Historie starověkých olympiád: Čest, sláva, bohatství vs politika, úplatky a podvody

Kategorie: Lovci historie, sekce LH a časopis , Nálezy nejenom s detektorem v západní Evropě

Starověké olympijské hry byly jednou ze soutěží mezi představiteli městských států. Od počátku byly politickým nástrojem k prosazení nadvlády nad ostatními. Nezřídka docházelo k manipulacím s výsledky. V různých dobách některé městské státy odmítaly účast a vyvolávaly politický tlak k prosazení vlastních zájmů, jiné byly naopak z her vylučovány. Historie olympijských je plná kontroverzí a mýtů, v mnohém se neliší od těch moderních.

Stručná historie starověkých olympijských her

Hry se konaly každé čtyři roky v Olympii pod slavným chrámem boha Dia. Dle jejich cyklu se počítal čas „na olympiády“. Začínaly v polovině srpna a byly součástí náboženského festivalu na oslavu nejvyššího řeckého boha. V počátcích se konal pouze jeden závod zvaný „ stadion“, což byl běh na cca 192 metrů v přímém směru. První písemně zaznamenaný vítěz olympijských her byl kuchař Coroebus Elis v roce 776 př. n. l.

 

V průběhu staletí se postupně přidávaly další události, jako závody vozů, zápas, běh na dlouhé tratě či box. Nakonec existovalo až 23 různých soutěžních disciplín, přičemž nejvíce soutěží na jedné olympiádě bylo 20. Pikantní byly hry pořádané císařem Neronem, který podle životopisce Suetonia „zavedl v Olympii hudební soutěž“, kterou sám s pomocí úplatků „vyhrál“. Po Neronově sebevraždě museli soudci úplatky vrátit a císařova vítězství byla zneplatněna.

Za necelých 12 staletí se konalo celkem 292 nebo 293 zaznamenaných olympijských her (poslední byly pravděpodobně v jejich průběhu zrušeny). První písemně doložené ve zmíněném roce 776 př. n. l. a poslední se odehrály roku 393 n. l., kdy byly zakázány římským císařem Theodosiem I. z náboženských důvodů – prý byly pohanského charakteru.

Největší společenské akce starověku

Hry byly velice populární a lidé často přicházeli z veliké dálky, aby viděli a podpořili soutěžící sportovce. Cestující bydleli ve stanech a společných „ubytovnách“, kde navazovali přátelství napříč regiony. Známý je příběh o Platónovi, který v Olympii na hrách pobýval v jedné takové společné ubytovně spolu s chudými a pocestnými, kteří netušili, že je slavným filozofem.

„Cizinci byli potěšeni jejich náhodným setkáním […] choval se k nim skromně a jednoduše a dokázal, že je schopen získat důvěru kohokoli v jeho společnosti,“ vzpomíná římský spisovatel Claudius Aelian. Když později Platón pozval nové přátele do Athén, byli ohromeni zjištěním, že je ve skutečnosti slavným filozofem a žákem Sokrata.

Někteří historici se domnívají, že hry navštěvovalo až 50 000 poutníků z celého řeckého světa. Každý městský stát měl své atlety, kteří byli mezi lidmi velice populární. Řecký spisovatel Chariton z 1. století ve svém díle Kallirhoé popisoval, že do Olympie společně se sportovci často dorazil také početný „doprovod jejich příznivců“.

Pouze čest a nehynoucí sláva?

Vítězové obdrželi věnec z olivových listů, pro druhé a další místa žádné ceny neexistovaly. Každý z vítězů měl právo nechat si postavit sochy a vystavit je např. v rodné obci. Jejich vítězství bylo ceněno na stejné úrovni, jako vítězství vojevůdce ve válce. Na počest vítězů uspořádala vláda slavnostní hostinu v prytaneiu, kde měli od té doby stravování navždy zdarma. Vítěz byl často osvobozen od daní a mnohdy také získal cenné dary a bohatství od donátorů.

Krom toho vítěz požíval nezměrné cti. Např. Iccus z Tarentu, který vyhrál v pětiboji na olympijských hrách v roce 476 př. n. l. měl prohlásit, že pro něj „ceny znamenaly slávu, obdiv za života a po smrti čestné jméno.“ Římský historik Velleius Paterculus nazval olympijské hry „nejoslavovanější ze všech sportovních soutěží“. Podle Claudia Aeliana se po návratu do Atén „sebral ve městě dav ze všech směrů“, aby oslavil atleta Dioxippuse (4. století př. n. l.), který zvítězil na olympiádě v pankrátionu, zápasu podobnému dnešním MMA.

