Heinrich Schliemann a zlato Tróji část 1

Přesto byl ve své době archeologem s největším štěstím.  Jeho život byl poznamenán objevem ne jednoho, ale hned dvou pokladů a ztraceného města, které většina renomovaných archeologů považovalo za mýtus.

Heinrich se narodil r. 1822 ve německém městě Beubuckow  jako syn protestantského pastora. Jeho otec opovrhoval běžnými dětskými pohádkami a příběhy a místo nich vyprávěl Heinrichovi klasickou literaturu, kterou překládal do jednoduššího jazyka. Jedním z nejoblíbenějších příběhů byla Homérova Iliada: příběh Parise z Tróji, který unesl krásnou Helenu jejímu řeckému muži, králi Menelaovi a způsobil tak válku mezi Trójou a Řeckem, které ji chtělo zpět. Válka skončila, podle Homéra, když Řekové použili dřevěného koně, ve kterém byli ukryti vojáci, kteří později obsadili město.

Malý Heinrich, když vyrostl, se rozhodl, že půjde a najde město Tróju a jeho poklady. Žádní z jeho kamarádů nesdíleli jeho nadšení kromě Miny Meincke, dcery nedaleko žijícího farmáře. Schliemann později napsal, „Minna vstoupila do všech mých budoucích plánů. Rostlo mezi námi silné pouto.  V naší dětské jednoduchosti jsme si slíbili věčnou lásku.

ILIADA

Iliada je pokládána za jednu z významných prací západní literatury. Složena před více než 2.700 let pravděpodobně slepým básníkem Homérem a popisující válku mezi Řeky a Trójany. Válka byla zapříčiněna krásnou Helenou, která byla provdána za Řeckého krále Menelaa.

Paris, syn Trojského krále Pirama, byl vyzván, aby rozhodl soutěž krásy mezi Olympskými bohyněmi, Herou, Athenou a Afroditou. Afrodita, bohyně lásky, podplatila Parise slibem, že se krásná Helena stane jeho ženou i přesto, že je již zadána. Paris její úplatek přijal, unesl Helenu a odvezl ji zpět do Tróji.

To mu přineslo hněv všech Řeckých králů, stejně jako bohyní Hery a Athény. Menelaus povolal svého bratra Agamemnona, krále a pána mnoho řeckých států aby mu pomohly pokořit Tróju a získat jeho ženu zpět. Agamemnon požádal další řecké krále a válka trvala celých deset let.

Homérova báseň vypráví tři příběhy: Utrpení Trojského lidu, hrdinství mezi Řeky a žárlivost a souboje mezi bohy. .
Mnoho válečníků na obou stranách bylo během této války zabito, včetně slavného Achilla, který byl dle pověsti zranitelný pouze na patě (dtud také pochází fráze „Achillova pata“, synonymum“, synonymum pro něčí slabé místo) a také hrdinného Trojana Hectora.

Symbol, který nejvíce připomíná Trojskou válku, dřevěný kůň se však v Illiadě neobjevuje, ale Homér… Odyssea je příběh Odyssea a jeho desetiletého putování na jeho zpáteční cestě domů z Trojské války. Na konoci války Řekové urazili bohy a Ti se rozhodli, že Řekům ztíží jejich návrat domů. Odysseova cesta byla tou nejdelší. V jednom bodě své cesty večeří s králem.

Během této večeře slepý básník vypráví příběh o konci Trojské války: Válka se nevyvíjela pro Řeky dobře. Achilles, jeden z nejsilnějších bojovníků, byl zabit. Odysseus navrhuje, aby předstírali, že se vzdávají a odplouvají pryč, zatímco zároveň zanechávají na pláži sochu velkého koně. Kůň vypadá jako oběť bohyni Athéně, ale její útroby skrývají nejodvážnější a nejsilnější řecké vojáky. Trójané na konci války oslavují své vítězství a prolomí obranné městské zdi, aby mohli vzít sochu koně dovnitř. Řecké lodě se potichu vrátí během noci zpět. Vojáci vylezou ze svého úkrytu v soše, zabijí strážce, což umožní Řekům se dostat přes městské zdi do města. To je poté napadeno a spáleno. Helena je odvezena zpět do Řecka.

