Gian Gastone de' Medici 1671 - 1737

Zdravím všechny lovce a lovkyně pokladů. Sedím teď v práci na noční,projíždím fotky v telefonu a nebylo by fér se nepodělit o něco tak krásného, proto vkládám pro potěšení oka a doplnění v katalogu tento starší letošní nález, nikoliv z důvodu chlubení se apod., ale pro uchování fotografií než znovu ztratím telefon ..

Tak se zlatiíčka pohodlně usaďte...budu Vám opět vyprávět pohádku..Dnes tu O zatoulaném kuřátku . Byl mrazivý leden, venku ležel sníh. Foukal studený vítr a na obloze se povalovaly husté mraky, ze kterých jakoby každou chvíli mělo něco padat, ale doma se mi sedět nechtělo. Jsem starej ošlehanej zálesak, tak mne nic nemůže překvapit. Byl jsem domluvený s Pinďou (kámošova přezdívka), že zaběhnem provětrat detíky a zkusíme třeba nějakou novou lokalitu. V tom mi pípl mobil ... aha, už je nachystanej  a tak vyrážíme, napadlo mne...a čtu. ..Hele sorry dědku, já dnes nemůžu, ale jestli chceš tak tě někam hodím a pak pro tebe přijedu. No nic, povzdechl jsem si, tak zase budu muset vyrazit sám. Ok v poho. Vyzvedni mě, jsem nachystanej. ..odepsal jsem a šel si obouvat kecky....

"Tak kam to bude?", řekl mi Pinďa, když jsem nalézal do auta a po krátké domluvě mě odvezl na určené místo. Při příjezdu jsme pokouřili, poklábosili o všem možném a nemožném, Pinďa mi popřál ať se daří a že jsem stejně blázen...zadrnčel motor a za chvíli uz bylo z dáli slyšet jen vzdalující se vůz. Obklopilo mne naprosté ticho...tak kam vyrazit, problesklo mi hlavou? Namířil jsem si to do kopce k lesu. Z větví opadával mokrý sníh a každou chvíli jsem za krkem vyklepával nějaký ten odpadlý kousek, no nic. Asi po hodině prodíraní se lesem přišel první signál ..á patrona, pak dlouho zase nic, vylezl jsem kopec a přemýšlel, zda zkusit pole či se dále prodírat lesem a zaujala mne zajímavá zalesněná stráň, tak jsem se rozhodl, že ji prozkoumám a vyrazil.

Chodil jsem sem a tam, všude po zemi spousta mokrých klouzavých větví, tak bacha ať si nerozbiješ hubu dědku, pomyslel jsem si a v tu chvíli, jako když mi někdo dá skluz, už sem se válel ve stráni. "K....a f.x, s..u na to!!. Ještě se tady rozlámu." blesklo mi hlavou a radši jsem to vzdal a cely zmáchaný a špinavý zkusil pole opodál. Už jsem po něm párkrát chodil, ale po té dnešní bídě a pachtění se lesem to vypadalo jako nejpřijatelnější volba odnést si domů alespoň nějaký ten dvouhalířek. Chodil jsem křížem krážem dlouho nic nepíplo a v tom slyším pod sněhem obstojný signál. Kopnu a vypadl na mne z díry vytoužený 2haler.. sláva, je splněno. Chodil jsem už veselejší sem a tam a přišel další signál. Plomba a další plomba. Očistím, strčím do kapsy a pokračuji v hledání. Ozval se signál čistší, ale rozmazaný, který nešlo důkladně zaměřit. No nic, kopnu to s myšlenkou "asi nějakej plech" a opravdu, kousek zavařovačky. Zahrábl jsem díru a popošel kousek blíže k asfaltce, co vedla opodál.

Mávám detíkem sem a tam a najednou přišel zvláštní těžký tajemný signál. Hlavou mi proběhlo..."Á další kus zavařovačky" a pustil jsem se do kopání. Obracím těžkou nasáklou hroudu a koutkem oka sem si povšiml tenounkého vroubkovaneho platku vystupujiciho napříč z hroudy. Co to je? Odhrnu rukou kus hlíny a v tu chvíli jsem zíral s hubou a očima dokořán, jako když bych chtěl volat o pomoc nebo mi někdo sebral hračky. Rozklepala se mi ruka, naběhl mi po zádech mráz a zatočil se se mnou celý svět. Tvl ,tvl ,tvl to není možný joo tvl to není možný ...brblal jsem si pro sebe, když jsem ho vytáhl na světlo. V tu chvíli byly všechny starosti a strasti zapomenuty a já se mokrý od hlavy až k patě kochal tímto neskutečným kolečkem Toskánského velkovévody z rodu Medicejských, o které jsem se s vámi musel podělit. Co dodat kůzlátka, a tak končí má pohádka O zatoulaném kuřátku....Detektor je pro mne celý život, ne kvůli zisku, ale kvůli volnosti, svobodě a relaxaci v přírodě. Chodím kdykoliv mám volno. Stovky hodin strávených v terénu v jakémkoliv počasí, studování starých map, spousta návratů z hledačky bez jediné kloudné mincičky či věci, která by vůbec stála za zmínku, ale stejně mě to nikdy neodradilo. Jsem bojovník a je to pro mě to nejlepší uvolnění se od všech starostí a strastí každodenního života a když se občas štěstí unaví, tak sedne i na vola. Přeji všem lovcům a lovkyním tento krasný pocit, mnoho úspěchů a spoustu hezkých nálezů. Buďte všichni hlavně zdrávi, mějte se a smějte se,zdraví Jednorukey....P.S.: Až se k tomu dokopu, tak v brzké době slibuju další pohádku s nějakou tou omáčkou, než opravdu potratím ten mobil, aby bylo na co koukat....