Germánské kmeny na našem území

Germánské kmeny patřily mezi indoevropské skupiny kmenů, které sídlily v severní, západní a střední Evropě. Většinou používaly názvy svých kmenů a souhrnný název Germáni jen zřídka. Někteří jazykovědci se domnívají, že název je dokonce keltského původu. První zmínka o germánských kmenech na našem území se vyskytuje v římské literatuře- keltští Bójové zvítězili nad germánskými Kimbry, někde v severním sousedství Boiohema (cca 113 př. n. l.).

Germáni se dobývali na keltské území poměrně dlouho. Vše ale probíhalo bez krveprolévání a násilí v podobě nepokojů. Vzájemné soužití totiž přinášelo užitek oběma stranám. V době, kdy se Germáni probíjeli na keltské území, byli Keltové na vrcholu slávy, a tedy mohli bez problémů Germány zastavit. Byli také nižší kulturní skupinou, a tak mnoho zvyků a jazykových výrazů převzali od Keltů. Germáni předčili Kelty svým počtem, nikoliv silou.

Mezi germánské kmeny, které pronikly na území našeho státu, patří Markomané. Ti se přesunuli z Pomoraví do Čech na konci starého letopočtu, setrvali tu až do konce 4. st. n. l. Někteří historici tvrdí, že vlastně nikdy neodešli, ale byli převzetí jinými přesídlenci. Markomané patřili k Svébům, skupině východoevropských Germánů. Společně pak bojovali na území dnešní Francie proti Římanům. Roku 58 př. n. l. zaútočili pod vedením Arivista na Césarovy linie, ale byli poraženi a nuceni ustupovat k východu, proto se dostali až na naše území.

Archeologové se odnepaměti dohadují, jestli zbraně a hrnce nalezené na našem území patří k „starým Čechům“ nebo „starým Němcům“. Neověřitelné důkazy samozřejmě nahrávaly k tomu, aby byly využity pro silná slova na obou stranách, ale v dnešní době, kdy už archeologie disponuje dokonalejšími metodami a technikou, je takových neověřitelných

důkazů čím dál méně. Germáni nevyhnali všechno keltské obyvatelstvo, usedlejší část, která bydlela v odlehlých oblastech, zůstala. K postupnému míšení kmenů docházelo i při příchodu Slovanů. Vedle Markomanů obývali ještě Lygiové- Horní Slezsko, Silingové (větev vandalská) za Krkonošemi, Burgundové na Odře a Vartě, Gotové na dolní Visle, Semnoni v Lužicích a Brambořích, Hermunduři v Sasích a za nimi Langobardové, pak Nariskové za Šumavou.
Dalším germánským kmenem, který pronikl na naše území, byli Kvádové. Podobně jako Markomani museli utéct před římskými jednotkami na východ. Usadili se na území dnešní jižní Moravy, jihozápadního Slovenska a Horního Rakouska. Na Moravě se Kvádové etnicky „smíchali“ s kmenem Kotiků, který tam stále žil.

NALEZIŠTĚ

Praha- Lysolaje - nález hrobu bojovníka s koněm, který byl objeven v roce 1906 při stavbě nové silnice na zahradě domu č.p. 23 (v Čábelecké ul.). V hrobě byla nalezena skrčená kostra člověka, kosti koně a keramická nádoba.

Hulín- na místním katastru byla nalezena dvě germánská sídliště. U Izidorka a ve Vysokém trní. Následný průzkum přinesl kroměřížskému muzeu bohaté nálezy a poznatky. Nalézala se zde především hrubá barbarská keramika. Zlomky jemnějších

nádob, vyrobených již na hrnčířském kruhu, sklo dokonce se značkou římské dílny, kostěný hrací kámen i nálezy bronzových spon. Nalezené osady pochází z 2. – 4. st. n. l. ojedinělý je nález římské mince duponius císaře Trajána z let 114 až 117, pocházející z polí směrem k Pravčicím.

Mohelno na Třebíčsku- při stavbě vodní nádrže v lokalitě zvané Kočičák u Sřipského potoka, po skrývce ornice na území asi šesti hektarů se podařilo na jednom místě objevit nálezy z různých období. Kromě starší a mladší doby kamenné také z doby římské. Vše teď zkoumají odborníci v jihlavském muzeu. Ze zhruba 4000 keramických úlomků se snaží znovu sestavit nádoby. Jedná se o keramiku, kterou se vyráběli za vlády římského císaře Valense, členové kmenů Markomanů a Kvádů. Jedná se o hrnce a mince o různé kvalitě. Našla se také mince, na které je zobrazen císař Valens.

A na závěr něco pro pivaře: Předchůdce dnešního piva kvašený nápoj z naklíčeného obilí - znali lidé už v mladší době kamenné. Přes všechny snahy se nepodařilo odhalit, jak pivo vzniklo; obecně se předpokládá, že nebylo vynálezem, ale dílem souhry náhod. Pivo vařili na našem území keltští Bójové, germánští Markomané a Kvádové a později i Slované. Základní princip přípravy piva zůstal po staletí stejný.

Velké změny však prodělal tech. postup výroby. Původně vařily pivo ženy. Postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z empirických poznatků. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů na mladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženy připravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávaly v chudých rodinách až do poloviny 19. století.

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.