V devíti letech plánují, že až vyrostou, tak se vezmou a prozkoumají nedaleký zámek, který měl patřit slavnému loupeživému baronovi, Henningovi Von Holstein. Najdou jeho skrytý poklad, který využijí pro svou plavbu do Malé Asie, aby nalezli Trójský poklad.

Bohužel to jim nebylo umožněno. Rodina pastora Schliemanna odpadla společně se zbytkem komunity a Heinrick měl zakázáno se se svou mladou přítelkyní vídat. „Zakusil jsem mnoho problémů v různých částech světa, ale žádné z nich mi nepůsobili takovou neskutečnou bolest a utrpení, které jsem prožíval ve svých devíti letech při odloučení od mé malé nevěsty.“ napsal Schliemann později.
Ve čtrnácti letech se Schliemann vyučil prodavačem v místních potravinách. Když si zranil záda a již dále nemohl zvedat těžké věci, odstěhoval se do Hamburku. Pro své zranění si nebyl schopen udržet práci a tak se zapsal jako stevard na lodi. Loď se potopila během velké bouřky u pobřeží Holandska. Na zpáteční cestě do Amsterdamu našel pouze špatně placenou práci.
 
Schliemann mohl na této pozici zůstat po zbytek života pokud by neobjevil svůj talent na cizí jazyky. Naučil se sám anglicky, holandsky a francouzsky. Později se naučil španělsky, portugalsky a italsky. Znalost těchto jazyků mu umožnila najít dobré místo v podniku zabývajícím se dovozem a vývozem. Naučil se také rusky a v r. 1846 odjel do pobočky v Petrohradě. Zatímco zde zvýšil obchodní činnost svého zaměstnavatele, si také vydělal malé jmění obchodováním s barvením indigo.

Nyní na své cestě úspěchu napsal Schliemann svému příteli v Německu a poprosil ho předat  jeho nabídku k sňatku své dětské lásce. Byl zdrcen, když se dozvěděl, že se před měsícem vdala za někoho jiného.
Heinrich Schliemann

Schliemann odcestoval do Kalifornie podědit bohatství nashromážděné jeho bratrem v r.1849 během zlaté horečky. Po příjezdu zjistil, že peníze byly pryč, avšak Schliemann dokázal zdvojnásobit své vlastní prostředky díky trhu se zlatým prachem. Schliemann se stal naturalizovaným americkým občanem, ale vrátil se do Ruska v r. 1852, kde se oženil. Jeho sňatek však nevydržel. Obchody byly stále dobré a v r. 1863 ve věku 41 let Schliemann odchází do důchodu jako milionář. Díky tomu mohl cestovat a navštívit ostrov Ithaka a Mycenae, domovy Odyssea a Agamemnona, dva z králů, kteří bojovali v Trojské válce. Poté překonal može do Turecka, aby zde hledal samotnou Tróju.

Většina historiků a archeologů své doby věřila, že Trója nikdy opravdu neexistovala. Hrstka těch, kteří věřili v opak, odkazovala na vrch Bunarbashi, který se nachází několik kilometrů ve vnitrozemí Egejského moře jako možné místo, kde se Trója nacházela.
Schliemann navštívil Bunarbashi, ale nezdálo se mu. Epos Iliada zmiňoval, že Hora Ida byla vidět z hradeb Tróji. Z Bunarbashi nemohla být vidět. V Iliadě také bylo uvedeno, že řecký válečník Achilles pronásledoval Hectora třikrát kolem městských hradeb. Bunarbashi měla prudký svah na jedné straně, takže by to byl nemožné. Vzdálenost od moře se také zdála špatná. Osm mílí se Schliemannovi zdálo moc, protože odhadl na základě eposu, že by to nemělo být více než 4 míle.

