Historie zasutá v zaprášených archivech

Dne 12. 10. 1955 v pozdních nočních hodinách dozorčí útvaru oddělení VB Trutnov hlásil dozorčímu útvaru správy VB Hradec Králové požár v obci Rýchory. Na místo činu odejela skupina pracovníků VB., která měla za úkol zjistit příčinu požáru a informovat nadřízenou součást. Požár vypukl v domku horníka Johna v Rýchorách, okr. Trutnov. Další zpráva oznamovala, že požár byl asi založen a že si vyžádal tři lidské oběti. Proto také v časných hodinách odejela na místo činu skupina pracovníků ze správy VB, která mela při vyšetřování případu pomoci pracovníkům z oddělení VB.

V době, kdy požár vypukl (ve 22,30 hod.}, byla v domku manželka horníka Johna a její dvě děti. John sám byl na směně v dolech a měl se vrátit ve 22.30 hod. Domek, který byl zachvácen požárem, byl postaven od severní strany ze dřeva a také v této části nejvíce hořelo. Občané, kteří požár zpozorovali a přiběhli na pomoc, se snažili proniknout do budovy, vynést Jahnovou i její děti, popř. i bytové zařízení. Půdní místnost, v níž matka s dětmi spala, byla však nejvíce zachvácena plameny.

Mezitím se vrátil ze směny John a teprve jemu se podařilo vynést z hořícího domu obě děti i manželku, přičemž utrpěl těžké popáleniny. Ani jedna z obětí nejevila známky života, a proto se někteří z občanů snažili zavést umělé dýchání. Ostatním občanům se podařilo vynést část majetku, většinou bytové zařízení a šatstvo, které bylo uloženo v přízemních místnostech domu,

Prvním svědkem požáru byl Johův švagr Bonsch, který zpozoroval nejprve dým, krátce potom praskání eternitu a vyšlehnutí plamenů v půdních prostorách. Přivolaný lékař pří ohledání mrtvol zjistil, že Johnová a její děti mají ve vlasaté části hlavy tržnozhmožděná krvácející zranění a vyslovil domněnku, že tato zranění mohla být způsobena jinou osobou. Na základě vyhodnocení všech zjištěných skutečností bylo vytvořeno několik verzí. Jednou z nich bylo provést šetření v tom směru, zda skutečně nejde o vraždu. Stále zůstávalo nevysvětleno co by mohlo být motivem jednání pachatele, zejména proto, že podle výpovědi manžela zavražděné nebylo z bytu nic odcizeno.

Co tedy vedlo pachatele k zavraždění Johnové, jejích dětí a k zapálení stavení? Tuto otázku si kladli pracovníci bezpečnosti. Z jakých pohnutek by pachatel vraždil, když nic neodcizil? V této situaci bylo prováděno další vyšetřování.

Obec Rýchory leží severně od Trutnova, přímo na hranicích sousedního Polska. Cesta z Trutnova do Rýchor vede přes hornické město Žacléř a dále několikakilometrovým úsekem lesa. Po krátké jízdě autem se přijede do údolí, které je, jak to na horách bývá, po obou stranách lemováno horskými domky. Každému nezasvěcenému návštěvníku Rýchor se zdálo, že v této krajině je všechno v pořádku a že tu lidé ani nemohli mít žádných starostí.

Jen pracovníci bezpečností a místní obyvatele dobře věděli, že tento klid v Rýchorách byl v poslední době jen zdánlivý. Již dva roky byli občané Rýchor, Prkenného Dolu a okolí znepokojováni krádežemi a loupežným přepadáváním. Pracovníci bezpečnosti probděli celé dny a noci u cest v okolních lesích, aby pachatele zneškodnili. Od roku 1954 se zde vyskytovaly krádeže vloupáním do bytů a do obchodů, přičemž pachatel používal k vylomení dveří sekery. Dále tu došlo ke znásilnění manželky horníka, k přepadení ženy, která se vracela z práce do Rýchor, a k dalším trestným činům, jejichž počet stále rostl a jejichž význam se ústním podáním zveličoval.

Obyvateli Rýchor jsou většinou občané německé národnosti, kteří zde po revoluci zůstali, nebo se sem přistěhovali z jiných míst v pohraničí. Mnozí z nich si tyto trestné činy vykládali po svém a vnášeli mezi ostatní spoluobčany neklid. K tomu přispěl i tento případ. Většina obyvatel pracovala v blízkých dolech, nebo dojížděla za prací do Žacléře. John byl také německé národnosti; surové zavraždění jeho manželky a dětí vyvolalo v širokém okolí veliký rozruch a někteří občané německé národnosti odmítali docházet na noční směny do dolů i továren. Tyto okolnosti burcovaly pra­covníky VB k maximálnímu úsilí urychleně dopadnout pachatele a předat ho k spra­vedlivému potrestání.

