Expedice Thrakia část 3 – hledání na plážích

Tak je tady ráno a nastalo naše loučení s horami, hledači tohoto kraje. Probíhají poslední výměny kontaktů, pozvánky na různé akce a tak dále. Pak už ale Melda otočí náš kuchyňský kout směrem dolů z kopce a vyrážíme na další, přibližně 400 km dlouhou cestu. Už večer před odjezdem jsme se dohodli, že se cestou zastavíme v Sofii a navštívíme místní archeologické muzeum, kde, když pomineme všechny ostatní nálezy, je vystavená i zlatá maska nalezená GMkem.

Cesta pomalu ubíhá, ale je na co koukat. Bulharsko na dvě části podélně dělí pohoří Stará planina. Jsou to poměrně vysoké hory, které jsme měli celou cestu až do Sofie stále po pravé ruce. Když jsme přijeli do hlavního města, tyčily se nad městem zasněžené ostré štíty. Chvíli byste si tak mohli připadat jako někde ve Švýcarsku. Sofie, ale jako město, nás tedy moc nezaujalo. Hlavní město Bulharska bylo postaveno celé v 19. století, což by možná nevadilo. Sám miluji Secesi a tak jsem se možná trochu těšil na nějaké skvosty v duchu Alfonse Muchy. Ty tedy bohužel nepřišly. Město je hodně živé, ale mě u srdce nevzalo. Nakonec jsme se s naším náklaďáčkem propletli středem Sofie a naprosto nekompromisně zaparkovali na parkovišti toho nejluxusnějšího hotelu v centru. Do muzea archeologie to bylo z parkoviště slabých 500 metrů. Portýři sice koukali jako puci, ale znáte to, jsme jenom lidi.

V Muzeu

Muzeum tvoří tři patra a ty jsou doslova nabita předměty, u niž často jenom tak naprázdno otvíráte pusu. To tedy až do chvíle kdy dorazíte do expozice věnované Trákům. Tam na chvíli ukončíte základní životní funkce, jako je dýchání a bušení srdce. Možná proto jsou v místnosti stále tři strážci, aby pomocí defibrilátoru zachraňovali zbloudilé turisty. Uprostřed samotné místnosti je velká vitrína s obrovským hrncem na vaření guláše. To by nebylo až tak zajímavé, kdyby ten gulášák neneslo přibližně dvou centimetrové sklo. Asi to jinak nejde. Váhu hrnce jsme odhadli na 40 kg a je celý z ryzího zlata. Když rozdýcháte tento šok a dojde Vám, že všechny pohádky o skřítcích se zlatým hrncem pravděpodobně pochází s Bulharska, začnete se rozhlížet i okolo. A je na co se dívat. Zlaté masky, včetně té nalezené s GM, “Ritony” - kultovní zlaté a stříbrné picí rohy, přilbice atd. Prostě něco neuvěřitelného. Osobně jsem místnost obešel dvakrát a pak rovnou vyšel z muzea ven kouřit. Co je moc, to je moc a na jednoho Českého sběrače agéček je zlatý “gulášák” prostě silný kafe .

Po muzeu následoval chvilkový návrat do lůna západní civilizace. Navštívili jsme "Meka". Vše bylo stejně “dobré” jako tady a s tímto uklidňujícím pocitem jsme si vyzvedli auto a vyrazili směrem k pobřeží. Krajina se po tom, co jsme vyjeli se Sofie ještě více narovnala. Velice brzy jsme si všimli, že všude v polích, kam až Vaše oko dohlédne, se objevují různě vysoké drobné kopečky nebo jejich skupiny. Krasimir nás na tento obrázek připravil. Prostě všude kam se podíváte, vystupují z polí mohyly nebo jejich skupiny. Je to jako projíždět jedním velkým archeologickým skanzenem. Jen to, co se dá shlédnout při cestě po dálnici, je naprosto šílené a tak se ani neodvažuji háda,t co všechno se dá asi vidět, když někde sjedete. Myslím, že místní archeologové mají práci na příštích několik století zajištěnou.

U moře

Pro pobyt u Černého moře jsme měli zaručený tip od Vlada. Mělo se jednat o kemp hojně navštěvovaný místními celebritami s krásnými plážemi a bohatým nočním životem. Přibližně v 21:00 jsme tak dorazili ke kempu cca 30 km od Hurgasu. Byla tam tma a jakýsi dobrý mužíček nás informoval, že sezóna začíná až 1.6.2012 a tudíž je zavřeno. Kdyby to šlo, abysme vystřelili z jejich parkoviště, neb by nás pak musel asi hlídat. Trochu zaraženi jsme přeběhli silnici a zapadli do nejbližší hospody. Objednali jsme si večeři, mimochodem to bylo určitě nejhorší jídlo, které jsme jedli v Bulharsku. Nakonec se ale návštěva ukázala jako přínosná. Paní domácí bleskově domluvila naše ubytování v cca 100 metrů vzdáleném hotýlku. Cena byla přibližně 150 Kč/osoba, čistý postele, horká voda, prostě po vyčerpávající cestě to pravé. Chvíli jsme ještě drbali, ale brzo všichni vytuhli. Cestování obytňákem prostě vyčerpává.