Použitím geografického klíče z jeho kopie Iliady Schliemann objevil další kopec v blízkosti vsi Hissarlik, která by odpovídala popisu. Také vzdálenost od moře byla správná, Hora Ida byla také vidět a povrch kolem výběžku byla rovná, takže kdokoli mohl běžet kolem dokola městských hradeb. Schliemann provedl pár ověření a zjistil, že již pár lidí došlo ke stejné doměnce. V r. 1822 Charles Maclaren ze Skotska vydla knihu ve které prohlásil, že Hissarlik byl bájnou Trójou. Frank Calvert, angličan žijící v Turecku také věřil stejné hypotéze. Calvert získal alespoň polovinu kopce.

Němec byl nadšen, ale před tím, než začal kopat odjel do Paříže studovat archeologii, napsal knihu o Tróji a získal svůj titul Ph.D. z Roztocké univerzity v Německu. Před zařízením výkopových prací se Schliemann rozhodl rozvést se se svou ženou a oženit se s jinou. Svému řeckému příteli napsal, aby mu našel řeckou ženu. Schliemann napsal, že musí být mladá, sirotek a nejdůležitější věc, že bude milovníkem Homéra a jeho Iliady. Přítel mu našel sedmnáctiletou Sophii Engastromenos. Když se spolu setkali, Schleamann ji vyzkoušel z Homéra a ona jeho zkoušku zvládla. Byli oddáni v Athenách. Schliemann našel svou vlastní Helenu.

Edikt, či povolení bylo vyžádáno od Turecké vlády, aby mohl Schliemann v Hissarliku započít výkopové práce. V povolení bylo uvedeno, že pokud bude nalezen jakýkoli poklad, bude tento rozdělen vládou. Výzkum započal v r. 1871 se sedmdesáti mítními pracovníky. Schliemann začal zkoumat svah hory. To co objevl nebyly zbytky města, ale pozůstatky jedenácti měst, z nichž každý stojí na troskách dřívějšího osídlení.

Vykopávky v Hissarliku

Nejspodnější města, která jsou označeny jako Trója I., jak se Schliemann domníval, musela být zničena zemětřesením čehož dokladem jseou trhliny v jejich základech. Vzhledem k tomu, že Řekové dle Homéra zničili ohněm, nemohly tyto základy být zbytky města zmiňovaného v Illiadě. Trója II, další vrstva, byla spálena. Schliemann rozhodl, že toto musí být Trója z Homérova příběhu. Následující sezónu najmul 160 mužů, aby odkryli tuto vrstu hory. Vědecká archeologie bohužel ještě nedozrála a tak tyto práce zničila většinu z pozdější doby a vývoje města.

Hlavním cílem Schlieamannova snažení bylo najít to, co se nazývalo „Priamovým pokladem.“ Podle Homéra, Priam vládl Tróje během války. Schliemann věřil, že Král musel ukrýt svůj poklad někde ve městě aby tak zabránil jeho odcizení Řeky, kdyby válku vyhráli. V květnu či červnu 1873 pozorovali Schliemann a Sofie výkopové práce, když Schlieamannovo oko zahlédlo záblesk mědi v boku jedné z šachet. Když se dostal dolů zjistil, že se jedná o  měděnnou nádobu zasazenou ve zdi. V nádobě byla díra, kterou bylo vidět zlato ukryté uvnitř. Požádal svou ženu, aby poslalal dělníky na přestávku, zatímco použil svůj nůž, aby vyjmul nádobu ze zdi. Sofie se k němu později přidala a tak se oba na objevu podíleli.

„Zatímco muži odpočívali a svačili,“ napsal později, „jsem vyřezával Poklad velkým nože, což znamenalo velkou námahu a bylo také velmi riskantní, protože zeď hradeb nad se mohla na mě kdykoli zřítit. Ale vidina tolika předmětů, z kterých každý má pro archeologii nedocenitelnou hodnotu, mne činila nezodpovědným. Nepřipouštěl jsem si žádné nebezpečí.“

Foto: Na snímku má na sobě Sophie Schliemann zlaté naušnice a náhrdelník nalezené v Tróji