Po podrobném ohledání místa trestného činu byly rozděleny úkoly pracovníkům vyhledávání, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Jedním z jejich hlavních úkolů bylo navštívit všechny obyvatele Rýchor a dotázat se jich co ve večerních hodinách pozo­rovaly koho v obci viděli procházet, kdo se stýkal s Johnovou rodinou a několik dalších otázek, které měly vztah k příbuzným Johnovy rodiny a k provedení trestného činu. Každý občan byl požádán, aby vyslovil svůj názor na spáchaný trestný čin. Všechny výpovědi občanů byly současně vyhodnocovány.

Celé zjišťování bylo značně obtížné, neboť domek až na štítové zdi a čelní zeď vyhořela v jeho okolí nezůstalo nic, co by mohlo být využito pro další pátrání. Tento úkol byl dále ztížen i tím, že pátrání po pachateli muselo být vedeno i směrem na území sousedního Polska, neboť domek stál jen několik set metrů od státních hranic. Proto bylo navázáno spojení s polskou pohraniční stráží, která zkoumala zda nedošlo k přechodu přes hranice a zda tam nebyla zadržena osoba, která by překročila hranice z ČSSR nebo opačně. Rovněž pohraniční oddělení VB mělo celou řadu úkolů a předávalo všechny poznatky, které jeho pracovníci měli k jednotlivým obyvatelům Rýchor.

Prostřednictvím HSVB byly o případu vyrozuměny i všechny ostatní kraje, které plnily jednotlivé úkoly k osobám z řad recidivistů, kteří byli vedeni v jejich operativně taktických evidencích jako osoby, které se v minulosti dopustily nějakého násilného trestného činu. U těchto osob pak jednotlivé kraje prověřovaly alibi. Současně byla vyrozuměna všechna oddělení VB v kraji, a sice v tom smyslu, aby všechny osoby, které budou z jakýchkoli důvodů zadrženy, byly prověřovány k tomuto případu troj­násobné vraždy a žhářství. Současně bylo zařízeno v čistírnách, aby byly pozastaveny všechny oděvní součástky, které budou potřísněny krví.

Operativní pracovníci provedli pátrání v řadách řidičů ČSAD a zaměstnanců ČSD u nádražních pokladen. V Rýchorách bylo operativní šetření prováděno intenzívně, od chalupy k chalupě. Každý operativní pracovník usiloval jen o dopadení pachatele, a proto bez ohledu na únavu pracoval tak, aby bylo co nejdříve dosaženo výsledku. Každý si byl vědom toho, že pachatel jistě už v této chvíli někde ve skrytu zahlazuje stopy, a že mu proto nesmí být poskytnut další náskok. Pachatel byl jistě zakrvácen a právě této okolnosti bylo třeba využít k jeho dopadení.

Po 13.00 hod. odpolední měli operativní pracovníci k dispozici seznamy značného počtu osob, které se stýkaly s Johnovou rodinou. Všechny zjištěné styky byly pečlivě prověřovány za spolupráce OZ a bylo zjišťováno, zda nespáchaly již dříve podobnou trestnou činnost. U dvou operativních hlídek se vyskytlo jméno Kauer, o jehož chování nemohli občané německé národnosti jinak uvést nic podstatného; sdělovali, že se „v něm nemohou vyznat". Bylo uváděno, že Kauer byl v německé armádě^ patrně nějakým vysokým důstojníkem. Nyní pracoval jako horník v žacléřských dolech. Do Johnovy rodiny docházel často pro podmáslí, máslo a vejce, a také jim vypomáhal při senoseči. S Johnem se seznámil na pracovišti v dolech. Johnovi se Kauer jevil jako dobrý přítel, který je vždy ochoten vypomoci na polních pracích.

Pracovníkům bezpečnosti Kauer znám nebyl, nebyl ani uveden v seznamu recvi­divistů. Přesto však se operativní pátrání stále zužovalo na jeho osobu. Na základě tohoto zjištění se operativní pracovníci po 13.00 hod. odebrali do Kauerova bytu. Kauer byl zastižen doma u své rodiny. Příchod bezpečnostních pracovníků ho nevyvedl z míry a když byl požádán, aby s nimi šel na pohraniční oddě­lení VB, kde bude nutné něco vysvětlit, zachoval naprostý klid. Na čele i na lalůčku levého ucha měl viditelné škráby. Na dotaz, kde tato zranění utrpěl, odpověděl Kauer, že v dolech, a sice od drátu.

Na místě byl i lékař ze soudního lékařství, který Kauera prohlédl a uvedl následující posudek.

