Drsný konec války u Krucemburku

Prolog. V okolí Krucemburku, Starého i Nového Ranska, v oblasti Ždírce nad Doubravou, městečka na pomezí Železných hor a Vysočiny, které se snad rozkládá poblíž nenalezené části Libečské stezky, skončila II. světová válka na české poměry obzvlášť krutě. V okolí byla na jaře 1945 aktivní partyzánská brigáda mistr Jan Hus. V lesním masivu u sousedního Ranska jsou stále přístupné zbytky jejich tábora. Ještě 21.dubna, kdy už byla poslední ofenziva Rudé armády na spadnutí, partyzáni vyhodili do vzduchu mostek na trati v místě Na Huti. V posledních 6 ti týdnech zaútočili úspěšně na trať pětkrát… Einsatzkomando přesouvá do oblasti svoji jednotku, na penetraci k partyzánům používá Vlasovce…

5.květen – sobota. V ulicích Krucemburku a Ždírce jsou vidět první lidé s trikolórami. Poslouchá se rádio z  Prahy. Na budově tehdejší Sativy a na nádraží vlají české vlajky. Prapor je i na budově Hospodářského družstva. Je pošmourno, prší. Pod vlajkami rezignovaně na rampách postávají vojáci. Proti vlajkám nezasahují. Na cestách jsou celý týden kolony. Ustupuje wehrmacht, jsou zde části pro Němce bojující rumunské armády, a  také národní hosté, kteří utíkají z východu, který měli kolonizovat… Partyzáni obsadili hned na začátku dne bez boje předválečný československý muniční sklad v  Bílku, který doposud obhospodařovala německá armáda, Luftmunitionsanstalt. Odpoledne vyráží do Ždírce malá skupina povstalců, ale u trati se sráží s ostře naladěnou kolononou německé armády ustupující od Olomouce. Němci povstalce smetli, pochytané zajatce zastřelili, a dobyli zpět muniční sklad. 31 padlých. Železničáři ve Ždírci odzbrojili posádku vojenského vlaku.

6.květen – neděle. Silnice v okolí jsou od nepaměti významnou křižovatkou cest. Místy se jezdí ve 3 proudech, a také po polích.  Podél cesty do Sobiňova stojí celá polní nemocnice. Němci se neuchylují k masovým represím za sobotní útoky. Na loukách byl dopaden jeden z povstalců, zastřelen. Věk 18 let. Stále prší. Padlí jsou před očima němců shromažďováni v hasičské zbrojnici, aby byli pohřbeni na katolickém hřbitově a hřbitůvcích v okolních vsích. Poškozená vozidla jsou ponechávána osudu. U silnic a na loukách se hromadí odložená technika, výstroj a výzbroj. Klíčovou je křižovatka Na Pikulce, kde se silnice a tím i proudy sbíhají.

7. května, 8.května – pondělí a úterý. Lidé vědí, že je konec. Šíří se zprávy o postupu Rusů. Vesnicemi a městečky duní kolony, lidé nespí. Cesty postupně přestanou stačit, až se proud v podstatě zastaví. Vojska sesdají, prchají jak se dá. Louky a okolní lesy se plní stovkami koní. Nakonec bylo v okolí odzbrojeno údajně kolem 70000 němců. Zprávy jsou ale nespolehlivé, místní kroniky se dílem v původní podobě nezachovaly, nebo bylo v důsledku politických událostí do historických záznamů zasahováno. O dalším dnu měly všechny stopy zmizet.

9. května – středa.  Silnice jsou ucpané, kolony a koncentrace vojska nepřehlídnutelné. Snaží se protlačit k Havlíčkovu Brodu a k Čáslavi. Podle jedné verze si nálet městečka  vykoledovala proto, že na sovětské průzkumné letadlo pálili  Němci flakem z prostoru Ranska. Podle druhé verze, údajně potvrzené tehdejším komisařem partyzánů, si přivolávali povstalci stíhačky, aby palbou zpacifikovali zastavené kolony a obrněnou techniku, které se obávali. Nic víc.  Kdo ví. Každopádně, ve středu byl spatřen nad oblastí průzkumný letoun. Němci začali urychleně a zkušeně prchat do luk a lesů, od silnice. První nálet zasáhl Krucemburk. Přesnější záznamy o spojeneckém bombardování nejsou v archivech k nalezení. První nálet zcela zničil 32 domů, 152 poškodil, 26 obyvatel Krucemburku zahynulo.

Po poledni je nad Ždírcem znovu průzkumník. Všude se již oslavuje, ví se, že je Praha osvobozena, a že Němci kapitulovali. Jenže válka nemá v krásném kraji kolem Doubravy konec. Začíná další nálet. Ten má 2 vlny, a je doplněn o postřelování palubními zbraněmi. Ve Ždírci v těch dobách žilo kolem 800 obyvatel, a dalo by se říct, že městečko se z náletu nevzpamatovalo dodnes. Celá řada lidí se hned po válce odstěhovala, a nebo utekla před stínem svých válečných činů. Dvě vlny bombardérů zcela zničily stokilovými pumami 30 domů, dalších 70 ze 163 čísel popisných je neobyvatelných. Zabito bylo 23 lidí,  včetně osmi  dětí.  Další obyvatelé byli zraněni, 12 těžce a 28 lehce. Podle neucelených zpráv někteří občané na první prolétající letadla mávali. Viděli očekávané hvězdy. Po válce zahynulo a bylo zraněno ještě několik dalších osob, tři kluky třeba roztrhaly miny, s kterými si hráli poblíž mostu….
 

V podvečer kolem páté hodiny přicházejí první sovětské jednotky. Stejně, jako před tím wehrmacht, mají s sebou spojence, tentokrát „svoje“ rumuny. Začínají zajímat Němce a shromažďovat je kde se dá. Nejvíce jich je po dobu několika dnů v jakémsi „tranzitu“ za nádražím ve Ždírci. Rusové mají velitelství v sokolovně, a jsou usazení podél silnice v táboře kterému říkají Moskva. Rumunské jednotky táboří na hřišti v Krucemburku, u lesa Na Hatích a  Binkových dolcích. Technika je postupně stahována k nádraží do Ždírce. Stará křižovatka je užívána k přesunu  zajatých Němců k Havlíčkovu Brodu. Ždírcem prochází   sovětští vojáci, kteří byli  dříve němečtí zajatci. Oby proudy směřují do svých trestaneckých lágrů… Lidé zabití při bombardování byli pohřbeni 12.května. Rusů a jejich spojenců je na hřbitově dalších osm. Počty mrtvých na německé straně neznáme. Ještě v roce 1946 byl nalezen pod troskami rozbombardovaného domů zabitý esesák…

litrfree

P.S. Pro pořádek je třeba poznamenat, že městečka leží na rozhraní dvou dnešních přírodních unikátů, CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory. Na okolních loukách a v lesích je celá řada rezervací a chráněných míst, včetně památek po dolování.