Egyptské pouštní cesty

Darnellovi to nazývají archeologií pouštních cest. Zde, za dob faraónů, tábořili vojáci, obchodníci a cestovatelé. Po nich zůstala rozličná keramika. Na vápencovém útesu pak vyobrazené výjevy a symboly. Jinde nápisy, jež by mohly být jedny z prvních znázornění písma. 

Průzkum thébských pouštních cest, projekt Yaleské university, poukázal na dříve opomíjený význam karavanních stezek a osad. Zahi Hawass, vedoucí Vrchní rady pro památky, oznámil, že archeologové odkryli rozsáhle pozůstatky sídliště. Osada prosperovala před více než 3500 lety a nacházela se v západní poušti 110 mil západně od Luxoru a 300 mil jižně od Káhiry. Jde vůbec o první objev městského střediska v poušti z tak ranného období.
Doktor John Darnell, profesor egyptologie na universitě v Yale prohlásil, že tento objev může přepsat dějiny málo známého období egyptské minulosti a také roli oáz, těchto ostrůvků léta, palem a plodnosti. Archeologové, kteří nebyli do výzkumu zapojeni, jsou impozantním objevem nadšeni a netrpělivě očekávají detailní zprávu, která jistě vzbudí mezi badateli značný rozruch.

Naleziště má rozlohu 218 akrů a nachází se v khargaské oáze. Tento provazec zavodněných území se táhne 60 mil severojižním směrem v pouštní vápencové propadlině. Oáza je konečnou stanicí starověké cesty Girda z Théb a její křižovatkou s cestami ze severu a z jihu. Před deseti lety Darnellovi objevili v oáze nedaleko chrámu stopy po osadě z doby perské nadvlády. „Chrám by nestál tam kde byl odhalen, kdyby tato oblast nebyla strategicky důležitá,“ říká v rozhovoru paní Darnellová.

Byly nalezeny keramické střepy starší než chrám sám. Některé kusy pocházely až z údolí Nilu, jiné ze vzdálené Nubie. Mnohé byly místní výroby. „Důkazy rozsáhlé výroby keramiky je něco, co nenajdete, aniž by v oblasti nebyla osada se stálou populací.“ Darnellovi a jejich tým začali shromažďovat důkazy od roku 2005. Patří k nim zbytky stěn z hliněných cihel, brusné kotouče, pece s hromady popela i poničené formy na chléb.

Nálezy bezmála půl tuny výrobků na pečení a znaky přítomnosti vojenské posádky komentuje dr. Darnell slovy „osada měla tolik chleba, že mohla uživit armádu.“ To také inspirovalo pojmenování tohoto naleziště na Umm Mawagir. V arabském překladu znamenající „matka forem na chléb“.
Dr. Darnell dodává, že tým našel stopy pravděpodobně administrativní budovy, sýpek, skladišť, řemeslnických dílen a základů mnoha neidentifikovaných budov. Osadníci, pravděpodobně jich bylo kolem několika tisíc, pěstovali vlastní obilí. Rozličné druhy keramiky nasvědčují tomu, že udržovali obchodní vztahy v dané oblasti. Největší rozkvět Umm Mawagiru byl pravděpodobně v letech 1650 – 1550 př. n. l.  Téměř tisíc let po stavbě velké pyramidy v Gize a tisíc let před dosud známým osídlením khargaské oázy.
 
„Nyní víme, že v Kharge je něco velkého a to je vzrušující,“ říká dr. Darnell. „Poušť nebyla zemí nikoho, nebyl to divoký západ. Byla to divočina, ale ne neorganizovaná. Když jste se chtěli obchodovat v západní poušti, museli jste jednat s lidmi ze khargaské oázy.“ „Nález očividně rozsáhlé komunity, jako centra hlavních karavanních cest, by mělo pomoci rekonstruovat podrobný obraz Egypta během přechodného období mezi takzvaným sřední říše a těsně před nástupem nové říše,“ dodává dr. Darnell.

V této době byl Egypt ponořený ve zmatku. Hyksósové zaútočili z jihozápadu Asie a obsadili deltu Nilu a většinu severu. Nubijské království Kerma jej obsazovalo z jihu. Vládci Théb byly uprostřed polapeni. Snažili se bojovat a udržet. Přetrvali díky takovým faraónům jako Hatšepsút, Amenhotep III. a Ramses II. Tento nový výzkum ukazuje důležitost Théb. Odtud mohli vládci kontrolovat nejkratší cestu od Nilu na západ do oáz a také nejkratší východní cestu k Rudému moři. Nápisy z doby asi 2000 př. n. l. zaznamenávají, jak tehdejší thébský vládce, pravděpodobně  Mentuhotep II., obsadil západní oázy i severní Nubii.

Další průzkumy v Umm Mawagiru mohou poukazovat na jakýsi politický spolek mezi Hyksósy, Nubijci a Thébami. Možná to byla kontrola pouštních cest a oáz, co pomohlo Thébám v boji o Egypt.
V každém případě jsou ruiny v pouštních křižovatkách dalším z divů starověkého světa. „Lidé vždy obdivovali obrovské pomníky v nilském údolí a jejich úžasnou architektonickou rozmanitost,“ píše dr. Darnell v yaleském studentském magazínu. „Měli bychom si však uvědomit, kolik úsilí stálo vytvoření oázy Kharga. V jedné z nejkrutějších a nejsušších pouští na Zemi.“