Poranění na hlavě Julia Kauera lze charakterizovat jako kožní škráby. Tato zranění nebyla ošetřena ani postiženým ani některým z lékařů. Poraněn: mohla být způsobena drátem, jak uvádí postižený, niobia být však stejně tak způsobena i jinými nástroji podobného vzhledu a také např. nehty. Pokud jde o nástroj, kterým byla poranění způsobena, kloním se k závěru, že byla způsobena nehty, a sice z těchto důvodů:

1. kožní škráby jsou poměrně široké:
2. jejich okraje jsou nepravidelné:
3. jsou nestejně hluboké;
4. mají ve svém okolí poměrně značnou zánětlivou reakci, což je u kožních škrábů, způsobených nehty, obvyklé;
5. na několika místech (např. na škrábu, na pravém bokci), jde zřejmě o lalokoploutvý té vytržení kůže směrem dolů;
6. všechna poranění jsou na dosažitelných růstech obličeje; kdyby byla způsobena drátem, byla by s největší pravděpodobností i na ostatních místech hlavy:
7. postižený uvádí, že si poranění způsobil při práci, kdy měl na hlavě ochrannou přilbu; v tomto případě by si jistě nemohl poranit čelo, které je  přilbou chráněno:

h) všechna poranění směřují bud shora dolů neb: zezadu dopředu, ti. směrem od postiženého,
jak k tomu dochází při zápase;

ch) na levé straně čela a na kůži v místech uhlu levé dolní čelisti jsou vždy dva obloukoví té, rovno­běžné škráby, které mohly být způsobeny dvojicí nehtů na rukou:

i)  stáří těchto poranění nelze přesně určit; podle jejich vzhledu i podle vzhledu nejbližšího okolí,
jakož i podle jakosti krvácení po sloupnutí krevního koláče a podle stop krve v okolí jedné z ran sou-
dím, že poranění nejsou starší 24 hod.

Na základě tohoto zjištění byl Kauer vyslechnut o tom, co dělal dne 12. října 1955 a kde byl celou noc. Xa tyto otázky reagoval Kauer velmi rychle a prohlásil, že byl celý večer a noc u své rodiny. Jeho výpověd mu potvrdila jeho manželka, a tak nezbývalo nic jiného než ověřit jej: pravdivost u spolubydlících v domě.

Z nich ale nikdo nemohl říci, že by Kauera viděl vycházet toho dne večer nebo v noci z domu.

Jelikož však závěry lékařského posudku vyvolaly proti Kauerovi oprávněné po­dezření, byla v jeho bytě provedena ihned domovní prohlídka za souhlasu prokurátora, který byl přítomen celému vyšetřování. Kauer totiž nemohl nijak vysvětlit vznik škrábanců, které měl na obličeji; své původní tvrzení o jejich vzniku změnil a prohlá­sil, že škrábance na obličeji mu způsobila jeho manželka ve rvačce, která mezi nimi vznikla následkem neshody pro finanční otázky.

Ověřením výpovědi u jeho manželky bylo zjištěno, že Kauer nemluví pravdu. Kauerová uvedla, že sice mezi nimi byly časté hádky kvůli nevlastnímu dítěti, ale že dne 12. října 1955 mezi nimi k ničemu nedošlo. Touto výpovědí bylo tedy potvrzeno, že Kauer nemluví pravdu, a podezření, že může být pachatelem trojnásobné vraždy a žhářství, bylo tím zesíleno.

Pracovníci provádějící domovní prohlídku zaměřili svou pozornost zejména na oděvní součástky. Ve skříni na oděvy bylo nalezeno několik fotoaparátů; agnoskací bylo zjištěno, že pocházejí z krádeže vloupáním do Citemtdrogy v Žacléři, spáchané před rokem. Při podrobné prohlídce oděvních součástek bylo zjištěno, že některé z nich jsou potřísněny krví, i když šlo jen o několik kapek; tak např. na límečku jedné košile bylo několik kapek krve. Podrobnou prohlídkou oděvu, který měl Kauer na sobě, byly nalezeny krevní stopy i na kalhotách.

V ostatních prostorách bytu byla nalezena celá řada věcí, které zřejmě pocházely z krádeží vloupáním a které Kauera usvědčovaly z různé trestné činnosti.

Oděvní součástky s krevními stopami, jakož i vzorky krve Kauera i jeho manželky byly odeslány KÚ HSVB Praha ke zjištění krevní skupiny a k porovnání s krevními skupinami třech zavražděných.

Při pitvě, která byla: provedena dne 13. října 1955, byly zjištěny u všech zemřelých četné tržné rány na hlavě. E. Johnová měla v krajině týlní celkem 5 tržnozhmožděných ran, vesměs pronikajících měkký­mi pokrývkami lebečních až na lebeční kosti, dcera Margot měla 2 rány v krajině temenní a 1 ránu ve vlasaté části pravé krajiny spánkové, syn Jan jednu tržnozhmožděnou ránu v pravé krajině týlní; u něj však byly na více místech vlasaté částí hlavy zjištěny rozsáhlé, úhlovité plošné oděrky s chybějí­cími vlasy. Všichni tří měli větší nebo menší zlomeniny spodiny a klenby lební. V horních cestách dýchacích (v průdušnici a v průduškách) byly u obou dětí zjištěny částice sazí a v krvi byl prokázán kysličník uhelnatý. U Johnové tento poslední nález chyběl.

Příčinou smrti bylo u všech postižených rozsáhlé zhmoždění mozku spojené s těžkým otřesem moz­ku. Jak vyplynulo z výsledku pitvy, byla Edeltraud Johnová mrtva okamžitě, obě děti byly ihned po poranění v bezvědomí, avšak v době požáru domku ještě dýchaly. Ohoření mrtvých těl bylo pouze nepatrného rozsahu, šlo vesměs o popáleniny posmrtné. Popáleniny neovlivnily žádným způsobem pitevní nález.