Sledovat hry a soutěžit směli pouze muži?

Olympijské atletické hry sice byly výsadou čistě mužskou, nicméně jezdecké závody mohly vyhrát také ženy. První ženou, která dosáhla olympijského vítězství, byla Kyniska, dcera spartského krále Archidama II. Svou cenu získala za trénink koní, kteří vyhráli v tethrippu (závodech dvoukolových vozů se čtyřspřežím) na olympijských hrách v roce 396 př. n. l. Ve stejné disciplíně vyhrála také o 4 roky později.

Mezi diváky ženy nesměly, ačkoli výjimky existovaly: například žena jménem Pherenice se mohla ve 4. století před naším letopočtem zúčastnit jako divák: „Pherenice přivedla svého syna na olympijský festival, aby soutěžil. Předsedající ji odmítli přijmout jako diváka, ale ona promluvila k veřejnosti a svůj požadavek odůvodnila tím, že její otec a tři bratři byli olympijskými vítězi, „ Jak vysvětloval Claudius Aelian.

Příměří během her a politika

V 8. století před naším letopočtem soupeřily o moc v Řecku městské státy. Často působily ve vzájemné blízkosti, což vytvářelo tlak na zdroje a rostoucí konkurenci. Ačkoli konflikty mezi městskými státy byly na denním pořádku, musely také spolu obchodovat, utvářet aliance a podporovat kulturní interakce.

Olympijské hry v tomto politickém kontextu sloužily jako místo, kde se zástupci městských států mohli v míru utkat mezi sebou. Při hrách byly politické intriky a pletichaření naprosto běžné a nezřídka jejich výsledek ovlivnil dění států na dlouhá desetiletí. Důležitá proto byla shoda na příměří v průběhu her.

Začátek příměří oznamovali tři běžci vyslaní z Elis do různých měst. Během tohoto období bylo armádám zakázáno vstupovat do Olympie. Zakázány byly veškeré právní spory a výkon trestu smrti. Příměří mělo umožnit bezpečnou cestu sportovcům a návštěvníkům z celého Řecka. Z větší části bylo dodržováno, ovšem ne vždy: např. Thúkydides psal o situaci, kdy Sparťané měli zakázanou účast na hrách a narušitelé příměří byli pokutováni 2 000 minami za napadení města Lepreum během období ekecheiria.

Na politické scéně žádné příměří neexistovalo. Olympijské hry se se staly nejvlivnější atletickou a kulturní akcí nejen Řecka, ale pravděpodobně celého starověkého světa. Jako takové se hry staly prostředkem propagace městských států a jejich představitelů, kteří vždy hry zneužívali ve vlastní prospěch a posílení vlivu. Výsledkem byly politické intriky a mnohé kontroverze.

Před tisíci lety jako dnes

Reprezentovat rodnou zem na olympiádě je a bylo vždy pro každého sportovce splněním životního snu. Pro vlády a představitele vítězných zemí obrovská reklama, stejně jako možnost se zviditelnit a prosadit doma různé politické cíle a směrem k cizím zemím vysílat různé signály, prostřednictvím obrovského zájmu veřejnosti manipulovat či ohýbat realitu.

Ve starověkém světě byla olympiáda největší kulturní akcí, nejinak dnes – miliardy diváků po celém světě sledují sportovce jejich zemí. Dokonce i takových, které vyšlou své sportovce na mírové hry, ačkoli sami jsou agresory ve válečných konfliktech. Jako tehdy, i dnes slouží olympiáda různým mocenským a politickým cílům. Asi bychom měli sundat růžové brýle a přestat tvrdit, že politika do sportu nepatří, když z něho nezmizela za celých 2 800 let.

Roman Němec

Zdroje: phys.org, anastrophe.uchicago.edu, britishmuseum.org

Model olympie kolem roku 100 př.n.l.

Pankratiasté na nádobě z 5. stol. př. n. l.

muzejní replika bronzového disku


umělecké ztvárnění starověké Olympie


palaestra olympia - místo pro trénink sportovců

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

A to jsem to ještě odtučňoval :-D

Hezkej a moc poučnej článek, ale s tim politickym podtextem si myslim, že seš na "tenkym ledě" co se týče tohoto webu. 🤘🏻

HerrBriz: máš pravdu kolego. Když já slyším slovo,, Olympiáda,, tak si vzpomenu na Mnichov 72 8-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru