Historie mincí - Denáry

Denár je stříbrná mince, která se začala razit již v první polovině 3. století př. n. l. na území římské republiky. Název je odvozen z latinského denarius dena = deset, protože denár se dělil na 10 měděných mincí asů. První české denáry se začaly razit asi po roce 970 nebo ještě na sklonku vlády Boleslava I. ( 935 - 972). V době, kdy vládl Boleslav II. (972-999) došlo k rozmachu mincovní činnosti a ražba mincí je právem spojená s vladařskou mocí.

Na prvních denárech byl zpravidla opis s různě zkomoleným jménem knížete na jedné straně, jméno mincovny na druhé straně a velmi stylizované obrazy chrámu, meče, ruky a dalších jednoduchých symbolů. Od 11. století se začal na mincích zobrazovat sv. Václav. Nejkrásnější denáry vznikly v 1. polovině 12. století - v mincovním poli se objevuje množství různých křesťanských symbolů a i podoba panovníka není již primitivně schematická.

Kolem roku 1000 prochází Český stát krizí, jež se bezprostředně odrazila i na denárech. Rychlé střídání panovníků a rozbroje oslabily hospodářství natolik, že denáry ztrácejí postavení obchodních mincí a začínají se používat jako platidlo i na domácím “hřišťátku”. Mincí je potřeba mnoho, a protože se již nepoužívají pro mezinárodní směnu, sahají česká knížata ke snižování obsahu stříbra a omezení kvality ražby. To vše z důvodů zcela prozaických…

Již za vlády Břetislava I. (1034-1055) byla situace neudržitelná a kníže, přezdívaný “český Achilles”, se ji rozhodl řešit. A tak spatřila světlo světa první česká mincovní reforma datovaná někdy kolem r. 1050. Denár přišel na průměru o 4 mm (denáry malého střížku) a nadále měl vážit již jen 1g. Bohužel, již za Břetislavových nástupců trend z počátku století opět suverénně převládl. Mince sice získávají nové a propracovanější motivy, nicméně jejich kvalita opět klesá. Toto parazitování na poddaných nebylo žádným českým specifikem; ne na omluvu, ale jako pouhé konstatování skutečnosti je nutno dodat, že se těmto praktikám dařilo po celé tehdejší Evropě. Množství mincí v oběhu totiž rychle narůstalo, nikterak těžba stříbra, jehož cena pozvolna stoupala a stoupala… V průběhu 12. století situace došla až tak daleko, že obchodníci navzdory přísným postihům vyžadovali platbu v ryzím kovu, čímž pohřbili smysl mince vůbec. Nad kvalitou mincí naříkají i písemné prameny z tohoto období.

Rozdělujeme je na dva druhy: české a moravské denáry

První se věnoval ražbě peněz na Moravě Břetislav I., jako údělný moravský kníže v letech 1028-1034. Pravidelné mincování se pak rozvinulo po jeho smrti, když moravské úděly byly propůjčeny jeho synům Vratislavovi, Konrádovi a Otovi. Do 13. století pracovaly pro moravské údělné knížata mincovny v Brně, Znojmě a Olomouci, dále pak existovala biskupská mincovna v Podivíně. Od roku 1197, kdy se Morava znovu sjednocuje s Čechami pod Přemyslem Otakarem I. (1197-1230), zanikají ražby bývalých údělných knížectví (i když se otevírají některé další mincovny) a mincovnictví se postupně centralizuje. Moravské denárové ražby mají řadu odlišností od českých denárů. Na Moravě například déle přetrvávají tradiční dvoustranné ražby, nebyly zavedeny velké brakteáty jako v Čechách apod. Jejich éra končí roku 1300, kdy v Kutné Hoře, která se stala ústřední mincovnou celého českého státu, byla zahájena ražba pražského groše.

Na Moravě se razily mince v Brně, Jihlavě, Kroměříži a Olomouci.

Nálezy

Praha
8. října 1894 našli při hloubení základů pro opěrnou zeď v Riegrových sadech kopáči poklad 3000 mincí, především českých denárů, ukrytých kolem roku 1050.

Chotějovice u Bíliny
Roku 1911 byla při bagrování v zahradě bývalého statku objevena nádobka plná českých denárů z 11. - 12. století. Mincí zakopaných po roce 1100 bylo několik tisíc; dělníci si rozebrali asi 400 kusů, zbytek je ztracen.

Mítkovský Mlýn u Chocně
V dubnu 1881 došlo při dobývání pařezů na stráni proti mlýnu na Tiché Orlici k nálezu nádobky s více jak 4200 převážně českých denárů, ukrytých kolem roku 1200.

DENARO (DANARO)

Italské označení denáru, počínaje karolínskými ražbami 9. století a mincemi, které razili němečtí císařové na italském území od 10. století, zejména ve Veroně, Lucce, Miláně, Pavii, Benátkách a Římě. Význam tohoto denáru poklesl ve 13. století s nástupem těžší grošové mince. Výraz se však značně rozšířil zejména ve století osmnáctém, kdy denaro bylo jako 1/12 soldo součástí měnových systémů v mnoha italských státech. V 1. polovině 19. století obíhala tato měnová jednotka i ve švýcarském kantonu Ticino a Bellinzona. Do 20. století přetrvával na italském území pojem denaro jako obecné označení peněz. Plurál denari.

(http://www.21stoleti.cz/, http://www.mesec.cz/, http://www.richtera.cz/)