. ^Edeltraud Johnová měla v obličeji (v krajině čelní) několik kožních oděrek a na obou pažích ä hřbetu ^- ýlavé ruky drobné krevní podlitiny a škráby. Původ těchto poranění nebylo možno přesně určit. Krevní podlitiny mohly být Johnové způsobeny ještě před smrtelným poraněním hlavy, snad při před­cházejícím obtěžování pachatelem. Podle fialové barvy krevních podlitin a podle stavu krve pG jejich naříznutí (byla ve stavu tekutém) bylo možno soudit, že všechny podlitiny byly stejně staré. Jejich výška (3—5 mm) je zřetelně odlišovala od mrtvolných skvrn. Podlitiny mohly vzniknout též při práci, nárazem na drobné vyčnívající předměty, avšak jejich počet a poloha na různých místech těla činily ten­to výklad málo pravděpodobným a spolu se škráby nasvědčovaly spíše zápasu než modřinám vzniklým při práci. Kožní oděrky na čele vznikly pravděpodobně až v době smrtelných ran do záhlaví a ná­razem na nějaký předmět s ostrou hranou (snad dřevěnou desku), když Johnová klečela na zemi mezi postelemi a skříní. Proč Johnová byla v době činu právě na tomto místě, nebylo možné z pitevního nálezu soudit.

Při pitvě byly pořízeny výtěry z pochvy E. Johnové i její dcery a pečlivě prohlédnuto okolí zevních pohlavních orgánů. V žádném případě však nebyly zjištěny stopy po spermatu, ani známky poranění pohlavních orgánů a jejich okolí.

Smrtelná poranění hlavy všech tří postižených byla způsobena tupým plošným předmětem s tu­pými hranami a byla vedena velkou silou. Byla patrně způsobena kovovým nástrojem ( očemž svědčil nález částic kovu v jedné z tržnozhmožděných ran u Johnové), jehož jedna hrana byla dlouhá 35 mm, poněvadž u Johnové i u jejího syna byly zjištěny otisky předmětu, odpovídající tomuto rozměru. S největší pravděpodobností to mohlo být kladivo nebo sekera.

Smrtelná zranění byla Johnové způsobena zezadu, v době, když nebyla připravena^ poněvadž při pitvě nebylo nalezeno žádných známek obranného zápasu, jako např. větších poranění na rukou apod., která by v kladném případě byla jistě zjištěna, za předpokladu, že by si napadená chránila před dopadajícími ranami hlavu. Poněvadž u obou dětí byla poranění na různých částech hlavy, bylo možno předpokládat, že jim byla způsobena v době, kdy ležely, čemuž nasvědčoval i směr rány u Jana Johna v levé krajině spánkové.

V souvislosti s uvedeným případem byla zjištěna i krevní příslušnost E. Johnové, jejích dětí, podezřelého Julia Kauera a jeho manželky s tímto výsledkem:

Edeltraud Johnová: O, M, rh negativní
Margot Johnová: A, N, rh negativní
Jan John                            O, M, rh negativní

Julius Kauer:                   B, MN, rh negativní

Kauerová:                         O, N, rh positivní

Podezřelý Kauer byl dva dny vyslýchán, avšak vraždu nebo účast na ní kategoricky popíral. Ani vražedný nástroj nebyl nalezen. Protože i Kauer trval na tom, že se vraždy nedopustil, byl výslech přerušen. Po 48hod. výslechu uvalil okresní prokurátor na Kauera vazbu pro trestné činy podle §§216 odst. 1, 2, písm. a), 245 odst. 1 písm. a) a 247 odst. 1 tr. z.

Podle §§ 101 a 96 odst. 1 tr. ř. byl Kauer vzat do vazby.

Šlo totiž o trestný čin podle § 216 odst. 1, 2 písm. a) tr. z., na který je stanoven trest odnětí svobody na doživotí, popříp. trest smrti. Ve smyslu § 96 odst. 1 tr. ř. byla tedy vazba nařízena zákonem.

Po poučení o opravných prostředcích prohlásil obviněný Kauer., že podává proti vazbě stížnost. Jako důvod uvedl, že se vraždy nedopustil a žádal, aby o věci rozhodla krajská prokuratura v Hradci Králové.

^ Zatím byly tedy proti Kauerovi shromážděny tyto důkazy: Při domovní prohlídce byl nalezen Kauerův hubertus, který byl po celé délce dolního okraje značně mokrý což svědčilo o tom, že ho v poslední době měl někdo na sobě, ačkoliv obviněný tvrdil, že ho použil naposledy dne 10. 10. 1955, kdy odpoledne pršelo. Dále byl při domovní prohlídce nalezen kabát (sako), na kterém byly zjištěny krevní stopy a který byl v době nálezu v průramcích vlhký, jakoby propocený, což nasvědčovalo tomu, že ho obviněný měl před krátkou dobou na sobě; ten však tvrdil, že toto sako v poslední době nenosil. Kromě toho byly v Kauerově bytě nalezeny tepláky, které John označil za svůj majetek, a které tedy musely být odcizeny z jeho bytu. Z výpovědi Kauerové bylo zjištěno, že tyto tepláky se v jejich bytě objevily ve čtvrtek dne 13. října 1955, tedy krátce po provedené vraždě.

