Fakta a mýty o Hitlerově zdraví

Existuje obrovské množství teorií o tom, jak to ve skutečnosti bylo s Hitlerovým zdravím. Někteří říkají, že byl závislý na drogách, jiný ho zase označují za oběť hypnózy.  V Německu však vyšla minulý rok kniha, v které se tvrdí, že drogy a nemoci neměly téměř žádný vliv na jeho jednání…
Adolf Hitler měl ke svému osobnímu lékaři Theodoru Morellovi otcovský vztah. „Můj drahý doktore, já se tak velmi těším na ráno, až se s Vámi setkám“, píše se ve vzkazu od Hitlera. Ten byl přesvědčen, že právě Theodor Morell mu několikrát zachránil život. „Můj drahý doktore, jestliže oba přežijeme válku, čeká Vás velká odměna“, píše se v Hitlerově korespondenci.
Traudl Junge, která vykonávala funkci Hitlerovi tajemnice během války, později prohlásila, že vůdce byl naprosto závislý na Morellovi. Ironií osudu však je, že lékaře neprovázela příliš lichotivá pověst. Když se Eva Braunová, Hitlerova dlouholetá družka, stěžovala na to, že Morell nedbá na svou osobní hygienu, Hitler se jej zastal a prohlásil:“Morell tady není, aby tu voněl, ale je zde proto, aby mne léčil!“  Mezi nacistickými prominenty se jeho lékařské schopnosti zpochybňovaly běžně. Generál Heinz Guderian o něm mluvil jako o tlustém šarlatánovi a Hermann Göring mu vymyslel novou přezdívku: mistr říšské stříkačky. Šířily se také pomluvy, že Morell udělal z Hitlera hnusného narkomana.

Teorií je mnoho

Obrovské množství spekulací se vyrojilo hned po válce. Dokonce se tvrdilo, že Hitler byl gay a schizofrenik. Aby toho nebylo málo, začala skupina vědců vysvětlovat jeho hrůzostrašné chování jako následek nepovedené hypnózy. Hodně pikantní jsou také informace tykající se Hitlerových genitálií. Říkalo se, že měl malý penis, jedno varle a syfilis. Ve výsledku byl tedy Hitler zakomplexovaný narkoman, kterému dělal dealera jeho osobní lékař.
Všechny tyto teorie jsou velmi nebezpečné. Kdyby byly skutečně pravdivé, v důsledku by to znamenalo, že byl Hitler duševně nemocný a to by ho mohlo částečně zprostit viny za všechny jeho hrůzné činy. Možná naštěstí se ztratila veškerá zdravotní dokumentace týkající se Hitlera. Popírač holocaustu David Irving a jemu podobní by totiž mohli materiály využít ve svůj prospěch a přizpůsobit si historii k obrazu svému. K dispozici tak mají vědci pouze poznámky Morella a výpovědi svědků. 
Minulý rok však vyšla v Německu nová kniha „Byl Hitler nemocný?“. Historik Henrik Eberle a profesor medicíny Hans-Joachim Neumann pomocí moderní lékařské analýzy zjistili nová fakta a rozhodli se je uveřejnit právě v této publikaci. Vesměs se jedná o dost šokující věci, kterým lze jen těžko uvěřit. V knize se například píše, že Hitler měl zubní výplně ze zlata, které patřilo židům. Navíc autoři sestavili seznam 82 medikamentů, které měl podle historických dokumentů vůdce užívat. To znamená, že Morell byl ochotný vyhovět každému jeho přání v souvislosti s léky. Pravidelně byl Hitlerovi podáván roztok glukózy a vitamínů, který mu pomáhal v boji proti únavě. Pokud to šlo, nechával si všechny léky aplikovat intravenózně, protože byl skeptický vůči tabletám a pilulkám.
Od roku 1944, kdy se Hitler setkával s Evou Braunovou, mu prý také Morell píchával injekce testosteronu, které v sobě navíc měli extrakty z varlat býků. Z poznámek tohoto lékaře dále vyplývá, že člověk, který sám sebe považoval za největšího vůdce všech dob, trpěl každodenními pocity strachu a byl neustále nemocný. Jeho největším bubákem se stal až panický strach z rakoviny. Ani jeho proslavené projevy, na kterých křičel z plných plic, mu na zdraví nepřidaly. Stále více chraptěl a z krku mu museli lékaři dvakrát odstraňovat polypy. Kromě toho měl vysoký krevní tlak, chronické gastrointestinální křeče a byl také dost choulostivý. Když se jednou nakazil od svého holiče rýmou, vztekal se jako malé dítě.

 
Hitler a vegetariánství

Že byl Hitler vegetariánem, je veřejně známé. Vedly ho k tomu trávicí potíže. Nacistická propaganda však tento fakt využila a udělala ze svého vůdce milovníka zvířat. Opak byl však pravdou. Hitler se musel v jídle krotit. Dokonce bral obrovské množství léků proti nadýmání, které ovšem obsahovaly jednu z látek, jež se nacházela i v jedu na krysy. Spekulovalo se proto o tom, že byl Hitler otráven. Navíc se u něj v roce 1944 začaly objevovat příznaky žloutenky a to vyvolalo rozpory mezi Morellem a ostatními lékaři, kteří si dělali zálusk na jeho místo. Eberle a Neumann se proto pustili do výzkumu, který měl skutečně odhalit, zda byl Hitler opravdu otráven. Díky analýze složení léku a jejich dávkování, však tuto skutečnost mohli absolutně popřít. Morell měl tedy zřejmě pravdu, když Hitlerovi diagnostikoval hepatitidu, která měla neblahý vliv na jeho žlučník. 

Závislost na pervitinu

Chování Hitlera také vyvolalo dohady o tom, že byl závislý na pervitinu. Proč taky ne, když se vědělo, že několik členů nacistické elity bylo drogově závislých. Pervitin se dokonce vojákům přidával do čokolády. Existuje také záznam v Morellových zápiscích, kde se zmiňuje o tom, jak jednou Hitlerovi tuto drogy opravdu podal, ale skutečný důkaz o tom, že byl závislý na této látce, neexistuje. Vůdcovi záchvaty vzteku mohly být údajně způsobeny dokonce meningitidou, kterou onemocněl kvůli koze, jež ho v mládí kousla do varlete. To však také nebylo nikdy potvrzeno. Stejně tak jako tvrzení, že se jeho chování změnilo v roce 1918, když ho nemohli probudit po hypnóze, které se podrobil poté, co oslepnul při plynovém útoku na bojišti během I. světové války.
 
Eberle a Neumann, kteří se všechny tyto teorie pokoušeli ověřit, však dospěli k úplně jinému závěru. Ve své knize uvádějí, že Hitler trpěl Parkinsonovou chorobou, ale všech svým činů si byl plně vědomý. Ke konci války se jeho zdravotní problémy ještě zvětšily, což prý byla i jedna z příčin, proč spáchal sebevraždu. 
 

Artefakty z 2. světové války můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.