Drobné sakrální stavby: Nenahraditelná paměť krajiny, příběhů a lidí

Křížky, kapličky, smírčí kříže.. Jsou krásné a obdivuhodné, vzbuzují úctu, navozují pokoru, dovedou říci mnohé.  Sakrální stavby skrývají úžasné příběhy a jsou nejen ukazatelem starých nebo poutních cest a orientačním bodem, ale současně představují bohaté úložiště informací paměti lidí a významných událostí v krajině.

Historie a vývoj sakrálních památek v kostce

V posledních letech probíhá jakási renesance zájmů o křížky a krajinné prvky vůbec. Lidé je mapují, měří, zkoumají a pátrají po jejich příbězích a osudech. Znovu se tak jejich paměť dostává i do povědomí současníků. Vydejme se i my po stopách sakrálních památek, naučí nás krajinu vnímat zcela jinak, nově. V mnoha ohledech..

Drobné sakrální památky, jak je známe dnes, jsou nejčastěji Boží muka, křížky, smírčí kříže a malé kapličky. K nim se přidávají méně časté sochy svatých (zpravidla Jan Nepomucký, ale i další), potom svaté obrázky a zvoničky. Těmto stavbám mnohdy předcházela však již dávná předkřesťanská významná místa, která se značila např. kamennými kupami, dřevěnými sloupy i vztyčenými kameny, spolu s nimi se už tehdy sázely památné stromy. Později se na takových kamenech objevují vytesané křesťanské symboly a kříže.

Křížky a kříže

Někteří odborníci se domnívají, že prvními sakrálními stavbami mohli být již v 7. století stavěné svatyně na rozcestích a s nimi dřevěné kříže, vztyčované irskými mnichy, šířícími tak křesťanství ještě před příchodem Konstantina a Metoděje. V době věrozvěstů se pak kříže objevují stále častěji; velkou zásluhu na tom má i nařízení Karla Velikého z poč. 9. století, přikazujícího kříže stavět u cest a jejich rozcestí. Tento zvyk se ostatně udržel až do poč. 20. století.

Křížky zprvu byly asi dřevěné, ty se samozřejmě nedochovaly. Teprve s obdobím rozvoje měst u nás i na Moravě a kolonizací severních Čech v časném 13. století se vyskytují první kříže a křížky kamenné, zpravidla mohutné, oválné, masivní (baby). Bohužel však jen zřídka dochované. V dalších staletích následují kamenné kříže užších tvarů a provedení, které posléze doplňují i nahrazují kříže kované železné a od 2. poloviny 18. století kříže z oblíbené a tehdy módní litiny.

Smírčí kříže

Občas na svých poutích a toulkách krajinou můžeme narazit na smírčí kříž. Jde zpravidla o nízký kamenný kříž, tesaný z jednoho kusu kamene který se stavěl na místech neštěstí, nejčastěji pak vražd. Smírčí kříže mají kořeny až ve středověku, kdy bylo zvykem uložit coby součást trestu, snahy o smír a odčinění vraždy vytesat nebo vztyčit kříž – odtud název „smírčí“. Zpravidla musel vrah ještě bohatě vyplatit pozůstalé. Někdy lze i nápisem na smírčím kříži dohledat, jaká událost se na onom místě stala.

Např. na fotografii prezentovaný smírčí kříž u Nových Křečan (Neu Ehrenberg) je datován do roku 1666, kdy kupec Martin Kraus, vraceje se z Jiříkova (Alt Georgswalde) z trhu pěšky do Chřibské (Kreibitz), byl na tom místě zákeřně přepaden, oloupen o tržbu a zavražděn. Na kříži se dočteme, že stalo se to léta páně 1666, dne 24. října. Nápis na kameni je: ANNO 1666 DEN 24. OKTOBER IST MARTIN KRAUS ALHIER UMGEBRACHT WORDEN. Následně je uvedeno i datum renovace kříže roku 1840. Tento smírčí kříž se dostal do povědomí obecné veřejnosti letos na jaře. A to velmi kuriózně; byl totiž vyvrácen a poničen harvestorem při těžbě dřeva. Lidé se rozhořčeně ozvali, zvedla se vlna zájmu na sociálních sítích, volalo se po odpovědnosti a nápravě. O kříž se zajímali i tací, kteří o něm dosud nevěděli. Pod tlakem veřejnosti byl kříž nakonec opraven, renovován a znovu postaven. Na fotografiích vidíte jeho stav před nehodou s harvestorem a po renovaci.

Smírčí kříže nemuseli být stavěny samotnými vrahy, mnohdy i lidé blízcí a pozůstalí kříž z úcty postavili. Takovým smírčím křížem lze vyprávět příběh z třicetileté války, kdy roku 1642 táhli Švédové přes Brtníky (Zeidler). Tehdy zajali místního zahradníka Engela a coby podezřelého ze špionáže ho zabili a ještě pro výstrahu rozčtvrtili. Na místě, kde byl nevinný zahradník nespravedlivě zabit a pohřben, postavili mu lidé smírčí kříž, kde stojí dodnes.

