Historie mincí - Keltové

V raných dobách antiky měl směnou hodnotu většinou jen kozy, krávy a ovce. Problém byl ve skladování, tak vzácného platidla a také s rozmary počasí. Staří Řekové a hbití obchodníci Féničané tedy hledali ekvivalent, který by bečící a trkající “peníze” nahradil.Tím ekvivalentem se staly kovové mince. Nežli se obchodování s touto zástupnou hodnotou majetku rozšířilo, pár desítek let to trvalo, zato když se ve Středomoří osvědčilo, začalo se peněžnictví rozvíjet velmi rychle. Také Keltští žoldáci poznali, že je lepší nosit váček plný mincí, než vozit na hřbetě koně balíky kožešin, které měnili. Kožešiny Keltové vyměňovali s Řeky za víno. Hodnota amfory vína vyjádřená v množství stříbrňáků se jevila také mnohem stálejší a lépe se konfrontovaly ceny jednotlivých kupců. Nejprve Keltové používali především získané řecké mince, avšak brzy – hlavně podle řeckých vzorů – začali razit mince vlastní. Zlaté, stříbrné a bronzové. A stali se tedy jak obchodníky, tak i bankéři a peněžníky, a také těmi, kdo emitovali nové ražby mincí. Na stradonickém oppidu se našly mince z téměř celé Evropy, kromě keltských také řecké, římské, iberské a kartaginské, to svědčí o čilosti a rozsahu keltského obchodu.

Podle mnoha badatelů se stradonické oppidum stalo pravděpodobně hlavním obchodním a výrobním centrem Keltů nejen v českých zemích, ale v celé střední Evropě. I přesto, že nedosahovalo takové rozlohy jako vůbec nejrozsáhlejší oppidum u nás - Závist u Zbraslavi (170 ha), rozvinula se zde obsáhlá výrobní činnost včetně kovolitectví, kovářství (masová výroba železných spon aj.), emailérství, hrnčířství a ražby mince. Poprvé u nás se mezi stradonickými nálezy objevily také jezdecké ostruhy, klíče od domovních zámků a voskové tabulky na psaní. Také tyto výrobky dokazují vysokou civilizační úroveň tehdejších obyvatel Hradiště. Také obchodní styky zdejších obyvatel vyvolávají údiv. Mezi nálezy z Hradiště nechyběly tak exotické předměty, jako mince ze severní Afriky, Galie (dnešní Francie, keltské pravlasti), jižního Německa a samozřejmě mince Římské říše, se kterou Keltové udržovali čilé styky.

Vytvořit repliku duhovky je oříšek. Vyžaduje to dost zručnosti a úsilí, aby vznikly raznice, jejichž pomocí se pak ze střížků kovu razí novověké duhovky…a po pravdě řečeno, laik si to moc neužije. Při dnešní oblibě předvádění historických řemeslných dovedností se zdá, že právě „vyrazit si sám minci“ by mohlo být jednoduchou kratochvílí v mnoha skanzenech a muzeích. Pravá duhovka je malinká, a razidlem na razidlo se trefit.

Hradiště na Sedle (902 m. n. m.) - 1 km jižně od Albrechtic u Sušice, má protáhlý nepravidelný půdorys o délce přes 400 m. Pevnost vznikla kombinací přirozených skalních stěn a uměle navršeného kamenného valu. Kamenné ohrazení známé jako Obří hrad u Popelné v blízkosti kamenných moří, 5 km jihovýchodně od Kašperských Hor, je svou nadmořskou výškou 940 až 980,5 m nejvýše položenou pravěkou stavbou na území ČR. Ohrazení se skládá z vyvýšené akropole a předhradí s celkovou délkou 370 m a šířkou okolo 80 m. Valy z kamenů dosahují výšky až 5 m. Vnější, téměř kolmá stěna kamenných zdí byla lícovaná a nahoře opatřena dřevěnou konstrukcí.

Ačkoliv z bezprostředního okolí Obřího hradu do vzdálenosti 3 až 4 kilometrů není doloženo zlatonosné zrudnění, zvažovali někteří archeologové, že Obří hrad sloužil k ochraně Kelty získaného zlata v širší oblasti.

Po staletí si lidé z okolí nedovedli vysvětlit původ mohutných kamenných valů. V podivuhodném objektu viděli sídlo obrů. V jedné z lidových pověstí se vypráví o nálezu jejich kosti, údajně tři metry dlouhé, kterou vesničané z Popelné použili jako lávku přes říčku Losenici. Nálezy keltských mincí na Obřím hradě naznačují možnost druhotného využití hradiště v 2. - 1. století před n. l. jako zastávky na stezce z Podunají.

V poslední době badatelé vyslovují domněnku o zvláštním účelu Obřího hradu. Předpokládá se, že nejde o obvyklé opevnění, ale o ohrazení posvátného místa. Tomu nasvědčuje fakt, že z vnitřního areálu kamenných valů nepocházejí obvyklé archeologické nálezy střepin nádob, kovových či skleněných předmětů a běžných kuchyňských odpadků, například kostí. Tato interpretace se opírá i o zprávu, kterou zaznamenal Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, že kněží a soudci Keltů, druidové "v určitou dobu roční zasedají… na posvátném místě…, kterýžto kraj se pokládá za střed Gallie". Lze rovněž připustit, že Keltové zde na Obřím hradě uskutečňovali posvátné oběti. Je známo, že tyto oběti se u Keltů přinášely v noci, za měsíčního svitu a obětováni byli bílí býci, nebo dokonce i lidé.

Ještě dodejme, že stopy případných keltských šachet na Kašperskohorsku byly nejspíš zničeny pozdějším středověkým dolováním. Keltské rýžování signalizuje patrně nedávný nález několika střípků keltské keramiky z jihovýchodního cípu Kašperských Hor. Mezi argumenty pro keltskou těžbu zlata v horním Pootaví se řadí i zprávy o nálezech keltských mincí u Kašperských Hor a Sušice.

Text: PhDr. Vladimír Horpeniak, Muzeum Šumavy Kašperské Hory
Foto: Karel Kuklík, Praha

Repliky mincí je možné zhlédnout také v muzeu v Sedlčanech více

http://www.muzeum-sedlcany.cz/

Chcete také najít nějakou historickou minci? Prohlédněte si naše detektory kovu.