Mezitím Kauer doznal krádež vloupáním do Chemodrogy, odkud odcizil fotogra­fické přístroje a jiné cenné předměty. Dále byla v jeho bytě nalezena kapesní svítilna, která pocházela z jiného trestného činu a byla majetkem M. S. Uvedená žena byla znásilněna v noci ve svém bytě a muže, který ji znásilnil, považovala z počátku za svého manžela, který se vrátil z noční směny. Svůj omyl zjistila až po probrání ze spánku, když tohoto muže oslovila. Z toho, že nedostala odpověď, poznala, že nejde o manžela a chtěla si na pachatele posvítit. Neznámý muž jí však svítilnu vytrhl a uprchl ze stavení, když předtím ještě odcizil v bytě peníze.

Konečně byla zjištěna jistá W., která v Kauerovi bezpečně poznala muže, který ji dne 22. 5. 1955 přepadl na cestě do Prkenného Dolu.

V Kauerově bytě byly nalezeny další věci i cennosti (hodinky, prsteny, náušnice, dámské náramky, řemeslnické potřeby, jako pilky na železo, hornické korunky k elek­trickým vrtačkám, truhlářská dláta, jízdní kola a řada jiných věcí), o kterých Kauerova manželka prohlásila, že neví, jak je manžel získal. Původ těchto věcí byl postupně prověřován u všech poškozených v celém okolí. U některých věcí bylo ihned jisté, že nenáleží Kauerovi (např. na snubních prstenech byly jiné iniciálky než měli manželé Kauerovi), u jiných bylo patrno, že pocházejí ze závodů, kde Kauer pracoval.

Kauerova manželka zprvu popírala, že by věděla, že se její manžel dopouští trestné činnosti, ale po několika dnech doznala, že o tom věděla. Doznala, že věděla o kráde­žích, které její manžel prováděl; některé věci, které z nich pocházely, dokonce použí­vala. Tak např. z látek odcizených v Texlenu si ušila povlaky, přijala od svého man­žela a také používala zlaté předměty, které Kauer odcizil při bytových vloupáních. Věděla i o tom, že její manžel odcizil v žacléřské nemocnici razítka OÚNZ, včetně razítka lékaře a tiskopisů, na kterých mu ona sama vypisovala diagnosu k použití jako omluvenky pro zaměstnavatele.

Kauer byl vyslýchán k původu všech věcí, které byly nalezeny v jeho bytě. Postupně sice vyšetřovateli přiznával případ za případem, avšak jen tehdy, když byl z jeho spáchání usvědčen přímými důkazy, výpověďmi svědků a poškozených. Rozhodně však popíral všechna loupežná přepadení, i když z nich byl usvědčován svědecky i na základě věcí, které při nich odcizil.

Kriminalistický ústav HSVB provedl potřebná zkoumání všech věcných důkazů, které mu byly předloženy; při identifikaci vzorků vlasů spolupracoval s Anthropologickým ústavem Karlovy university v Praze. Výsledkem těchto zkoumání byl obšírný posudek, z nějž uvádím tu část, která byla rozhodující v procesním řízení s pachate­lem vraždy.

1. Hubertus tmavozelené barvy, značně obnošený, vykazuje v době doručení zdejšímu ústavu ve své spodní části asi 25—30 cm od spodního okraje značnou vlhkost, dobře patrnou i pouhým okem. Na lokti pravého rukávu a u švů pravé kapsy jsou stopy po slizu plžů, velikosti několik cm: na slizu jsou ulpělé listy stromů, o nichž bylo mimo jakoukoliv pochybnost zjištěno, že jde o uschlé březové listy. Kapsy svrchníku jsou prázdné, v levé kapse byly nalezeny kousky suchých listů.
2. Pánské sako má na límci (za krkem) a na pravé přednici stopy krve. U krevních stop na límci byla zjištěna krevní skupina B, skvrna na přednici saka vykazuje krevní skupinu AB. Dále byly na krevní skupinu na předloženém saku zkoumány stopy potu a zjištěna mimo pochybnost slabá reakce na skupinu B. Z tohoto rozboru lze tedy připustit, že skvrna na přednici saka byla způsobena krví skupiny A, přičemž však výsledek serologického rozboru mohl být ovlivněn krevní skupinou z potu držitele saka.
3. Na vnitřní straně levé nohavice kalhot jsou šmouhy, ve kterých byla zjištěna lidská krev skupiny O.
4. Bílá košile vykazuje na límci podlouhlou krevní skvrnu způsobenou lidskou krví skupiny B.
5. Dívčí blůzička je prosáklá lidskou krví skupiny A.

6.   3 3 železných nástrojů vykazuje stopy po působení žáru za přístupu vzduchu, na žádném z nich
nebyly nalezeny stopy, které by mohly vést k identifikaci nástroje, jímž byla vražda provedena. Tyto
stopy by však musely být zničeny působením žáru.

Výsledek zkoumání krevních skvrn na oděvních součástkách Kauera tedy potvrdil, že skvrny na límci košile i kabátu byly vytvořeny krví skupiny B, tj. krví stejné sku­piny jako má Kauer. Na pravé přednici kabátu byla zjištěna krevní skvrna skupiny A, kterou měla zavražděná Margot Johnová, a konečně na kalhotách krevní skvrna sku­piny O, kterou měla zavražděná Edeltraud Johnová.

Souhrn všech těchto posudků nasvědčoval tomu, že pachatelem trojnásobné vraždy a žhářství v Rýchorách je Kauer. Proto bylo dne 21. 10. 1955 přikročeno k jeho dal­šímu výslechu. Při tomto výslechu byl Kauer na základě nezvratných důkazů po­stupně usvědčován; po deseti dnech houževnatého zapírání se doznal a celý trestný čin popsal.

Ráno 12. října 1955 si Kauer zajel na jízdním kole pro výplatu, domů se vrátil kolem 8.30 hod. Během dopoledne se rozhodl, že v nejbližších dnech provede u Johnů krádež peněz, o které již dříve uvažoval. V poledních hodinách přinutil svou manželku, aby mu napsala potvrzení, že byla přijata do nemocnice. Toto potvrzení opatřil odcizeným razítkem žacléřské nemocnice a kolem 13.00 hod. si zajel na pracoviště, kde požádal důlního dozorce Josefa Kubalu o dovolenou z rodinných důvodů, ježto prý má manželku nemocnou a musí být s dětmi. Tímto podvodným způsobem vylákal Kauer 4 dny dovolené a vrátil se hned domů. Odpoledne byl s manželkou v Žacléři kupovat různé věci. Navečer po 19-00 hod. poslal manželku s dětmi spát do pokoje a sám zůstal ležet na otomanu v kuchyni, jak to činíval pravidelně. Asi kolem 20.00 hod., když se domníval že manželka a děti již usnuly, vstal, oblékl se a vzal si hubertus. Vyšel z domu nikým nepozorován a šel pěšinou k zámku a dále přes les k Tohnovu obydlí. Obešel asi dvakrát kolem domku, aby se přesvědčil, zda je někdo doma. Když ni­koho neviděl, chtěl nahlédnout oknem do kuchyně. Okenní křídlo bylo však jen volně nasazeno, takže při nepatrném tlaku na rám spadlo s hlukem do kuchyně. Když se ani potom nikdo neozval, byl Kauer ubezpečen, že není nikdo doma. Vlezl oknem do kuchyně, zasadil okenní křídlo zpět na svoje místo a vyskočil otevřeným oknem ven. Stoupl si za strom nedaleko vchodu do domku a čekal na návrat Johnové. Ta se skutečně za malou chvíli vrátila s dětmi od rodičů a aniž by Kauera zpozorovala, zašla s dětmi do bytu. Kauer pozoroval co bude dělat, ale dobře neviděl, protože Johnová v kuchyni nerozsvítila. Měla rozsvícenou jen petrolejovou lampu v předsíni, odkud padalo světlo pootevřenými dveřmi do kuchyně. Za malou chvilku Johnová tuto lampu zhasla a Kauer se domníval, že s dětmi ulehla v kuchyni.

V zaměstnání se jednou John svěřil Kauerovi, že jeho manželka zvečera tvrdě usíná; proto Kauer chvíli počkal až Johnová usne, neboť tuto dobu považoval k provedení krádeže peněz za nejvhodnější. Když se domníval, že Johnová již spí. Svlékl si hubertus a položil ho k potůčku na louku nedaleko dom­ku pod březové stromy, aby mu uvnitř nepřekážel při hledání peněz. Potom odemkl domovní dveře tím způsobem, že otvorem v rozbité skleněné tabuli ve dveřích prostrčil ruku a zevnitř si odemkl klíčem, který Johnová po příchodu domů zasunula do zámku. V předsíni si vzal sekeru, stojící za dveřmi, kterou chtěl použít k vypáčení dveří u podkrovního pokojíku. Pak vystupoval po schodech na půdu. Avšak Johnová nespala s dětmi v kuchyni, jak se Kauer domníval, nýbrž v podkrovní míst­nosti, kde postele nebyly od schodů odděleny stěnou ani dveřmi. Když tak Kauer přišel se sekerou v ruce na půdu, byla Johnová upozorněna na jeho příchod šramotem, vykřikla a posvítila si na něj kapesní svítilnou, v jejímž světle poznala Kauera; vykřikla jeho jméno a vrhla se proti němu. Nastal mezi nimi zápas, při-němž zpočátku vypadla Kauerovi sekera z ruky, po chvíli se mu však podařilo vzít jí znovu do ruky a udeřit jejím čepcem Johnovou do hlavy, Johnová po této ráně omdlela a padla na postel, jakoby usedla na její postranici.