Náš hotýlek

Snídaně

Ráno na pláži

K snídani jsme sblajzli vaječné omelety paní domácí a vyrazili na pláže. Chtě nechtě jsme šli přes onen zavřený kemp. Cestou nás strážný upozornil, že od 11h zde bude natáčet Bulharská televize; tak přeci jen tady budou ty slibované hvězdy.  Raději jsme ale rychle proběhli na pláže, abysme nevyděsili místní smetánku našimi bohatýrskými zjevy. Začali jsem hledat a rychle plnili kapsy spoustou koleček. Jejich velké množství bylo v přímé úměře k jejich naprosté nepoužitelnosti. Všechno, co jsme vyndali, bylo doslova po smrti. Poměr byl dost děsivý; z 200 dopoledne nalezených mincí, jich 200 bylo sežraných a nepoužitelných. Začalo být vedro a tak přišla na řadu koupel. Voda má 16°C, takže docela maso, ale osvěžení nádherný. Jen Libor nakonec do vody nešel a brblajíc si něco o tom, že ten rybník dělá hrozný rambajz a nejsou slyšet “šusty”, vyrazil s Wittem na druhou stranu pláže. My jsme se po koupeli usadili na velkém dřevěném platu a začali dovolenkově vegetit. Asi dvě hodiny jsme žvatlali o všem možném, a když se Witt s Liborem vrátili zpátky s další várkou sežraných stotinek, vyrazili jsme na obědo-večeři do města.

Hledání na pláži

Smutné výsledky hledání. Mincí hodně, ale všechno po smrti

Pilotův dvojitý autoportrét; nejdříve hlava a pak výhled přes nohy s Líbeznickou genetickou mutací :)

Staré město bylo docela půvabné a po prohlídce jsme nakonec zaparkovali v jednom hezkém baru na koktejl. Den pomalu končil a tak jsme jeli na hotýlek, večer vypili všechny poslední zásoby nápojů co jsme vezli z Čech a nakonec šli pozdě spát. Ráno jsme sbalili všechny krámy a znovu i s naším autokárem vyrazili na další pláž, tentokrát na druhé straně města. Po včerejší zkušenosti s nálezy šel hledat jenom Libor s Wittem. Ostatní jsme podlehli kouzlu moře a šli se koupat v té ledárně. Bylo to ale super. Přibližně ve dvě hodiny se šlo znovu balit a tentokrát definitivně. Vyrážíme domů na dost úděsně dlouhou cestu.

Staré město

Pohoda dovolenkářů

Tak zase za rok :)

Domů

Cesta domů byla dlouhá a únavná. Mobilní kuchyň se nedá příliš popohnat a tak kilometry utíkají zoufale pomalu. Někde za Srbskou čárou spíme a ráno vyrážíme dál. Po celodenní jízdě přibližně ve čtyři hodiny překračujeme hranice naší zemičky a nabíráme směr Rudolec, kde budeme vysazovat Libora. Řídí Libor a po úzkých silničkách za Znojmem žene kuchyňský kout co to dá. Asi se už opravdu těší domů. Vzadu je dost ticho, jenom Pilot se asi poprvé v životě mumlavě modlí. Nakonec to ale dáme a asi v šest jsme u Musilů. Jaruška už nás čeká i s večeří, a tak na poslední úsek vyrážíme krásně posilněni. Původní plán byl sice, že ještě zahledáme v Rudolci. Všichni se ale už vidí naloženi doma ve vaně a tak se jede dál. Přibližně v deset si tak vyskočím v Jílovém a kluci jsou doma před půlnocí.

Pár slov na závěr

V neděli pak Pilot celé auto vyšůruje, což je záslužný čin a můžeme ho tak spolu odvést do Liberce odkud bylo auto zapůjčeno. Až v tuhle chvíli nám oběma dojde, že je celé dobrodružství za námi. Uteklo to vlastně strašně rychle. Ale to je život a někdy čas doslova uhání. Bylo to hezký, zase po čase vystrčit nos z našeho Českého dolíčku a podívat se, jak to pípá i jinde, než na těch našich políčkách. No nic, tak zase za rok. Kam se jede už asi víme, ale prozrazovat to teď nebudu. Za celou cestu jsme nezažili žádnou ponorku, pokud tedy pominu kuřácko vyklepávané stavy osazenstva kuchyně, které třeba Witt řešil neustálým spánkem a já hraním počítačových her s neustálým brbláním nad osazenstvem pilotní kabiny, kde se kouřila jedna cigareta za druhou :). Přes tyto drobné pihy na kráse jsme si dobrodružství opravdu užili a když jsme první den na pláži všichni stáhli trenky a vlítli do ledového moře, připadal jme si na chvilku zase jako malej kluk, co právě vzal čáru rodičům k nejbližšímu rybníku.

Text Elmara, Foto PilotK, Witt a Melda

Pár údajů co se můžou hodit

Výpravy do Trakie se zůčastnili: PilotK, Melda, Witt, Pája, Libor a Elmara.
Ujetá vzdálenost: 3970 km
Průměrná spotřeba: 14 litrů nafty/100km
Nejdražší nafta: Maďarsko
Nejlevnější ceny: Bulharsko
Výdaje na 1 osobu: 7500 kč

Hledání v Bulharsku

• Hledání je možné pouze s platným průkazem asociace (kontakt mohu poslat)
• Všechny nálezy archeologické povahy jste povinni do 6 dnů odevzdat (naše byly posouzeny jako zcela běžné a naprosto nezajímavé)
• Při hledání v Bulharsku doporučuji místního průvodce, vyhnete se tak řadě nedorozumění.