Historie pečetidel, pečetí I

Pečetidla měla různou kvalitu a tvar. Vedle typářů z oceli a železa se pečetidla vyráběla ze stříbra, bronzu, zlata, mosazi, slonoviny, tvrdých dřev apod. Jejich tvar musel umožňovat snadnou manipulaci. Z tohoto důvodu měly vedle vlastního negativního pečetního obrazu zabudované nebo sklopné držadlo. Existují i pečetidla ve tvaru kleští i v podobě různých razících kolků, podle toho, jaké pečeti měly být vyráběny.

Obsah pečetidel, která musela být ryta negativně, čímž se vysvětluje řada chyb, především u tvaru písmen podobně jako u mincí, i když ne v takové míře, je velice různorodý. Pečeti majestátní a znakové se odlišují především v tom, že pečeti majestátní mají určitý vnitřní řád. Je to způsobeno nejen vůlí objednavatele, ale i technickými a uměleckými schopnostmi autorů.

Z hlediska struktury dělíme pečeti na dvě základní skupiny. Tou první jsou pečeti mincovní, které jsou dvoustranné, kde avers (přední strana) i revers (zadní strana) mají stejný rozměr a vzájemně se doplňují, teprve dohromady tvoří plnohodnotný celek. V papežské kanceláři i v jiných duchovenských úřadech se používá pouze jedna strana, znamená to, že papež či jiný příslušný hodnostář nebyl ještě posvěcen, to znamená, že ještě nebyl v plném držení svého úřadu.

V některých případech se na mincovní pečeti můžou spojovat i pečeti dvou různých osob či institucí. Pak jde o mincovní pečeť jen ve formálním smyslu. Ve všech ostatních případech jde o pečeti jednostranné, a to i v případě, když velká pečeť má na rubu pečeť menší, označujeme jí jako rubní pečetí (contrasigillum), pro tento účel se používá i pečeť sekretní.

Jednostranné pečeti, i když jsou zapuštěny do ochranné misky, nesou často na zadní straně otisky prstů svého sigilátora, tj. zpečeťujícího úředníka. Pečeti kovové jsou obvykle mincové, voskové naopak nejčastěji jednostranné.

Pojmy

Opis- je napsán na obvodě pečeti. Obvykle v jednou řádku, ale pokud je text delší i ve dvou. Obsahuje text charakterizující jejího vlastníka s vyjmenováním jeho právních titulů (skutečných, ale někdy i nárokovaných), jen výjimečně se uvádí přináležitost k určitému státnímu útvaru, jako tomu bylo např. u hornofalckých měst, získaných Karlem IV. a přičleněných k českému státu.

Nápis- je vložen do celého pečetního pole či jeho části a může vedle základních informací jako u opisu přinášet ještě údaje další, ať už heslovitého charakteru, či vysvětlující vyobrazení.

Exerg- text na obrubě mincovní pečeti (u pečetí Přemysla Otakara II.)

Zakladatel vědecké sfragistiky v Německu a přední heraldik kníže Bedřich Karel I. Hohenlohe-Waldenburg vytvořil základní typologii dělení pečetí do pěti skupin:

1)Pečeti nápisové

Lze je dále dělit podle toho, zda uvádějí majitelovo jméno nebo jen nějakou devízu

2)Pečeti obrazové

Dále se třídy podle toho, zda obsahují architekturu, vztahující se k majitelovu právnímu postavení, či jiné atributy, zejména světce, kteří byli patrony různých institucí a to opět v souvislosti s majitelovým jménem a titulem či bez nich.

2)Pečeti obrazové

Dále se třídy podle toho, zda obsahují architekturu, vztahující se k majitelovu právnímu postavení, či jiné atributy, zejména světce, kteří byli patrony různých institucí a to opět v souvislosti s majitelovým jménem a titulem či bez nich.

3)Pečeti portrétní

a) Bez znaku, které potom třídíme, zda jde o náznak portrétu, tj. znázornění hlavy, poprsí či polopostavy, nebo o celou postavu s diferenciací podle její polohy nebo je-li zachycena na koni v plné zbroji. Specifickou skupinu tvoří pečeti majestátní, zachycující svého majitele s atributy moci na trůně.

b)Se znakem, který postavu doprovází buď na štítě, výstroji koně, či v heraldické výzdobě architektury nebo majestátu, a to opět ve všech variantách, které jsou uvedeny výše.

4)Pečeti znakové

S opisem či bez něho, které lze dále třídit podle rázu znakové výzdoby, totiž zda se objevuje jen některý z heraldických atributů (heraldické znamení, heroldský kus, helmice apod.), štít či celý znak.

5) Pečeti kombinované

Skládají se z prvků předchozích skupin. Pokud však některý z nich dominuje, je třeba přiřadit pečeť do příslušné skupiny.

Při popisech je třeba přihlížet i k míře odrazu reality. Ta bývá zpravidla rámcová, většinou se setkáváme s výrazným schematizováním. Postupem času pronikají postupně prvky skutečnosti a také architektura odráží někdy zčásti realitu, např. vedle zcela schematických zachycení Říma na reversech císařských a zlatých bul se setkáváme v zlaté bule Ludvíka IV. Bavora s pokusem o některé realistické rysy.

I. Hlaváček, J. Kašpar, R. Nový: VADEMECUM POMOCNÝCH VĚD HISTORICKÝCH, INTERNET, VIKY