Historie vzniku detektorů kovu

Detektor kovu není žádným moderním výstřelkem, jak by se zdálo. Jeho historie sahá až do 19. století, což už je pěkná řádka let. Docela kuriozní byl i první impulz, který umožnil vznik prvního funkčního detektoru kovu a navíc, první detektor sestrojil velmi známý vědátor. Určitě víte který, nebo ne? Nebudu Vás napínat a poodhalím roužku tajemství. Za úplně prvního tvůrce detektoru kovu se považuje Alexander Graham Bell, vynázce mikrofonu, tefonu a gramofonu. Tento skotský génius zkonstruoval první detektor kovu a důvodem proč zkonstruovat detektoru, byl v podstatě hanebný zločin, v podobě atentátu na prezidenta Jamese Garfielda, tento čin v Bellovi vyvolal onu myšlenku zkonstruovat nějaký stroj, který by pomohl nalézt policii kulku vystřelenou na prezidenta. Ačkoliv praktická demostrace detektoru nedopadla podle jeho představ a hledanou kulku nenašel, musíme tak Bellovi poděkovat za onen převratný počin.

Detektor kovu se také velmi rychle uplatnil v armádě a už v roce 1918, kdy v průběhu bojů První světové války, Francouzi vyhledávali nevybuchlé bomby. Tvůrcem toho vojenského detektoru byl Anglický vědec David Hughes. Přístroj nebyl velmi citlivý ve srovnání s moderními detektory kovů, byl schopen zachytit 10 kg bombu v hloubce 40 nebo 50 cm a menší bomby v hloubce 20 až 30 cm.

Za otce „moderních“ detektorů kovu se považuje Dr. Fisher, který si v oblasti detekce nechal patentovat několik know-how a podílel se také na tovární výrobě detektorů kovu. Podle dostupných informací započala naplno výroba detektorů pro  účely pod taktovkou Dr. Fishera někdy kolem roku 1925.

Nikdy není kouře bez ohně a tím pyromanem, který má na svědomí vývoj ručního detektoru byl Americký obchodník, který vycítil velký potenciál zisku a nechal sestrojit první ruční detektor kovu a jako zdatný obchodník jej poskytl Benitu Musollinimu, který nechal prohledat potopenou galéru císaře Calliguli v jezeře Lake Nemy v Itálii. Detektory kovu si také našli uplatnění i ve druhé světové válce, jako přístroje na vyčištění nacistických minových polí.

V tomto období má velký význam na zdokonalení detektoru pro armádní účely polský důstojník Joséf Stanislaw Kosacki. Protože tehdejší detektory byly pořád dost těžké, používaly spoustu elektronek a k detektoru bylo nutné tahat těžké akumulátory, proto bylo nutné tyto stroje zdokonalit a odlehčit a právě o to, se zasloužil jmenovaný polský důstojník. Detektory zdokonalené poručíkem Kosackim, byly použity při odminovávání polí v druhé bitvě u El Alamo, při spojenecké invazi na Sicílii a Normandii. V podstatě lze říci, že vývoj detektor kovu byl do padesátých let veden v režimu utajení. Zásluhu o komercializaci detektorů kovu má na svědomí Americká firma Whites Electronics z Oregonu, následovaný panem Charlesem  Garrettem. Významná byla 60. léta a vynález tranzistoru, který se začal v detektorech kovu naplno využívat a nahradil tak zastaralé elektronky. Vynález tranzistoru znamenal pro detektorový průmysl obrovskou revoluci a díky nim detektory ubraly na váze a nevyžadovaly tolik elektrické energie. Dnešní detektory jsou plně elektronické, složené z  integrovaných obvodů, jsou lehoučké a umožňují uživateli nastavit spoustu parametrů. V porovnání s prvními detektory kovu, jsou i ty nejlevnější detektory na trhu vlastně skvosty.

Haba