a místa, kde se divně zahalují a v noci budí slušného člověka hulákáním z rozhledny…

Bylo vybráno Bulharsko. Ještě tam nikdo z nás nebyl, tak tedy poznáme, jaké to tam mají…

Ale pro mě vyvstala nejdůležitější otázka…co tam budu dělat? Jasně…nějaký ten výlet, u hotelu aquapark, aktivity u hotelu, plácání se v moři… Ale něco mi tam chybělo… HLEDÁNÍ!  Jakožto neznalec jazyků a místních poměrů jsem si netroufal vzít oblíbeného Noxe, aby mi tento nebyl zabaven, rozbit, ukraden…

Pak jsem tady naštěstí zahlédl článek o podvodním detektoru Nokta - Makro Pulsedive Pointer k použití při šnorchlování. Jsem zachráněn! Dle popisu to bylo jednoduché, přesně pro mě. 
Pro motivaci a seznámení jsem na YT začal sjíždět videa s tímto typem hledání. Hned bylo jasné, že se vrátím jako milionář, nebo aspoň ověšený zlatem jako Petr Z., místní odborník 
na pláže, v každém videu při jediném ponoru dokázali najít i několik kusů drahých kovů. Zblbnul jsem tím i manželku, která už začínala panikařit, jak to vše provezeme zpět, jestli to budeme muset proclít, kde to schováme… :-D

Po domluvě na LP mi byl tento zázračný stroj na tahání zlata z moře zapůjčen…

Trochu strachu z přepravy zůstalo, ale nakonec pohoda. Muselo to být jako elektronika s baterií převáženo v palubním zavazadle. Prohlédnuto, po oznámení co to vlastně je, na české straně jen pokrčení rameny, v Bulharsku jen dotaz s úsměvem kolik zlata jsem našel…

Už doma jsem si natrénoval dle návodu obsluhu a nastavení. Jednoduché - tři tlačítka zařídí vše.

První asi půlhodinový ponor na zkoušku provázela nejistota a strach ze zklamání… Ale bylo to fajn. Slunce i po sedmé večer pěkně prosvítilo vodu, bylo teplo, už málo lidí. A já našel první minci… To půjde… Druhý den byl plánován celodenní pobyt na pláži. Dopoledne moře jak zrcadlo, ještě málo lidí, nebudu muset kličkovat mezi davy. Nějakou dobu jsem se proti pláži nechytal. Pak mě napadlo zkusit to u mola, odkud odjížděly výletní lodě…nastaly žně! Jestli lidé kolem mola mince ztráceli nebo házeli pro štěstí, nevím, ale mě udělali radost. První hledání cca 1,5 hodiny a přes dvacet mincí a žádný bordel! To na poli nezažiju… Vracím se pod vodou zpět k lehátku, vychutnat si ovace od rodiny… pak ještě nedaleko břehu signál… odvanu rukou písek a jakési drátky žluté barvy… sáhnu pro to… ZLATÁ náušnice! Je to tady, zlato se tu válí!

Další hledačky podobné. U pláže slabota, občas mince, i když lidí se koupaly davy, ale asi nic neztráceli… U mola zase spousta mincí. Občas mi odtamtud nějací lidé fandili, ptali se, co jsem našel…

Dosud bylo hledáno do hloubky max jeden metr, kam jsem dosáhl z hladiny. Pro větší hloubky jsem si doma vyrobil nástavec z francouzské hole a zvýšil dosah :-D Ve větší hloubce bylo překvapivě více nálezů než na mělčině. Při jednom hledání jsem dokonce našel první zde zaznamenaný podmořský DEPOT!  Pět mincí zřejmě vypadlých z plavek, takže vlastně rozsyp 
:-D  Ve větší hloubce bylo těžší dohledávání, to už jsem musel používat lopatku a na jeden ponor jsem zvládl maximálně tři pokusy dohledat a nabagrovat.  Ve vlnách, které se vždy odpoledne udělaly, bylo vše  ještě složitější, protože jsem jimi byl pohazován od nálezu. Kde jsem už nedosáhl nohama na dno, se dohledat nedařilo, skoro jsem se utopil, jak mi vlny zalévaly šnorchl a házely se mnou…

S nástavcem se dalo hledat i na pláži jako s klasickým detektorem. Tam k večeru řádil jeden postarší místní lovec, přes den plavčík, s ještě starším detektorem. Syn tam okolo lehátek našel takto několik mincí, větší nominály než já v moři.

Jednoho kolegu jsem potkal i ve vodě. Rukama nohama jsem se s ním domluvil… on nic nenašel, měl jen obyčejnou dohledávačku bez cívky, takže minimální pokrytí, skoro bez šance…
Nakonec jsem si tedy dovolenou užil i jako hledač... Nalezené mince byly místní (ty jsme zase vraceli do oběhu), rumunské, ukrajinské, albánské, ruské, euro centy, dlouho dohledávaná Arménie a pobavila mě česká dvacka. Našel jsem i bižu na nohu, pod vodou to vypadalo na zlato, takže nervy :-D

Dosah Nokty o průměru 14 cm byl u nejmenší mince o průměru 16 mm šest centimetrů, 
u 22 mm slušných jedenáct. U větší cívky o průměru 20 cm asi bude větší, i záběr, ale asi horší dohledávání, ale to by se asi dalo natrénovat… Přesnější lokalizace se dá dělat i jen hranou cívky, nakolmo.

Signalizace zvukem i vibrací také pod vodou krásně znatelná.

Myslím, že za rok nebudu dělat takové drahoty a zase pojedu. Vezmu opět tuto mašinu 
a risknu i Noxe a podvodní sluchátka…to bude zlata určitě víc :-D

LOVU ZDAR, na souši i pod vodou…

SirMaik - Michal