V té chvíli jí Kauer zasadil opět čepcem sekeře asi čtyři rány do temene hlavy. Johnové se po těchto ranách skácela. Hlukem zápasu, který se mezi nimi odehrál, byl- probuzeny i děti a začaly na Kauera volat jeho jménem. Kauer, aby ho děti neprozradily, zavraždil i je, a to tím způsobem, že je několikrát * udeřil čepcem sekerky do hlavy, nejdříve tříletou Margot a potom desetiletého Jana, takže obě děti zůstaly ležet v postelích bez známek života. Sekeru, kterou vraždu provedl, odhodil Kauer do sena nedaleko schodiště. Potem našel na půdě zápalky, kterými toto seno zapálil a sešel do přízemí; tam uviděl otevřenými dveřmi ležet v pokojíku na stole teplákovou soupravu, kterou odcizil i s jedním párem nových punčoch, a vyšel hlavním vchodem z domu. Po odchodu uzamkl domovní dveře stej­ným způsobem, jako je odemkl, vzal si hubertus z místa kam si ho předtím položil a šel domů. Za chvíli uviděl jak z domu vyšlehly plameny.

Po příchodu domů Kauer ulehl a spal až do rána. Když se ho ráno jeho manželka ptala na původ škrábanců v obličeji, které mu způsobila při zápase Johnové, odpověděl, že byl večer v osadě Bobr a chtěl se vyhnout nějakým lidem, přičemž zašel do křoví, kde se poškrábal.

 

Z Kauerovy výpovědi vzniklo podezření, že k Johnovým odešel již s vražedným úmyslem (jinak by byl nemusel čekat na návrat Johnové od rodičů a mohl krádež provést před jejím příchodem, kdy zcela bezpečně věděl, že nikdo není doma). Kauer tuto okolnost vysvětlil tak, že krádež nechtěl provést v době nepřítomnosti Johnové, neboť předpokládal, že se může každou chvíli vrátit a při krádeži ho přistihnout. Za nejvhodnější k provedení krádeže považoval dobu po usnutí Johnové, kdy před­pokládal, že její spánek bude nejtvrdší.

Kromě vlastního doznání byl Kauer usvědčován z vraždy a žhářství posudkem Kriminalistického ústavu HSVB. Tep láková bunda, kterou Kauer v bytě Johnových odcizil, byla totiž nastavena kusem látky. Zbytek této látky byl nalezen ve věcech, vynesených z hořícího domu Johnových a shodoval se s látkou použitou k nastavení bundy. Dále tu byl i posudek, kde bylo podrobně popsáno zkoumání krevních skvrn na jeho oděvních součástkách. Kauer byl usvědčován i rozborem nečistoty, zjištěné za nehty zavražděné Johnové, v níž byly mikrochemickými metodami zjištěny sedřené kousky kůže, o nichž se v posudku uvádělo, že jde nejspíše o kousky lidské kůže, ochlupené a krátce oholené. To souhlasilo se škrábanci na obličeji obviněného, které mu způsobila svými nehty Johnová při zápase před vraždou.

Kauerova výpověď o tom, kdy odešel z domova na místo činu, byla potvrzena svě­dectvím jeho manželky, která vypověděla, že toho večera asi kolem 20. hod. její manžel doma nebyl. Doznání o tom, kdy a kudy k místu činu šel, bylo potvrzeno výpovědí svědkyně Boženy Jahnové, která bydlí těsně.u pěšiny, po níž Kauer podle své vý­povědi šel (k zámku a odtud dále k místu činu) a která vypověděla, že právě v té době viděla jít kolem svého domu muže, o němž se domnívá, že to byl Kauer. Vylíčení způsobu vedení ran, jak ho ve své výpovědi uvedl Kauer, souhlasilo s tím., co o tom ? uvedl znalec - soudní lékař, který zavražděné pitval, ačkoliv přitom při práci na po­sudku nemohl na průběh děje usuzovat z ničeho jiného než z nálezu na mrtvých tělech, a ačkoliv na druhé straně nebylo obviněnému před jeho doznáním oznámeno, jaký nález byl na obětech shledán.

Výpověď Kauera o tom, že v souvislosti s provedenou vraždou odcizil v domku Johnových teplákovou soupravu, byla potvrzována tím, že tato tepláková souprava podle výpovědi manžela zavražděné byla ještě dne 10. října 1955 na místě činu a potom se ráno po vraždě objevila v bytě u Kauera. Velmi pádným důkazem potvrzu­jícím správnost doznání obviněného byl nález smrtícího nástroje: sekera byla nalezena teprve po doznání obviněného na místě, které ve svém doznání označil. Důležitým nepřímým důkazem bylo i svědectví manželky obviněného o tom, že ráno po vraždě' zjistila na manželově tváři čerstvé škrábance.

Kauerova vina byla tedy prokázána nejen jeho doznáním, ale i řadou dalších dů­kazů, takže i kdyby se k vraždě nedoznal, byl by přesvědčivě usvědčen uzavřeným řetězem nepřímých důkazů.

