19.01.1862 - Generál Králíček

Narodil se 19. ledna 1862 v Hustěnovicích na Uherskohradišťsku jako nejmladší z osmi dětí a ještě jako chlapec osiřel. Život se s ním nemazlil, přesto se generál Rudolf Králíček zařadil mezi nejvýznamnější vojevůdce rakousko-habsburské armády. Chybělo málo a mohl se stát dokonce „nejvlivnějším“.

Jeho vyniknutí bránily neustálé zdravotní komplikace, často trpěl nemocemi. Jeho zdravotní stav byl velmi křehký a prodlužováním pobytu na frontě se stále zhoršoval. Králíček se narodil v rodině železničáře a vojenskou dráhu započal jako osmnáctiletý v roce 1880 nástupem do kadetní školy. Patřil mezi šikovné vojáky a v době vypuknutí první světové války měl již hodnost podmaršálka, který vedl 28. pěší divizi v Lublani.

A i nadále úspěšně postupoval ve funkcích. Na ruské frontě se stal velitelem IX. armádního sboru třetí armády. „Zanedlouho stál včele armádní skupiny „Králíček“ spolu se 4. armádou sváděl těžké boje v Rusy o přístupu do Karpat. V průlomu ruské fronty u Gorlic v květnu 1915 dobyl jeho sbor Rzeszów a pronikl k Sanu,“ píší historikové včele s Jiřím Pernesem v knize Pod císařským praporem.

V červnu za Brusilovovy ofenzívy udržel ve svém sborovém pásmu linii obrany na řece Sereti v těžkých bojích s ruskou přesilou. O měsíc později se mu podařilo dostal až ke Lvovu. Na podzim ale jeho působení na ruské frontě skončilo, protože onemocněl a musel být hospitalizován. V únoru 1917 odjel na italskou frontu, kde se stal velitelem XVI. armádního sboru Boroevićovy 5. armády u Gorice. Dokázal dobře organizovat obranu během desáté a jedenácté sočské bitvy. Vysloužil si tak v květnu 1917 povýšení na generála pěchoty. Značné ztráty ale jeho jednotka kvůli nedostatečné podpoře utrpěla během poslední ofenzívy rakousko-uherské monarchie, kdy sbor útočil na Piavě v obtížných podmínkách říčního ostrova.

Na podzim musel Králíček kvůli nemoci opět do nemocnice a na frontu se již nevrátil. „Že patřil mezi spolehlivé a uvážlivé velitele dokazuje fakt, že se v roce 1918 ocitl mezi kandidáty na šéfa rakousko-uherského armádního sboru. Podle všeho to bylo na popud samotného císaře Karla, který si během návštěv fronty vždy udělal na Králíčka čas,“ uvádí ještě historici. Proč nakonec nebyl pro tuto funkci vybrán, se dodnes vlastně neví. Důvodem mohly být právě nemoci, které generála trápily.

Po válce byl Králíček penzionován jako generál československé armády a zemřel 4. ledna 1946 v Českém Těšíně. Byl rytíř Leopoldova řádu a nositel nejvyššího císařského řádu Železné koruny I. stupně, držitel Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile s červenou stuhou, Vojenského služebního odznaku II. třídy pro důstojníky, Jubilejní pamětní medaile pro brannou moc, Vojenského jubilejního kříže a mariánského kříže Řádu německých rytířů. V lednu 2016 uctili památku generála Králíčka v jeho rodných Huštěnovicích odhalením pamětní desky u památníku padlým obětem v 1. světové válce.

1- arcivévoda Evžen, 2- gen. Králíček

 Zdroj: www.europeana.eu, Jíří Pernes a kolektic autorů: Pod císařským praporem, http://www.hustenovice.cz/