Historie mincí - byzantské mincovnictví I.

Byzantské a Římské mince se zpočátku příliš neodlišovaly. Později se vzhled mincí změnil. V mincích se začalo odrážet zcela nové umění zvané byzantinismus – podlézání mocným, hanlivé lichocení mocným. Tento směr měl zcela odůvodněný smysl, v Byzantské říši byla absolutní teoretická monarchie a císaři byli pokládáni za náměstky samotného Krista. Jejich podoby pak byly ražené na mincích, lidu to připomínalo všeobecně uctívané obrazy

ikon. I přes „pejorativní“ příchuť byzantinismu za již zmíněné podlézání mocným se stal důkazem, že byzantské mincovnictví utvářela zcela novou kapitolu v oblasti mincovnictví, jejím vrcholem je vznik raně středověké měny, která se stala vzorem pro tehdejší svět.

Na prvních mincích byla ražena Viktorie I. (bohyně vítězství). Později byla vystřídána postavou žehnajícího Krista a následně Pannou Marií (vláda Justiniána II. 685-711). Obraz P. Marie se stal ikonou i pro rakouské nebo maďarské mince a zachoval se až do třicátých let 20. století.

Vliv byzantského mincovnictví se dostal až na území Velké Moravy (9. – 10. století), i když se nerazily mince. Prvky byzantinismu jsou patrné v hmotné kultuře. Ve 12. století dochází k denárové ražbě českého přemyslovského státu, která je ovlivněna románským stylem s byzantskými prvky.

Spolehlivá vnitřní hodnota byzantských mincí se opírala o SOLIDUS (tzv. středověký dolar) – zlatá, původně římská mince o váze cca 4,55 g. Razila se od roku 324 až do zániku Byzantské říše. Její průměrná hmotnost je 3,2 g. Vynikala především vysokou ryzostí téměř nelegovaného zlata. Solidus převzala východořímská říše od Konstantina I., ta dala solidus razit v roce 324 jako 72. díl početní a hmotnostní jednotky římské libry o hmotnosti 327,45 gramu v rámci snah o úpravu mincovního systému. Během dlouhé doby, po kterou byl ražen, došlo pouze k malé redukci ze 4,55 g na 4,25 g, aby se vyrovnal solidům napodobovaným v okolních zemích, které byly raženy v nižší váze. Měnová soustava založená na zlatě, byla určena především pro zahraniční obchod, pro potřeby dvora a vyplácení nájemného vojska, žoldnéřů. Zřídka raženy byly mince rovnající se 1 ¹/₂, 2 nebo více. Nejraženější byl trientes, kdežto s. byl vlastně pouze mincí

početní. Název solidus se používal od 16. století pro polské šilinky a pro š. ražené na území Rumunska.

Stříbrným ekvivalentem solidu bylo na západě dvacet a na východě za Konstantina I. okolo roku 324 dvacet čtyři ražených stříbrných mincí zvaných silikvy (siliguae) o hmotnosti 1/144 římské libry (2,274 gramu). Tím se tehdy na dlouho ustálil hmotnostní poměr zlata ke stříbru a mírně kolísal od poměru 1 : 10, 1 : 12, maximálně 1 : 14.

Zlatý solidus byl nalezen také na našem území, a to v roce 1922 na hoře sv. Klimenta (obec Osvětimany). Mince pochází z 1. poloviny 9. století.

V Byzantské říši byla vytvořena ještě jedna měnová soustava, založená na měděných a stříbrných mincích tzv. follisů (latinsky- měšec, válec).

FOLLIS- byla ražena za císaře Anastasia v letech 491 – 518. Nahradila drobné bronzové mince, již nedostačujících hodnot. Ucelená mincovní soustava z follisů byla vytvořena až za císaře Justiniána. Od roku 539 byl na mincích vyražen římskými číslicemi právě probíhající rok. Od vlády Konstanta II. (641 - 668) se číslování objevovalo jen zřídka.

V důsledku ekonomického a politického úpadku Byzance, musely být měděné a bronzové follisové mince lehčí a menší (cca 9. století). Později byly raženy také bez identifikačních znaků a jejich určení bylo velmi obtížné. Numismatická terminologie je označuje jako tzv. mince anonymní, jsou tedy nazývány jako malé, střední nebo velké bronzy. Od 12. století byly okraje mincí odstřihávány kvůli nedostatku kovu. Získané kousky kovu byly roztaveny. Stříbrných mincí se dochovalo velmi málo a jsou tedy velmi vzácné.

Od 11. století se zhotovovaly mince jen hanebně ražené, zatímco okolní země (především Benátky) razily mince tzv. grosso. Tyto mince měly různé přívlastky např. v Benátkach to byly tzv. grosso matapan. Matapan je ražba z 13. - 14. století. Jde o první grošovou minci v Itálii; nazývala se také grossus venetianus (hmotnost 2,17 g). Rovnala se 12 denari nebo 26 piccoli.