Poklad obsahoval zlaté naušnice, náhrdelníky, nádoby ze stříbra a zlata a mnoho dalších předmětů. Nejpůsobivějšími byly dva zlaté diadémy, které pravděpodobně patřily přímo královně či princezně. Poklad byl propašován ke Schliemannovi domů a poté pryč ze země.
Turecká vláda nebyla nadšena a Schliemanna zažalovala. Vysoudili $5.000, které Schliemann nejprve odmítl zaplatit, později však polevil a zaplatil turecké vládě pětkrát větší sumu než mu pokuta ukládala. Turci nakonec Schliemannovi opět povolili vykopávky v Tróji, ale tentokrát byl pod ostřížím dohledem.
Schliemann se rozhodl začít znovu kopat v řeckých Mykénách, které byly domovem Agamemnona, vůdce Řeků, kteří napadli Tróju. Město bylo v troskách od r. 468 př. n.l. Na rozdíl od Tróji bylo toto místo velmi známé. Schliemann očistil brány města a začal kopat  kolem zvláštních kruhů z kamenů u vchodu. Nalezl 19 hrobů a poklady nalezené v hrobech byly cenější než Trojský nález. Jedním z nalezených předmětů byla zlatá posmrtná maska (viz začátek stránky). V domění, že našli královský hrob Schliemann řekl: „Díval jsem se na tvář Agamemnona!“.

Přes všechno své štěstí při hledání pokladu, se Schliemann v mnoha faktech mýlil. Později archeologové datovali nalezený poklad z Mykén o 200 dříve než byla doba, ve které Agamemnon žil a i Trójský poklad byl později datován přes tisíc let dříve než byla Homérova Trójská válka. V r. 1878 se Schliemann vrátil do Tróji a objevil dva další malé poklady. R. 1879 si přizval asistenta, Wilhelma Dorpfelda, který pokračoval na vykopávkách v Tróji i po Schliemannově smrti a prohlásil, že Trója VI byla opravdu bájným městem z Homérovy básně.

Doprfeld později změnil svůj názor, když Carl Blegan v r. 1932 oblast prozkoumal. Blegan předložil důkazy, že Trója VII byla tím pravým Homérovým městem. Dorpfeld ve svých osmdesáti letech s ním souhlasil.
V r. 1880 Schliemann, který do té doby zestárl, se rozhodl, že potřebuje najít trvalý domov pro Trójský poklad. Daroval jej muzeu v Berlíně, Německo. Během druhé světové války poklad byl zabaven ruskou armádou a nyní je vystavován v Puškinově Muzeu v Rusku.

Ano, Schliemann měl velké štěstí. Nedávno se někteří historici ptali, zda opravdu neměl jen velké štěstí. Několik incidentů, o kterých Schliemann napsal v jeho životě se ukázaly jako výmysly. To vedlo některé archeology k doměnce, zda některé z jím nalezených pokladů nebyly jen moderní padělky, které by podpořily jeho vlastní pověst.

Dokonce i krásná, ale mylně pojmenovaná „Agamemnonova maska“ byla podrobena kontrole. Byl Schliemann padělatel? Či ji upravil, aby vše bylo dramatičtější? Prozatím nikdo nedokázal, že se jedná o padělky a i přes některé lži v jeho spisech jeho tvrzení, že našel město Tróju, je platné.

 
Pokud jde o Tróju samotnou, stále skýtá spoustu archeologických záhad. Studie ukazují, že lidé, kteří postavili první Tróju nebyli ti samí, kteří zde později žili v době Trojské války. Kdo byli tito první lidé a co se s nimi stalo? Homérova báseň předkládá, že válka byla způsobena únosem ženy Řeckého krále. Je těžké uvěřit, že by Řekové bojovali v desetileté válce jen kvůli ženě. Co tedy bylo pravým důvodem nepřátelství? Legenda praví, že Trója padla, když Řekové postavili dřevěného koně, který skrýval vojáky a jež nic netušící Trójané přivezli do města. Je to pravda?

Tyto otázky zůstávají výzvami pro budoucí archeology, kteří budou hledat poklady ve starobylé Tróje.

(pokračování za 7dní)