Po právní stránce nebylo nejmenších pochyb o tom, že šlo o vraždu kvalifikovanou, totiž provedenou na třech obětech a způsobem zvláště surovým, neboť oběti byly utlučeny sekerou a surovost činu kromě toho vyplývala i z vražedného útoku na dvě malé bezbranné děti.

Kauer pocházel z maloživnostenské rodiny, otec mu vsak brzy zemřel a matka se znovu provdala. Po vychození školy odejel do Švýcar, kde se vyučil kuchařem a pracoval v tomto oboru až do roku 1938, kdy se vrátil do ČSR, a to do Německé Libavy, kde tehdy bydlela jeho matka. V roce 1939 nastoupil  Kauer vojenskou službu v německé armádě, kterou konal až do roku 1945. Hned po návratu z vojny v roce 1945 se dopustil krádeže v Mostkově a později dalších krádeží na Olomoucku, takže do roku 1949 byl pro krádeže čtyřikrát potrestán okresním soudem v Olomouci.

Trestné činy, pro které byl Kauer odsouzen, charakteristicky vykreslují jeho povahu. Tak při posledním soudním řízení byl odsouzen pro úmyslné poškození cizího majetku, kterého se dopustil tím, že týral koně svého zaměstnavatele a bil je tak surově, že jednomu přerazil míchu. Při krádeži spáchané u rolníka Josefa Habáně v Čechovicích byl Kauer ozbrojen tesařskou sekerou a nedovedl dobře vysvětlit, k jakému účelu si jí vzal. Nejprve se vymlouval, že sekeru vzal aby ji snad domácí lidé proti němu nepoužili, kdyby ho při krádeži přistihli; později zase tvrdil, že si ji s sebou vzal proto, aby ji mohl použít při páčení dveří. Také při krádeži spáchané v obci Horní Ždár, okr. Jáchymov, "ryl ozbrojen sekerou, které by panně použil proti tomu, kdo by mu chtěl v krádeži zabránit. I ve svém bydlišti byl Kauer považován za člověka surového, což potvrdila i jeho manželka. Jeho surová povaha se nejvýrazněji a velmi krutě projevila v tomto trestném činu trojnásobné vraždy.

Kauer měl na svém pracovišti slušný příjem (průměrně 2000 Kčs měsíčně); přesto však se. mu stále nedostávalo peněz, a proto se rozhodl že okrade Johna, svého spolu­pracovníka, ke kterému docházel do rodiny. K této krádeži se rozhodl proto, že před­pokládal, že John, který měl asi stejný výdělek jako on, bude mít nějaké peníze na hotovosti, protože kromě svého výdělku má ještě příjem za mléko, tvaroh a jiné pro­dukty, které prodávala jeho manželka. Domníval se, že Johnovi mají větší peněžní hotovost uloženou v podkrovním pokojíku, kam Johnové odcházela pro drobné pe­níze v případě, že jí někdo platil za mléko větší bankovkou. Aby měl jistotu že peníze u Johnů skutečně budou, rozhodl se Kauer že krádež provede ihned po výplatě. Bylo mu známo, že John v případech kdy obdrží výplatu před směnou, posílá peníze domů, aby je neměl při práci u sebe; v takovém případě posílal John peníze po svém švagru Bónschovi, kterému sám prokazoval stejnou službu.

I když Kauer byl usvědčen z celé řady závažných trestných činů, prokurátor pro tyto trestné činy žalobu nepodal, poněvadž trest, který by ho za ně postihl, by byl zcela bez významu vedle trestu smrti, který ho postihl.

Úspěšné řešení případu bylo dílem dialektického skloubení hledisek kriminální taktiky a techniky. Úzká součinnost všech zúčastněných složek VB a spolupráce s ostatními odborníky umožnila provádět urychlené a konkrétně zaměřené prověrky osob i věcí a zpracovávat potřebné kriminalistické expertizy.

Zejména lékař, odborník ze soudního lékařství, který úzce spolupracoval s krimi­nalisty, přispěl k urychlenému objasnění případu.

Velkým kladem bylo, že od samého počátku se vyšetřování zúčastnil okresní i kraj­ský prokurátor, kteří se s celým případem důkladně seznamovali a byli tak na proces dokonale připraveni.

Nedostatky možno spatřovat v tom, že příslušní bezpečnostní pracovníci měli již dříve věnovat větší pozornost předchozí Kauerově trestné činnosti, podle známé zásady, že je třeba ihned reagovat na všechny podobné signály, aby bylo možno plnit prvořadý úkol na úseku boje kriminálně trestné činnosti - takové činnosti předcházet.

Zdroj: HSVB

                    Kapitán Karel Vedral

**** vrah Kauer Julius
Datum narození: 27.7.1917 Mostkov o. Šternberk
Datum popravy: 22.5.1956 Praha Pankrác
Trestné činy: vražda, obecné ohrožení §§ 216/1, 2a, b; 190/1a, 3a
(86/50 Sb.) § 338, odst. 1. Výkonu trestu smrti museli být přítomni soudce, prokurátor, náčelník vězeňského ústavu a lékař.

schatzlar