Boží muka a kapličky

V české krajině se kolem 13. stol. objevují Boží muka, která znázorňují sloup, u něhož dal Pilát Pontský bičovati Ježíše Krista. Snad vycházela z francouzské tradice „stavění svící mrtvým“ u hřbitovů, tyto lze datovat až do 11. století. Dnes mají Boží muka podobu čtyřbokých sloupovitých staveb zpravidla o čtvercové nebo obdélníkové základně s výklenky (niky) v horní části na každé straně, kam se umisťovaly obrázky Kristova utrpení, případně dalších svatých. Boží muka jsou většinou bíle omítnutá, střechu mívají pokrytou taškami, cihlami, dříve šindelelem. Často doplněnou malým křížkem. Stavěla se při poutních cestách, na místech různých událostí, ať již šťastných a zázračných, nebo i těch méně šťastných a tragických. Vždy sloužila k zastavením, nutila k zamyšlení a tvořila paměť krajiny stejně, jako byla ukazatelem cest a orientačním bodem poutníkům i lidem místním.

Kapličky jsou zřejmě ze všech drobných sakrálních staveb nejmladší. Ty první se počaly stavět na počátku 18. stol, na oblíbenosti získávaly v pozdně barokní krajině v dobách Marie Terezie. Ovšem nejvíce kapliček lze datovat do 19. století. Spatřovat je můžeme na významných místech, jako jsou prameny či studánky (často léčivé), dále na kopcích a významných návrších, u křížových cest. Známé jsou kapličky výklenkové a prostorové, přičemž první jsou starší a někdy také považovány za snoubenou stavbu Božích muk s kapličkou v jeden celek, nazývaný též „poklona“. Název ten pak dostaly proto, že byly stavěny na místech, odkud poutníci prvně spatřili cíl jejich cest. Na tom místě poklekli a s díky líbali zemi. Známe také kapličky – zvoničky, které daly sobě vzniknout v období vlády Marie Terezie díky ohňovému patentu a nařízení ohlašovat požár zvoněním.

Sakrální památky v událostech věků

Dá se obecně říci, že „život“ těchto krajinných prvků měl několik důležitých etap, které zásadně ovlivňovaly jejich vnímání společností a následné dění s nimi. Tato období je možno rozdělit na roky vzniku a opečovávání, (ty dodnes zachovalé nejčastěji od 16. až do poč. 20. století), čas odmítání resp. ignorance v letech poválečných (zejména pak v krajině Sudet po odsunu původních obyvatel). Potom divoká léta devadesátá, kdy bylo doslova módou krajinně tyto prvky ukrást a „efektně“ si je uspořádat pro obdiv sousedům na své zahrádce... A nakonec velmi zásadní čas, tedy poslední dekáda, kdy se zájem o sakrální památky stupňuje, touha po jejich objevování a péči o ně stoupá a krajině se tak vrací paměť historie lidí, kteří ji budovali.

Sakrální památky dnes a jejich přínos do budoucna

Dnes je situace pro drobné sakrální památky za posledních 70 asi nejpříznivější. Stále více lidí se zajímá o krajinu a její sakrální součásti, čím dál více lidí pomáhá s obnovou, pátrá po jejich historii a napomáhá oživení dávno zapomenutých příběhů. Tyto křížky, Boží muka a kapličky tvoří velkou, dá se říci, nejdůležitější část paměti krajiny. Je proto velmi dobré, že se obnovují, udržují a předávají i dalším generacím.

Znalost těchto příběhů a událostí přináší zcela jiné pohledy na krajinu i historii. Pokud máte to štěstí a takové krajinné sakrální památky ve svém okolí máte, nastudujte o nich co nejvíce. Vypravte se k nim, hledejte je, obdivujte. Připomeňte si jejich příběhy ať již ty dávné křesťanské nebo ty obyčejně lidské, místní krajinou protkané. Najdete v nich kus obrovské historie a pravdy, kterou krajina kolem mlčky stráží a všem, kteří ji poznat chtějí, ráda ukazuje. I tomu našemu hledání pak dává mnohonásobně více..

Zdraví GM4PRO - Roman
Na další články od autora se můžete podívat zde: Články od GM4PRO

Obrázky 1 – 6: ukázka křížků Šluknovska, na obr. 4 detail vypaseného Araneus diadematus na podstavci kříže

Obrázky 7 a 8: fotografie smírčího kříže v Křečanech, zimní foto před renovací vs současný stav

Obrázek 9: Fotografie smírčího kříže v Brtníkách na místě posledního spočinutí nevinného Engela popraveného Švédy v roce 1642

Obrázek 10: Kaple Nejsvětější Trojice v osadě Sněžná (Schnahübel), jíž je dnes zřejmě nejstarší funkční stavbou. Kapli nechal postavit roku 1709 místní rodák Johann Georg Klinger jako poděkování za šťastný návrat syna z války. Původně bohatě zdobená, dnes jen s reliéfem Nejsvětější Trojice a soškou sv. Jana Nepomuckého. I tak je to nádherné místo v létě i zimě. Vedle kaple mohutná památná lípa.

Obrázky 11 a 12: Klidně vám může stát, že se při vašich cestách do krajiny bezhlavě zamilujete a s vámi se ji učí poznávat a milovat i vaše děti..